Z čeho obviňují ostatní, to chtějí dělat sami. Žantovský k Pirátům a boji o ČT

Volba do Rady České televize v posledních dnech výrazně rezonují nejen mezi politiky, ale i ve veřejném prostoru. Podle Petra Žantovského některé politické subjekty velmi špatně snášejí, že jim vyhovující kandidáti nemusí projít, a snaží se tak stát těmi, kdo dohlíží na dohlížející radu. „Tím vlastně jenom dokazují, že to, co připisují ostatním, to znamená snahu o vládnutí nezávislé České televize, chtějí dělat sami,“ uvádí.

Poukazuje především na reakci Pirátů, kteří k volbě vydali kritické stanovisko. „Všichni se najednou předhánějí v tom, kdo všechno Stanislava Berkovce nebo Pavla Matochu nevolil, jenže ty hlasy pak nevychází. S takovou tu důvěru voličů v opozici neobnovíme,“ cituje slova předsedy Pirátů Zdeňka Hřiba po hlasování mediální rady.

Zároveň dodal, že Piráti chtějí mít v hlasování jasno a žádají veřejné hlasování. „Naše poslankyně ve výboru ani pro jednoho nehlasovaly, ruku pro ně nezvedne ani na plénu nikdo z Pirátů. Tak ať je to tedy zcela jasné, čí hlasy dostanou a kdo koho do Rady ČT volí,“ doplnil šéf Pirátů.

Anketa

Má Petr Pavel právo jet na summit NATO s Babišem a Macinkou?

Má

Nemá

97%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 15578 lidí

„Ta hysterie, která se rozpoutala kolem toho zúženého výběru kandidátů do druhého kola, je podivuhodná. Weby typu Fórum 24 a podobně rozjíždějí kampaň proti některým. To je skutečně odpudivé,“ vymezuje se Petr Žantovský l i vůči reakcím z mediálního prostředí, které provázejí výběr kandidátů do Rady ČT. „Zase to jenom prozrazuje, oč ve skutečnosti jde – nepřipustit, aby v České televizi vládl jiný názor než ten jeden jediný schválený, ten jejich, který prosazují tolik let,“ říká.

Otře se staví proti návrhu na otevřené hlasování. „Navrhuje se zde aklamační hlasování. To ovšem je v rozporu se smyslem celého parlamentního systému,“ upozorňuje, že takový krok znamenal zásadní odklon od demokratických principů. „V tu chvíli celý smysl tajné volby a tedy demokracie jako takové je v koncích,“ varuje.

„Pokud si Piráti myslí, že to prosadí, tak pro slušného člověka a demokrata je to jasný signál, koho nevolit. Vidíme v živém přinesu, jak se někdo z původně puncovaného demokrata stane velice rychle autokratem, “ uzavírá mediální analytik.

Silní i slabí mezi finalisty

I ve druhém tématu Týdne médií se Petr Žantovský vrací k volbě kandidátů do Rady České televize. Upozorňuje, že z tématu se podle něj stává zbytečně vyhrocená politická záležitost, ačkoliv by rada měla fungovat jako nezávislý kontrolní orgán mimo stranické střety. Některé strany podle něj využívají toto téma jako politický nástroj a uchylují se k vyhrocené rétorice části kandidátů.

Mediální výbor Poslanecké sněmovny zúžil soupis kandidátů do Rady České televize z 36 uchazečů na 18 finalistů.. Petr Žantovský některé z nich okomentoval s ohledem na jejich působení v mediálním prostředí.

Prostřednictvím Rady České televize, která má 18 členů, uplatňuje veřejnost své právo kontrolovat toto veřejnoprávní médium. Do působnosti rady náleží například jmenování a odvolání generálního ředitele a schvalování rozpočtu. Třetinu míst v radě obsazuje Senát.

Jako první zmínil Marka Vícha, kterého označil za relativně méně známého kandidáta, který se podle něj „podprahově nabízí“ jako možný člen rady. Vích chce v Radě ČT zúročit své profesní zkušenosti z médií i dlouholeté působení v dozorčí komisi Rady Českého rozhlasu. Profesně začínal jako redaktor v Hospodářských novinách a České tiskové kanceláři, později působil také v pojišťovně Kooperativa.

