Ale také nad tím, proč podobné snímky nejsou k dispozici pro hraniční země schengenského prostoru,které je zoufale potřebují pro efektivní boj proti pašerákům lidí. Podivuje se tomu, že satelitní snímky nejsou k dispozici ani pro bezpečnostní složky jednotlivých zemí EU kterým by mohly pomoci mapovat pohyb ilegálních migrantů a organizovat příslušná opatření k omezení rizik pro domácí obyvatelstvo.
Štefec poukazuje na to, že hlavním důvodem absence satelitních snímků je odmítnutí velení NATO pomoci zemím EU vojenským potenciálem Aliance s argumentem, že se nejedná o vojenské ohrožení. Podle Štefce je to ale zásadní omyl.
Novinky.cz obvykle jen proběhnu a příliš je nestuduji. Článek Rusko buduje v Sýrii dvě nové základny převzatý 22. 9. 2015 z amerického listu The Wall Street Journal, mě však opravdu zaujal.
V poměrně objektivním textu není zajímavá ani informace o posilování ruské přítomnosti v Sýrii, ani zřejmá skutečnost, že Rusko na blízkovýchodní šachovnici manévruje USA a jejich spojence do šachu a nutí je za pochodu měnit dlouhodobě realizované plány a strategie. Zásadní není ani naznačovaná ochota USA vyrovnat se nějak i s pokračující vládou Bašára Asada. To podstatné je přiložený velmi čistý satelitní snímek ruské základny, zveřejněný údajně v polovině září společností IHS Jane's.
Snímek vyvolává spoustu otázek. Nikoliv tím, co zobrazuje, ale především kvalitou tohoto zobrazení. Například – proč nebyla podobnými snímky pořízenými nikoliv satelity soukromé agentury, ale speciálními vojenskými družicemi s násobně vyššími schopnostmi ani v jednom jediném případě nezpochybnitelně doložena deklarovaná přítomnost ruských vojsk na Ukrajině? Proč nebyly takto doloženy kolony ruské bojové techniky a vojsk proudící – podle ukrajinského ministerstva obrany – z ruského území do vzbouřeneckých oblastí? A proč nebylo podobným snímkem podloženo aspoň jedno jediné klíčové tvrzení o vině doněckých povstalců nebo Ruska na sestřelení letu MH17?
Záběry, předkládané oběma stranami, byly obvykle obtížně čitelné, markanty terénu a času neodpovídaly proklamovaným místům a okamžikům jejich pořízení atd. atd. Přitom je známo, že všichni zúčastnění i nezúčastnění aktéři měli v době, kdy ukrajinský konflikt vrcholil a ovládal hlavní stránky tištěných i internetových médií a obrazovky TV zpravodajství, na zájmovou oblast zaměřeny všechny dostupné kosmické i pozemní systémy. Všichni pátrali po náznacích chyb a „faulů“ Kremlu, po důkazech lží Putinova Ruska. Pokud by existovaly takto jasné a prokazatelné snímky (které lze pořídit i v noci a s jistými omezeními také přes mraky) kolon ruské vojenské techniky, pronikající přes hranice do Luhanska nebo Doněcka, mohl by být Západ daleko razantnější – a Rusko by bylo v daleko složitější a zranitelnější pozici a nejspíše by nechystalo královský gambit vůči plánům Západu v Sýrii a Iráku.
Ukrajina dnes stojí z mnoha důvodů na okraji zájmu evropských i světových médií. Podobné otázky však nyní stejně intenzivně vyvolává imigrační krize, do níž stále rychleji upadá EU. Proč nejsou již dávno zmapovány a střeženy nebo zlikvidovány přístavy, odkud vyplouvají lodě s migranty? Proč nejsou identifikovány a likvidovány lodi sloužící k jejich pašování? A kde jsou místa soustřeďování migrantů? Kolik jich tam vlastně je? Na to vše by mohly podobné snímky, pořizované v reálném čase, velmi rychle odpovědět. Nejsou však k dispozici – ani pro hraniční země schengenského prostoru, které je zoufale potřebují pro efektivní boj proti pašerákům lidí a ochranu hranic EU, ani pro bezpečnostní složky jednotlivých zemí EU, kterým by mohly pomoci mapovat pohyb ilegálních migrantů a organizovat příslušná opatření k omezení rizik pro domácí obyvatelstvo.
Hlavním důvodem jejich absence je odmítnutí velení NATO pomoci zemím EU vojenským potenciálem Aliance s argumentem, že se nejedná o vojenské ohrožení. Domnívám se, že to je zásadní omyl. Aktéry evropské války nemusí být jen mocnosti s jejich tanky a letadly s bombami včetně jaderných. Mohou to být i jednoduché nálože, primitivní otravné látky, řetězy přehazované přes vedení vysokého napětí, samopaly, pistole, mačety a sekáčky – ovládané vycvičenými a k zabíjení naprogramovanými bojovníky z Blízkého a Středního východu, Asie a Afriky, rozehrávajícími první dějství vražedné asymetrické „války světů“ přímo na prahu našich domovů. Hybridní válka vedená Islámským státem v Evropě a na Blízkém východě je již druhým rokem v plném proudu. Je jen otázkou času, kdy přeroste do války otevřené.
