Proinvestovat se hospodářskou krizí. To je jedna z hlavních manter prezidenta Miloše Zemana, jak úspěšně překonat ekonomické potíže. Není to ale až tak jednoduché. Úředníci se v dnešním ovzduší nedůvěry a podezírání bojí zadávat veřejné zakázky. Dle Komory administrátorů veřejných zakázek (KAVZ) v systému visí kolem sto miliard korun. Dalším problémem je požadavek na co nejnižší cenu, což zakázky mnohdy znehodnocuje.

Korupce a nehospodárnost

„Existují dobré příklady zahraniční praxe, které se neomezují pouze na standardy soutěžní, ale i technické, ekonomické a smluvní, na standardy v oblasti projektového řízení nakupování a podobně, což v Česku chybí. Korupce a nehospodárnost jsou jako spojené nádoby. Zvýšením hospodárnosti se zmenší prostor pro korupci, ušetří peníze daňových poplatníků, zvýší kvalita veřejných služeb a současně se posílí tlak na inovace a konkurenceschopnost,“ řekla k tomu mimo jiné v rozhovoru pro časopis Veřejné zakázky v praxi bývalá místopředsedkyně vlády Karolína Peake.

Ohledně požadavku na co nejnižší cenu se tamtéž vyjádřila takto: „ Je potřeba říci, že soutěžení pouze na cenu požadovala Národní ekonomická rada vlády (NERV). Každý soukromník, který kdy něco stavěl nebo rekonstruoval, ale ví, že ne vždy si vybral nejlacinější nabídku, ale spíše tu, kde cena odpovídala očekávané kvalitě, případně nárokům na dobu dodání a podobně. Není nutné orientovat se pouze na cenu. U mnoha zakázek je jistě vhodné stanovit další hodnoticí kritéria. Taková kritéria však nesmí být diskriminační, nesmí být šita na míru jednoho soutěžícího.“