Termín hybridní válka je podle Puchova na Západě vykládán nesprávně. Nejde prý o žádný vynález ruské armády a jde o běžný nástroj využívaný každou armádou. „Popisovat operace ruské armády v loňském roce jako hybridní válku má rovněž velmi daleko k realitě. V případě anexe Krymu Moskva nepodnikala žádné speciální akce, které by mohly být vydávány za hybridní válku. Jaký by to také mělo smysl, když proti ruské armádě stály zastaralé ukrajinské síly?“ pokládá si Puchov řečnickou otázku a konstatuje, že ruská propaganda v tomto případě nehrála žádnou důležitou roli. „Sjednocení Krymu s Ruskem bylo pro většinu lidí překvapením. Nebylo však třeba žádné propagandy, protože obyvatelé Krymu měli pozitivní vztah k Rusku dávno před tím a Ukrajina je vždy považovala za separatisty,“ píše Puchov v textu, který přinesl web Valdajského klubu, tedy jakési poradní organizace Vladimira Putina, která pořádá mezinárodní konference o problémech Ruska.
„Ruská armáda nicméně odvedla dobrou práci ve svém působení na ukrajinské síly sloužící na Krymu. Jen dvacet procent z těchto vojáků se rozhodlo zůstat na straně Ukrajiny a ostatní přešli na ruskou stranu. To však nebyl důsledek žádné propagandy, ale skutečnosti, že většina z nich se na Krymu narodila,“ vysvětluje Puchov. Podle jeho mínění je možné považovat za hybridní války mnoho konfliktů vedených po světě v posledních dekádách, ale i staletích. „Každé použití vojenské síly je doprovázeno informační válkou, pokusy demoralizovat nepřítele a využíváním etnických, sociálních, ekonomických nebo politických slabin soupeře. Všeobecně rozšíření definice hybridní války jak kombinace viditelné i skryté vojenské síly v případe Krymu prostě ignoruje skutečnost, že zdejší obyvatelé přítomnost ruských sil vítali. Nebylo tedy nutné je nějak zpracovávat,“ soudí Puchov.
Podle jeho názoru je ovšem zřejmé, že „zelení mužíčci“ mohli uspět právě jen na Krymu, ale nikoli třeba v Polsku či snad ve Spojených státech. „V těchto případech by nemělo bezpochyby žádný smysl popírat účast na nějakém konfliktu. Obecně lze říci, že využití vojenských jednotek bez označení má dlouhou historii a není možné je považovat za něco inovativního nebo snad objevného. Stejně tak označování pravidelných sil za dobrovolnické síly,“ tvrdí Puchov a odkazuje na americké Zelené barety, jejichž úkolem je organizovat a podporovat partyzánská hnutí v příslušných zemích. „Vojenské akce Moskvy na Ukrajině jsou tedy jen klasickým případem podpory zahraniční síly ve prospěch politické nebo nepolitické síly v zemi,“ píše Puchov.
Probíhající konflikt na Ukrajině se podle Puchova nejvíce podobá americko–mexické válce probíhající v letech 1846–1848 či sjednocení Itálie v 19. století než záboru Sudet fašistickým Německem v roce 1938. „V obou případech nemohly rodičovské země z politických důvodů otevřeně zahájit otevřenou vojenskou intervenci jedné strany konfliktu. Proto přikročily k vytvoření falešných dobrovolnických jednotek a tajných ozbrojených uskupení. Rusko používá stejnou taktiku na Ukrajině. Jsou zde viditelné jasné paralely mezi Moskvou a Igorem Strelkovem a Garibaldim a italským králem Viktorem Emanuelem II. Savojským. Ten společně s premiérem Cavourem Garibaldiho podporoval, ale poté jej považoval za politickou hrozbu,“ uvádí Puchov.
Výše zmíněné příklady dle Puchova vyvrací tezi, podle které je hybridní myšlenka vedení války inovativním počinem ruské armády. „Podobná taktika se používá již od antiky. Funguje to vždy, když mají zahraniční síly plnou podporu jedné ze znepřátelených stran domácího konfliktu. Jde o naprosto tradiční záležitost. Popisovat ovšem události na Ukrajině jako hybridní válku je jen zjevným pokusem o použití politicky zaujatého jazyka s cílem připisovat větší význam externím faktorům ovlivňujícím konflikt. Stejně jako jde naopak o bagatelizování významu vnitřních faktorů, jež jsou vnějšími silami využívány v jejich prospěch naprosto standardním způsobem. Touha Západu bagatelizovat význam vnitřních faktorů v ukrajinském konfliktu se potom odráží i v tom, že západní politici a média neustále hovoří o hybridní válce,“ uzavírá Puchov.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: pro