Dále zmínil Daniela Hermana, bývalého mluvčího České biskupské konference, někdejšího ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů a exministra kultury za KDU-ČSL, kterého označil za velmi nevyzpytatelného kandidáta. „Člověk, který byl chvilku katolíkem, chvilku pracoval pro židovskou nadaci. Podle mě velmi pestrý, přelétavý člověk, který se nejvíce vyznamenal tím, jak jel do Bavorska na sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu a účastníky oslovil slovy ‚drazí krajané‘,“ říká Žantovský a k Hermanovi dodává: „Je to člověk nevyzpytatelný, nedá se vůbec předjímat, jaké politiky by se v té radě dopouštěl. Spíše to vše, co jsem řekl, by svědčilo o tom, že je to jeho handicap.“

Naopak kandidát Stanislav Berkovec, bývalý rozhlasový a televizní moderátor a dlouholetý poslanec hnutí ANO, který ve sněmovně dlouho předsedal mediálnímu výboru, se podle Petra Žantovského dostal do finálního kola zcela po právu. „Je to člověk velice odborně fundovaný, zkušený a také konsensuální, to není málo. V době, kdy se stále mluví a realizuje ono rozdělování společnosti, tak Stanislav Berkovec je člověk, který lidi a názory spojuje a to si myslím, že i v prostředí České televize by mohlo být velmi cenné,“ říká mediální analytik.

K Martinu Chalupskému, dlouholetému novináři a korporátnímu mluvčímu, Žantovský uvádí, že jeho postup do finále rovněž považuje za oprávněný. „Myslím, že se dostal do toho finále po právu, je to minimálně zkušený člověk s lidskými i profesními zkušenostmi, a to opět není úplné pravidlo ani u těch kandidátů,“ říká Petr Žantovský.

U Tomáše Netíka, konzultanta a projektového manažera, který v minulosti vedl investiční odbor pražského dopravního podniku, byl výrazně kritičtější. „Je to člověk bez mediálních zkušeností. Nevím, zda bychom takové lidi měli do takových funkcí volit,“ pozastavuje se Žantovský Zmínil i souvislosti s jeho předchozím působením. „Pan Netík naznačil, že musel z investičního odboru pražského dopravního podniku kvůli Dozimetru odejít, ale nepochopil jsem úplně, zda proto, že by byl podezřelý, nebo naopak proti dozimetristům protestoval,“ dodává, že si není jist, zda někoho takového do Rady ČT volit.

„V Německu platí, že do veřejnoprávních médií jsou téměř vždy voleni lidé s dlouholetými zkušenostmi v médiích,“ upozorňuje Petr Žantovský, podle kterého nutné zkušenosti z mediálního prostředí některým kandidátům výrazně chybí.

K Pavlu Matochovi, který je již stávajícím radním, Žantovský uvádí, že jeho postup do finále rozhodně považuje za správný. „Pavel Matocha je samozřejmě osoba výrazná, která vyjadřuje výrazné názory a proto mnoha lidem vadí. Mně je vždycky sympatičtější, když někdo vyjadřuje názory, které na jednu stranu vyvolávají obdiv a na druhou stranu vyvolávají jistý odpor, protože je alespoň o čem diskutovat. U mnoha lidí není vůbec o čem diskutovat, protože ani nevíte, jestli si něco myslí nebo co si myslí. To byl typický Daniel Herman. Takže si myslím, že Pavel Matocha je správně,“ konstatuje Žantovský.

K Jiřímu Baumrukovi, dlouholetému sportovnímu komentátorovi z České televize a dalších médií, se vyjádřil výrazně pozitivně. „Je to velice zkušený člověk, už v Radě ČT také zasedal a bylo by podle mě vhodné, kdyby se do ní vrátil,“ uvádí.

Podobně hodnotí i Romana Bradáče, bývalého zahraničního zpravodaje a někdejšího výkonného ředitele ČT24, který je členem Rady ČT od roku 2020. „Je to zkušený televizní manažer, u něj je kandidatura opět na místě,“ říká Žantovský.

Pozitivně se vyjádřil také k Petru Jahnovi, bývalému šéfproducentovi zpravodajství České televize, který z televize odešel krátce po nástupu generálního ředitele Petra Dvořáka a nyní působí jako konzultant. „Myslím si, že ví, co ta televize znamená a že má co nabídnout z hlediska zkušeností a názorů,“ vyzdvihuje jeho zkušenosti.

K Jiřímu Šlégrovi, známému hokejistovi a stávajícímu členovi rady, který obhajuje mandát, se vyjádřil spíše vstřícně. „Je pravděpodobně platným a respektovaným členem, takže proč ne,“ podotýká Žantovský.

