Češi a Slováci si v úterý připomněli padesát let od invaze. Koncert na pražském Václavském náměstí zakončily celodenní vzpomínkové akce, do kterých se promítla i aktuální politická situace. Na pietním aktu před Českým rozhlasem protestovaly proti přítomnosti premiéra Andreje Babiše stovky lidí. To, jak se v Česku k připomínce přistupuje, Švihlíková velmi kritizuje. Za zásadní pro vnímání a celkovou analýzu, prý považuje především proces pražského jara. „Mám pocit, že ten úplně někam zmizel. Vše se akorát smrsklo na to, odkud přijely tanky. Ta zásadní věc je, že zde byl obrovský pokus a obrovské intelektuální vzedmutí zdola, kdy drtivá většina tohoto národa o něco usilovala,“ zdůraznila ekonomka s tím, že proto se jí to celé vůbec nelíbilo.

My bychom si podle Švihlíkové měli především připomínat, o co zmíněná většina usilovala a jak zásadní to byla změna, když poté vyvolala takovou reakci. „Také bychom si měli připomínat ten étos, tu obrovskou naději, která s tím byla spjata. Jak v politickém odbourávání cenzury, tak i v tom ekonomickém dění,“ míní Švihlíková, pro kterou právě tohle je ten hlavní odkaz roku 1968.

„Takový odkaz jsem ale zaznít nikde neslyšela a byla jsem z toho silně znechucená. Zneužívat pietu k současným politickým manýrám je absolutně nechutný. A stejně tak mi přijde jako vrchol hysterie spojovat to s nějakým současným vyvojem v Rusku,“ nestačila se divit Švihlíková. „To je úplně mimo, to se prostě porovnávají jiné světy, po tomhle už jsem neměla sílu to sledovat,“ dodala s povzdechem a zopakovala, že pro ni rok 1968 zůstavá velkou nadějí, která byla rozdrcena, ale zároveň i jakýmsi „dolním zápasem“ o to, učinit tehdejší Československo lepším. „Současné politické ‚bojůvky‘ v tomto směru jsou naprosto nedůstojné,“ trvá na svém ekonomka.