Kromě vyznění kauzy ji však „uhodila“ i druhá strana tohoto dění, a to ta, že jsme „novinářům vydáni na milost a nemilost“. „Stačí, aby se kdokoliv z nás k něčemu nemilému přimotal – a zdaleka nemusí jít jen o trestnou činnost, jak vidíme – nebo se jednoduše nějakému novináři znelíbil, a je zle. Mohou si napsat v podstatě, co chtějí. Nikdo z nás není v bezpečí, nikdo není chráněn,“ ukazuje.
Trestní oznámení pro pomluvu prý sice lze podat a následně se soudit, ale celý spor podle advokátky nakonec skončí u soudu na dlouhé roky.
Fotogalerie: - Hamáček o Vrběticích
Dotčený občan sice má ještě další možnost v obraně přes média, s tím se však pojí i riziko, že jej někteří mohou nálepkovat jakožto „dezinformační“. „Třeba bude mít štěstí a trefí se do média, které není na seznamu těch dezinformačních… protože naše média se dělí na seriózní a dezinformační; potíž je bohužel v tom, že označení o ničem nevypovídá. Tzv. seriózní médium klidně otiskne nepodložené spekulace a tzv. dezinformační web vydá normální rozhovor se zajímavým odborníkem, na kterém nezmění v respondentových odpovědích ani čárku. Pak se v tom má někdo vyznat,“ shrnuje Čírtková.
Právo novinářů na ochranu svých zdrojů a samozřejmě i svobodu slova advokátka jasně hodnotí pozitivně, smyslem těchto práv novinářů však pojí i další otázky. „Je jejich smyslem tvořit štít, za který lze schovat kdejakou nedoloženou pomluvu? Neměla by se s těmito výsadami pojit nějaká odpovědnost?“ táže se.
„A kde zůstala novinářská odpovědnost třeba v případě nařčení ministra vnitra z kupčení s informacemi a vakcínami? Lze odstřelit politika naprosto nepotvrzenou spekulací? Může si skutečně kdokoliv dovolit napsat cokoliv? Kde to skončí? A kdo je na řadě příště?“ uzavírá pak Čírtková své zamyšlení nad chováním některých novinářů.
Psali jsme:
autor: rak