Nejsem si jist, zda si politické vedení ČR uvědomuje, že na ochromení země chaosem – způsobeným rozvratem zásobování, dopravy a funkcí státu – stačí pouhých několik tisíc a možná i stovek dobře organizovaných a ke všemu odhodlaných bojovníků. Je schopno vyvodit závěry z porovnání schopností AČR a policie, akceschopnosti a rychlosti aktivace jednotek (která se dnes počítá ve dnech až týdnech), ale zejména jejich vycvičenosti a motivace s počty, schopnostmi, bojovými zkušenostmi a motivací potenciálních islámských bojovníků, ilegálně se pohybujících už nyní na území ČR? Úmyslně nehovořím o výzbroji potenciálních vzbouřenců – tu mohou stejně jako munici jednoduše získat během několika hodin z chabě střežených skladů zbraní a munice soukromých firem a nečekanými a koordinovanými přepady policejních stanic a vojenských skladů, na které není ani česká policie, ani AČR nijak připravena a nedokázala by se jim ubránit.
Z historie známe příklady fatálních útoků malých odhodlaných skupin na zdánlivě neporazitelné říše. Španěl Hernán Cortéz s pouhými několika stovkami mužů, pár koňmi a patnácti děly dokázal svou inteligencí, urputností a nezlomnou křesťanskou vírou na přelomu let 1520 a 1521 zcela rozvrátit a ovládnout aztéckou říši s jedenácti miliony obyvatel. Jeho vzdálený příbuzný, Francisco Pizarro, s pouhými dvěma stovkami mužů dokázal v roce 1532 porazit téměř osmdesátitisícovou armádu inckého panovníka Atahualpy a zpečetit tak osud říše Inků. A když se podíváme ještě hlouběji do minulosti, tentokrát evropské, je vlna migrantů, přelévající se Evropou, plně srovnatelná s invazí Germánů na území v podstatě již zcela nefunkční Římské říše ve 4. a 5. století.
Při vědomí faktu, že obě dobyvatelské mise, jak Cortézova, tak Pizzarova, byly pro napadené říše smrtící a vedly k jejich zániku, a germánská invaze znamenala ránu z milosti pro kdysi světovládný Řím, musím se jako občan členské země EU ptát, nakolik silná a stabilní je tato organizace a jak silné a stabilní jsou její jednotlivé země s důrazem na ČR. A zda jsme skutečně připraveni čelit rizikům, která přináší nová situace v Evropě.
Okamžité zapojení zdrojů a sil NATO do bezpečnostní krize EU, jejíž přechod do otevřeného konfliktu dvou podobně odlišných civilizací není otázkou let, ale spíše měsíců, je proto životně důležité. Centrum EU chováním tváří v tvář hrozící katastrofě stále více připomíná Římskou říši v době jejího konečného úpadku, zatímco ekonomická a sociální situace mnoha evropských zemí evokuje přirovnání ke stavu aztécké říše a incké těsně před příchodem dobyvatelů. Nemůžeme si dělat iluze o neexistenci organizovaných teroristických skupin mezi „domácími“ muslimy ve Francii, Belgii, Holandsku, Švédsku nebo v Německu, kde již nyní ovládají významné oblasti velkých měst a vytváří zde tak zvané no-go zóny.
Otázkou pro politické vedení ČR proto také je, zda a nakolik znají české tajné služby aktuální situaci v české muslimské komunitě a procesy, které v ní probíhají. Rád bych věřil, že dobře. Tváří v tvář dění v ostatních složkách českého bezpečnostního systému, včetně fungování ochrany sídla prezidenta ČR, si tím však jako řadový občan rozhodně nejsem jist.
Nejbližší vývoj bezpečnostní situace v Evropě je jen obtížně predikovatelný a krizový scénář je velmi pravděpodobný. K vyšší stabilitě EU a zlepšování vztahů jak uvnitř Unie, tak navenek, směrem k Rusku, Číně i USA, rozhodně nepřispěl ani nejnovější záměr Pentagonu rozmístit v Německu 40 kusů nových útočných jaderných pum. Možná ale již zmíněné aktivity Ruska v Sýrii, porážka Islámského státu na jejím území a v Iráku a zejména vytvoření samostatného kurdského státu by mohly být výrazným pozitivním impulsem pro stabilizaci situace i v Evropě. Je zde ještě samozřejmě nevypočitatelný faktor Německa a kroků kancléřky Merkelové. I ona se však bude muset velmi brzy vyrovnat s faktem, že naprostá většina německých občanů, i těch, kteří zpočátku alespoň verbálně souhlasili s pomocí migrantům, byla vývojem v Německu v posledních měsících velmi zaskočena a obrací se proti své vlastní vládě. Příliš mnoho prostoru na lavírování mezi snahou vyhovět požadakům amerických spojenců a rostoucím tlakem německé veřejnosti proti její politice jí už nezbývá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Martin Huml
