Ruský prezident Vladimir Putin hodnotí ruské a sovětské dějiny jako politik, nikoliv jako historik. To znamená zcela jiný přístup, který nemusí a často ani není objektivní, ale směřuje ke splnění určitých politických cílů. Symbolická politika je významnou součástí politické komunikace. Platí to samozřejmě i pro současné Rusko a jeho prezidenta. Je také pravda, že Putin jako prezident pomáhá udávat tón ruské debatě o minulosti, ale rozhodně není jediným hlasem, který v ní zaznívá. 

Lenin a atomová bomba 

V den výročí Leninovy smrti 21. ledna Putin (jakoby náhodně) reagoval na slova jednoho z řečníků při veřejném zasedání Výboru pro vědu a vzdělání. Na rozdíl od Michaila Kovalčuka, který viděl v Leninovi inspiraci, Putin nazval Leninovy myšlenky „atomovou bombou“ uloženou pod stavbu Ruska, která později vybuchla. To byla nepochybně silná slova a jasné vymezení se vůči zakladateli Sovětského svazu a vůdci říjnové revoluce. Na její adresu Putin velmi konzistentně se svými staršími názory řekl lakonicky: „Světovou revoluci jsme nepotřebovali.“ V roce 2000 se ostatně stal prezidentem země s programem, ve kterém pravil, že Rusko „…vyčerpalo svůj limit politických a sociálních zvratů, kataklyzmat a radikální konverze“. 

V Rusku jeho nejnovější slova vyvolala docela výraznou reakci a místní politologové spekulovali nad tím, zda Putin využil příležitosti k oslabení pozice ruských komunistů před volbami. (Ti se k Leninovi stále hlásí. Zjuganov ve své reakci označil Lenina za nejlepšího sovětského lídra.) Anebo se snažil dát novou dynamiku domácí veřejné debatě, aby přestala s nervozitou sledovat čísla rostoucího kurzu dolaru a eura a padajících cen ropy. Skutečností je, že Vladimir Putin o dějinách mluví poměrně často a že patří k těm politikům, kteří mají poměrně slušný historický přehled.