Timothy Garton Ash začal svůj esej příhodou: „Píše se červenec 2019 a já sedím s Ivanem Havlem v útulných prostorách pražského restaurantu Monarchie zařízeného ve stylu starého Rakouska. Přichází k nám plavovlasá Monika Pajerová s nápadnými brýlemi, která během sametové revoluce patřila do skupiny studentských vůdců. I po třiceti letech od revoluce kypí energií, z kabelky okamžitě vytahuje smartphone a fotí čárový kód na mé minerálce. Telefon zavibruje, na displeji se objeví zeleně nakreslená karikatura agrárního oligarchy, bývalého informátora StB a nynějšího předsedy české vlády Andreje Babiše, a pod jeho zakaboněnou tváří se skví nápis ‚Bez Andreje‘ na znamení toho, že moje minerálka není výrobkem žádné jeho firmy. V pořádku, řekne mi Monika, můžeš se napít!“

Právě tato ilustrační příhoda zaujala hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka. „Nenávist má mnoho podob. Světlonošská se halí do morálních kategorií. S takovou nebezpečnou hedvábnou nenávistí seznamuje Respekt. Ukazuje také, že z revolucionářů se často stávají vlastní karikatury,“ míní.

Ash dále popisuje demonstraci na Letné, na které její svolavatel Mikuláš Minář v apartním slamáčku oznámil, že demonstracemi nedělá revoluci, ale varuje před změnou, před směrem, kam se Česko ubírá: „Varujeme před tím, aby nám demokracie nebyla nepozorovaně ukradena.“