Podle Sušové se nedá očekávat, že by Rusko mělo zájem se do bojových operací na východě Ukrajiny přímo zapojit. Nejspíš si prý vystačí s tím, že bude demonstrovat sílu a šířit nervozitu pohyby svých vojáků podél hranice. Vzhledem k tomu, že je v procesu zdlouhavé modernizace armády se prý nedá očekávat, že by bylo ochotno příliš riskovat.
Není prý pochyb, že Rusko je po celou dobu přítomno ve vnitřním ukrajinském konfliktu a separatisty podporuje rétoricky, symbolicky i materiálně. Rozhodně se však prý nedá předpokládat, že by Moskva v nepřehledném terénu dokázala jakkoliv koordinovat nejrůznější separatistické proudy. Navíc když je zřejmé, že některé z nich mají cíle v přímém rozporu s Moskvou.
Zde najdete vše k tématu Ukrajina a Rusko
Rusko podle Sušové postupuje v celé krizi celkem uvážlivě. Učinilo i několik vstřícných kroků, které ukazují strategické uvažování, například uznání prezidenta Petra Porošenka, nebo naopak neuznání separatistických republik na východě země.
Navzdory širší strategii se však prý zdá, že prezident Putin značně improvizuje. Není však ve vleku zahraničního dění, ale domácí politiky a frakčních bojů v Kremlu. „Ruská zahraniční politika se dostala díky vnitřním okolnostem víc než kdy jindy do vleku politiky domácí,“ upozorňuje Sušová.
Putin podle ní musí reagovat především na hrozbu vývozu „barevné revoluce“, jak se říká pokusům o prozápadní obrat v zemích, kde si Rusové nárokují svůj vliv. Od „oranžové revoluce“ roku 2004 na Ukrajině Rusko považuje tyto akce za válku ze strany USA. To souvisí s nezbytností blokovat jakékoliv další rozšíření NATO do oblasti. Na tyto hrozby musí Putin reagovat, což se v posledních týdnech projevuje třeba i intenzivnější spoluprací s Čínou a dalšími zeměmi BRICS.
Na druhou stranu ale rázné angažmá Ruska jako ochránce menšin ohrožuje projekt Eurasijské unie, který si Vladimír Putin vytyčil jako hlavní cíl tohoto volebního období. Oba členové unie- Bělorusko a Kazachstán- totiž reagovaly už na události na Krymu velmi nervózně, neboť samy mají na svém území početné ruské menšiny. A vstřícnost těchto nejbližších spojenců je pro Putina životně důležitá.
Rusko ale chápe střet o Ukrajinu jako americký pokus zmařit eurasijskou integraci coby klíčový strategický projekt Ruska. Slova Hillary Clintonové o „resovětizaci“ regionu o tom vypovídají poměrně jasně. Proto Rusko musí v tomto velmocenském střetu dát najevo svou sílu.
Rizikem pro Putina je i vyšponovaný ruský nacionalismus. Ten mu sice pomohl na Krymu, ale dlouhodobě skýtá značná rizika, protože Rusko samo je značně národnostně pestré.
Podle Šusové je nepochybné, že na Ukrajině se hraje zásadní geopolitická hra, ve které už žádná z velmocí nemůže ustoupit. „Jsme tu svědky velmocenské šachové partie s potenciálně rozsáhlými geopolitickými následky, jejichž hlavní šachovnicí je ale zatím paradoxně především, i když rozhodně ne jenom, samotné Rusko,“ uzavírá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