Stejně jako u Pavla Matochy hodnotí i Luboše Xavera Veselého, u kterého připouští, že vyvolává silné reakce. „Opět bych zopakoval to, že je stále lepší, když má někdo osobnost, která někoho štve a někoho těší, než když nemá osobnost vůbec žádnou,“ zdůrazňuje.

U dalších kandidátů se Žantovský podrobněji nezastavuje, protože je podle svých slov nezná. Pozornost ale věnoval například mosteckému advokátovi Milanu Fricovi, aby se pozastavil nad jeho návrhem na změnu legislativy. „Zajímavé je, že tento člověk prosazuje přijetí nového zákona o ČT s novou definicí veřejné služby. Jak by ta definice ale měla vypadat, jsem se zatím nedozvěděl,“ poznamenává Žantovský.

Fricova se slova, že pokud generální ředitel nebude vymáhat škodu po radních za nezákonné odvolání Dozorčí komise a dojde k jejímu promlčení, měl by za ni nést odpovědnost on sám, hodnotí kriticky: „To je taková právnická logika, která podle mě zapřahá koně za vůz,“ dodává Žantovský.

U advokátky Anny Koller, manželky hudebníka Davida Kollera, se Žantovský pozastavil nad tím, že její kandidaturu otevřeně podpořili Piráti. „To se nedělá, aby nějaká strana výslovně v takovýchto celospolečenských záležitostech předvedla své nominanty, pro to není žádný precedens,“ říká.

A nakonec Richardu Medkovi, bývalému generálnímu řediteli Českého rozhlasu, který ve funkci setrval pět měsíců, se vyjádřil spíše pozitivně.: „Je to člověk zkušený z médií, jistě není nezajímavým adeptem na radního,“ myslí si.

Na závěr celé téma shrnuje s tím, že výběr podle něj nabízí řadu zkušených osobností. „Musím říct, že v tomto druhém kole je poměrně značný počet mediálních profesionálů, kteří mají co té televizi i té veřejnosti nabídnout, takže uvidíme. Ti, kteří by tam byli jenom politicky nasazení, se odhalí ještě před tou volbou,“ věří Petr Žantovský.

Petr Pleva: hlas, který bude chybět

Na závěr Týdne médií Petr Žantovský připomněl i jednu smutnou zprávu. Ve věku 66 let zemřel 31. března Petr Pleva, který svou profesní dráhu začínal jako rozhlasový režisér a později se výrazně prosadil i v politice. „Petr Pleva byl vystudovaný režisér, režisér Československého rozhlasu. Po roce 1989 dlouholetý politicky aktivní člověk, který se hodně orientoval i na mediální problematiku,“ přibližuje. V Poslanecké sněmovně Pleva působil mezi lety 1996 a 2010, a podle Žantovského se profiloval se jako konzervativní politik, který měl velmi blízko ke křesťanství a katolicismu.

Petr Žantovského předně oceňuje, že byl Pleva výraznou osobností i v oblasti médií. „Petr Pleva byl dlouhá léta členem Stálé sněmovní komise pro sdělovací prostředky a člověk, který se kolem médií točil velmi dlouho a velmi pracovitě a respektovatelně. To je, myslím, velmi zásadní,“ zdůrazňuje.

„O médiích dnes mluví každý, komu narostla ústa, ale aby jim někdo opravdu rozuměl, to už je těžší hledání,“ podotýká. „Petr Pleva byl vždy konsensuální člověk. Jak já jsem ho osobně mohl poznat a vážit si ho, dokázal nacházet i mezi rozmanitými názorovými kontrasty nějaké průniky a kompromisy,“ připomíná i jeho osobnostní kvality,

Podle něj šlo Plevovi především o zachování svobody médií: „Vždy mu šlo o to, aby ta média neztrácela svou svobodu a neztrácela svou suverenitu. To je velmi zásadní věc,“ říká a jedním dechem dodává:.„Dnes už jsme si nějak začali zvykat na to, že nesvoboda je naše druhé jméno. Myslím si, že Petr Pleva by tuto skutečnost nesl dnes velmi těžko.“

Na závěr přidává osobní rozloučení: „Myslím si, že naší politice bude určitě chybět, našim médiím také. Osobně jsem si ho velmi vážil a teď se s ním ve velké úctě loučím.“