Termín hybridní válka je podle Puchova na Západě vykládán nesprávně. Nejde prý o žádný vynález ruské armády a jde o běžný nástroj využívaný každou armádou. „Popisovat operace ruské armády v loňském roce jako hybridní válku má rovněž velmi daleko k realitě. V případě anexe Krymu Moskva nepodnikala žádné speciální akce, které by mohly být vydávány za hybridní válku. Jaký by to také mělo smysl, když proti ruské armádě stály zastaralé ukrajinské síly?“ pokládá si Puchov řečnickou otázku a konstatuje, že ruská propaganda v tomto případě nehrála žádnou důležitou roli. „Sjednocení Krymu s Ruskem bylo pro většinu lidí překvapením. Nebylo však třeba žádné propagandy, protože obyvatelé Krymu měli pozitivní vztah k Rusku dávno před tím a Ukrajina je vždy považovala za separatisty,“ píše Puchov v textu, který přinesl web Valdajského klubu, tedy jakési poradní organizace Vladimira Putina, která pořádá mezinárodní konference o problémech Ruska.

„Ruská armáda nicméně odvedla dobrou práci ve svém působení na ukrajinské síly sloužící na Krymu. Jen dvacet procent z těchto vojáků se rozhodlo zůstat na straně Ukrajiny a ostatní přešli na ruskou stranu. To však nebyl důsledek žádné propagandy, ale skutečnosti, že většina z nich se na Krymu narodila,“ vysvětluje Puchov. Podle jeho mínění je možné považovat za hybridní války mnoho konfliktů vedených po světě v posledních dekádách, ale i staletích. „Každé použití vojenské síly je doprovázeno informační válkou, pokusy demoralizovat nepřítele a využíváním etnických, sociálních, ekonomických nebo politických slabin soupeře. Všeobecně rozšíření definice hybridní války jak kombinace viditelné i skryté vojenské síly v případe Krymu prostě ignoruje skutečnost, že zdejší obyvatelé přítomnost ruských sil vítali. Nebylo tedy nutné je nějak zpracovávat,“ soudí Puchov.