„Jsem proti amnestii jako plošnému a kolektivnímu mechanismu, který osvobodí nejenom ty, kteří si to zaslouží, ale i ty, kteří by měli podle všech morálních i kulturních zásad naší společnosti i nadále setrvat za mřížemi,“ míní Kateřina Klasnová.

Proti milostem však nic nemá, ty uznává jako individuální akt, kdy je zohledňován konkrétní lidský osud – například zda jde o matku samoživitelku či o člověka, který skutečně usiluje o nápravu.

„Amnestie prezidenta Václava Klause je ukázkovým příkladem toho, jak to nemá být. Na svobodu vycházejí lidé, nad jejichž propuštěním zůstává slyšným lidem rozum stát, a obhajoba takovéto situace tím, že amnestie je plošnou záležitosti, není a nemůže být na místě - od čeho tady přece máme institut milosti?“ ptá se poslankyně.