„Vždyť Zelenskyj se chová jako prezident zeměkoule, jako bychom měli všichni sloužit Ukrajině. A většina mu to žere. To jsou poměry,“ říká pán sedící nedaleko baru v pohostinství Dubinka na konci Trenčianských Teplic. Ve městě, kterému někteří říkají Mečiarovy lázně, jsme v různých podnicích naslouchali hlasu lidu.

Lépe bylo za Uherska

Téměř čtyřtisícové městečko je v jednom místě silnicí rozděleno na lázeňskou a sídlištní část. V první korzují či u kávy klábosí šviháci se ženami, ale je tam i ozdravovna bezpečnostních složek, tedy policistů, hasičů a možná i vojáků. V druhé je velký supermarket, bytovky a už jmenovaná přízemní hospoda Dubinka.

„Takhle špatně jsme se neměli ani za Rakouska-Uherska. Tehdy nám vládli jen Maďaři, teď bruselští úředníci, Američané a Zelenskyj. O co si řekl, to dostal. To snad není pravda,“ dohromoval štamgast a chlapíci kolem stolu souhlasně kývli.

Jiného dne na stejném místě, ale na zahrádce, další stížnosti. „Tak jsem nakoupil chleba a pár žemlí a skoro deset eur (zhruba 250 korun českých, pozn. red.),“ zmínil mladší mužský. „Kdes to kupoval? Ve zlatnictví,“ na něj spolusedící. „Ne, stará může jen bezlepkový pečivo a takhle to stojí,“ dodal. „To dřív vůbec nebylo, takovýhle alergie. Generace po generaci je stále víc v řiti,“ dodal druhý. „Nekecej, zase byli komunisti,“ dodal třetí a začali vzpomínat na vojnu, tedy na léta buzerace a adrenalinu.

Nemovitosti Mečiarů

V lázních má poměrně dost nemovitostí rodinný klan asi nejznámějšího slovenského premiéra Vladimira Mečiara. Tamhle provozuje hotel jeho syn, jinde má pár starých nemovitostí, ale v jedné ulici je za stromy ukryta Mečiarova vila Elektra. Prý ale už bydlí na chalupě v sousední Dolní Porubě. Nicméně nevzhledné, narůžovo natřené obydlí se slovenskou vlajkou tam stojí dodnes. Sice zde bydlel Mečiar jen občas, ale zažil tu spoustu vzrušení.

„Ešte raz sa ma opýtaš, takú ti jebnem, že sa nespamätáš,“ osopil se na novináře, který se ho zeptal, kde na vilu vzal peníze. V roce 2001 u jeho vily operovala zásahová jednotka policie a výbušninou vyvrátila dveře. Údajně kvůli nezákonně vyplaceným odměnám členům své vlády a tomu, že odmítal převzít předvolání k výslechu. Mečiar to vždy odmítal, třeba i v knize Slovenské tabu, jako politickou pomstu.

ParlamentnímListům.cz přes blízké osoby vzkázal, že už nechce s nikým komunikovat, že si chce užít rodinu, hlavně vnoučata. Přímo nám bylo řečeno, že jeho myšlenky plynou směrem, že „všeci sú kokoti“, tak proč s nimi ztrácet čas. Ale všichni jsme slyšeli, jak se rozloučil při odchodu z veřejného života. Neboť moc rád zpíval, tak začátkem lidové písně: „S pánom Bohom, idem od vás, neublížil sem, neublížil sem žádnému z vás.“

Jako ovce na jatkách

V místní hospůdce U Beznáka nad lázeňskou promenádou přisedám k nemluvnému hostovi. A on to Polák, ajťák kousek od Varšavy. Snažím se mu vyseknout poklonu, jak Polsko vzkvétá. „Vím, že k nám jezdíte kupovat jídlo. Ano, pokročili jsme. Ale podívej se na malé vesnice. Pořád ta samá chudoba,“ odvětí skepticky. „Nám, Polákům, se začíná dařit lépe, to neříkám. Ale pořád to není to, co jsme si přáli za revoluce Lecha Walesy,“ dodává.

Přicházím do krásného hotelu Most Slávy, kde jsou na zábradlí pod sochou „krále komiků“ Charlieho Chaplina destičky se slavnými hosty. I Trenčianské Teplice jsou totiž festivalové město jako Karlovy Vary. Jean-Paul Belmondo, Gina Lollobrigida, Omar Scharif a tak dále a dále.

Fotogalerie: - Mečiarovy lázně

V restauraci si dávám vínko se dvěma Slováky. Jeden z Trnavy a druhý taky odtud, ale dlouhodobě žije spokojeně v americkém Detroitu. „Vy jste tady všichni pomýlení. Trump se domluví s celým světem, ale s Evropskou unií ne. OK. Já sem budu jezdit vždy rád, ale jako do skanzenu zašlé slávy. Evropa je teď vyřízená. Jste jako ovce, které jdou na jatka,“ říká. Jde jen o útržky rozhovorů, které však skládají mozaiku ze života. A to bez sociálních bublin.

Psali jsme:

Právo veta je rozumná věc. A Babiš? Slovo má šéf protifašistických bojovníků ze Slovenska

Ani cent Ukrajině! Fico přitvrdil

Petr Holec si to vyřídil s Jindřichem Šídlem

„Naše pracovité ruce už pracují pro cizí. A Ukrajina...“ Jozef Banáš k 28. říjnu