Češi a Slováci si v úterý připomněli padesát let od invaze. Koncert na pražském Václavském náměstí zakončily celodenní vzpomínkové akce, do kterých se promítla i aktuální politická situace. Na pietním aktu před Českým rozhlasem protestovaly proti přítomnosti premiéra Andreje Babiše stovky lidí. To, jak se v Česku k připomínce přistupuje, Švihlíková velmi kritizuje. Za zásadní pro vnímání a celkovou analýzu, prý považuje především proces pražského jara. „Mám pocit, že ten úplně někam zmizel. Vše se akorát smrsklo na to, odkud přijely tanky. Ta zásadní věc je, že zde byl obrovský pokus a obrovské intelektuální vzedmutí zdola, kdy drtivá většina tohoto národa o něco usilovala,“ zdůraznila ekonomka s tím, že proto se jí to celé vůbec nelíbilo.
Vadilo vám, že dav pískal na Andreje Babiše při pietním aktu před sídlem Českého rozhlasu?Anketa
My bychom si podle Švihlíkové měli především připomínat, o co zmíněná většina usilovala a jak zásadní to byla změna, když poté vyvolala takovou reakci. „Také bychom si měli připomínat ten étos, tu obrovskou naději, která s tím byla spjata. Jak v politickém odbourávání cenzury, tak i v tom ekonomickém dění,“ míní Švihlíková, pro kterou právě tohle je ten hlavní odkaz roku 1968.
„Takový odkaz jsem ale zaznít nikde neslyšela a byla jsem z toho silně znechucená. Zneužívat pietu k současným politickým manýrám je absolutně nechutný. A stejně tak mi přijde jako vrchol hysterie spojovat to s nějakým současným vyvojem v Rusku,“ nestačila se divit Švihlíková. „To je úplně mimo, to se prostě porovnávají jiné světy, po tomhle už jsem neměla sílu to sledovat,“ dodala s povzdechem a zopakovala, že pro ni rok 1968 zůstavá velkou nadějí, která byla rozdrcena, ale zároveň i jakýmsi „dolním zápasem“ o to, učinit tehdejší Československo lepším. „Současné politické ‚bojůvky‘ v tomto směru jsou naprosto nedůstojné,“ trvá na svém ekonomka.
Fotogalerie: - Hořící muzeum
Československo v roce 1968 procházelo nejenom politickým uvolněním, ale i ekonomickou reformou už na počátku 60. let, kdy podle Švihlíkové bylo jasné, že direktivní plán nefuguje a objevuje se obrovské množství problémů. „A právě tady začíná ten kvas, to hledání těch cest, z nichž řada je dodnes velmi inspirativní,“ míní ekonomka.
Švihlíková se zaměřila na to, co přesně pak pražské jaro v hospodářské oblasti přineslo. Jedním z velkých úkolů bylo učinit podnikatelskou sféru efektivnější, samostatnější a méně závislou na direktivním řízení. „Tedy přechod k indikativnímu plánování, jaké známe z Francie. Snaha najít balanc mezi trhem a plánem a zároveň bez privatizace,“ uvedla s tím, že jako nesmírně inspirativní vidí i myšlenku rad pracujících. „Je to něco fascinujícího, protože vám to ukazuje, že máte v ekonomice snahu hledat, není to dogma,“ řekla a zmínila, že odkaz Oty Šika je nesmírně živý a je jí líto, že se o tom tak málo mluví.
Jestli k invazi v srpnu 1968 přispěly i možné obavy Moskvy z destrukce RVHP, která byla základem ekonomiky východního bloku, co by taková realizace ekonomických reforem znamenala právě pro RVHP, se prý už nikdy nedozvíme, jelikož proces byl utnut. „Ukazovalo to ale, že pro vyspělejší země je systém direktivního centrálního řízení nejenže neefektivní, ale dokonce destruktivní. Paradoxem bylo, že hegemonem bloku nebyly nejvyspělejší země. Tou jsme byli my a NDR,“ upřesnila.
Problémy jsme tak podle ekonomky vnímali s podstatným předstihem. „Československo bylo v tomto ohledu zcela někde jinde a uvědomovalo si jako země, která měla tradici vyspělé země, že tohle je nefunkční. A nejen v budoucnosti, ale už to zažívalo a vidělo tu neefektivitu a míru zaostávání,“ doplnila.
Poté svou pozornost zaměřila i na aktuální situaci v Řecku. Skončil totiž poslední balíček mezinárodně-finanční pomoci, ve kterém do řecké státní pokladny přiteklo zhruba tři sta miliard eur. Většinu půjček poskytla eurozóna, menší část Mezinárodní měnový fond. Řecko jako nejzadluženější země Evropské unie se tak musí spoléhat sama na sebe.
O tom, že by Řecko čekala nová éra, Švihlíková však pochybuje. „Sice to vypadá, že došlo k nějakému zásadnímu zlomu, že je konec záchranného balíčku, ale není to tak,“ sdělila s tím, že Řecko bylo sice první zemí, která se dostala do problémů, ale nikoliv jedinou. „Ten problém není čistě řecký, je v eurozóně. Víme, že následně o různé záchranné balíčky žádaly Španělsko, Portugalsko, Kypr, Irsko a veliké problémy měly i Finsko a Itálie,“ vyjmenovala důvody, proč toto není pouze otázka týkající se Řecka.
Fotogalerie: - Babiš vyfič u Rozhlasu
„Řecko nám jednoznačně zvýraznilo to, že eurozóna je nefunkční měnové území. Řecký příběh byl prodáván jako řecký obětní beránek. Teď si tak nějak za vše může sám,“ míní ekonomka, která je prý velmi skeptická k tomu, že by Řecko čekala růžová buducnost. Na jedné straně podle jejích slov skončil záchranný balíček, ale když se podíváme na to, čím si zdejší ekonomika prošla a co má dál plnit, tak si nedokáže představit zemi, která má mít do roku 2060 velký přebytek primárního rozpočtu. „To je rozpočet, v němž nejsou zahrnuty úrokové platby z dluhu. Dokonce i Mezinárodní měnový fond, který není zrovna progresivní instituce, říká, že to je nemožné,“ zdůraznila a zmínila, že nezná žádnou zemi, která by kdy tohle dokázala plnit.
Celý rozhovor ZDE.
Na to má Řecko strukturálně velmi slabou ekonomiku. „V Řecku máte polovinu úvěru v selhání, takže je zde velké nebezpečí v bankovním sektoru. Nezaměstnanost je stále okolo dvaceti procent a okolu půl milionu Řeků odešlo do zahraničí. Tohle je obrovská ztráta potenciálu,“ upozornila Švihlíková s tím, že odcházejí mladí lidé, kteří se nemají do Řecka proč vracet, protože v Řecku se navíc téměř do ničeho neinvestuje. „Pro investice bude malý manévrovací prostor, když bude země našponovaná na primární přebytek. Bude akorát vybírat velké daně,“ uzavřela s tím, že výchozí situace je velmi špatná a není moc důvodů k nějakým výbuchům oslav.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
