Babiš, Okamura, KSČM? Režisér si neodplivl, místo toho napsal: Rozhoduje se o naší budoucnosti. A proč ne oni

03.10.2017 15:05

Režisér David Martinek se na svém facebookovém profilu zamyslel nad povolebním puzzle. „Přemýšlím, co se bude dít po volbách. ANO vyhraje, ale co se bude dít dál?“ zeptal se s tím, že neví, s kým vlastně chce Andrej Babiš (ANO) složit koalici.

Babiš, Okamura, KSČM? Režisér si neodplivl, místo toho napsal: Rozhoduje se o naší budoucnosti. A proč ne oni
Foto: repro ČT
Popisek: Andrej Babiš ve sněmovně

„Rýsuje se zřetelná a jasná volba, kterou Šafr pojmenoval ‚vládou hrůzy‘. ANO+SPD+KSČM. Pohodlně přes 50 %,“ poznamenal Martinek s poukázáním na novináře Pavla Šafra. 

„Mandát, který by tato vláda měla, nevznikal a nevznikl náhodou. A z čista jasna. Má velmi reálný základ ve volání po obnově země. V zásadě. V tuhle chvíli jsme na vzestupné trajektorii dlouhého cyklu, kdy se země, ekonomiky i průmysly aktualizují a mění ve prospěch modernějších technologií. Je čas na update systému. Vidíme to. Naposledy v příkladu, jak se bouří taxikáři proti Uberu. Je to typický symptom a symbol, jak je stát a systém nepřipraven na změny prostředí, inspirované novými technologiemi. Jak pomalu a váhavě si lidé uvědomují, jak tyhle nové věci mění podstatu společnosti,“ zmínil s tím, že je nutné, aby následujících 5–15 let skutečně proběhl update průmyslu na Průmysl 4.0.

„Stejně tak bude nutné restartovat zahraniční montovny na provozy s vlastním vývojem. Bude nutná změna dopravní infrastruktury na nový, rychlejší level. Nesmírně důležitá bude implementace domácích kreativních průmyslů a začlenění a provázanosti s průmyslovou výrobou. Ale zároveň nastoupí robotika, produkce z nových materiálů, biotechnologie, genetika a umělá inteligence. IT je dávno klíčovým oborem. A to je jen vrcholek ledovce. Proces přinese změny, které si většina lidí zatím neumí představit,“ dodal Martinek. Podle něj jde o program, který je neuvěřitelně náročný i pro stabilní vlády se stabilní podporou obyvatel a prokazatelnými výsledky z minula.

„My jsme na začátku. Při zachování podmínek sociálního smíru, v součinnosti s odbory a s jasnou a zřetelnou schopností vysvětit jednotlivé kroky občanům. Jejich podstatu, horizont změn i to, co ve výsledku přinesou. Ve vládě je v tuhle chvíli potřeba mít lidi, kteří mají apetit, energii i odhodlání podpořit update systému. Ono to totiž netrvá věčně. Zhruba kolem roku 2031 se dlouhodobý trend zase začne obracet a začne přirozeně klesat. Platí, co vybudujeme teď, během příštích 15 let, předurčí budoucnost na dlouhé roky dopředu,“ sdělil a zahleděl se i do historie. 

„Kdo si dnes vzpomene, kdo pomáhal nastartovat hospodářský růst první republiky? Který poslanec nebo bankéř kdy přispěl s nějakým tím návrhem? Co k tomu tehdy říkali tehdejší novináři? A elity? Kdo tehdy seděl v parlamentu? Kdo měl víc másla na hlavě než jiný? A které strany z tehdejší turbulentní scény zasáhly ve prospěch země a jejího prostředí? Byla to Švehlova pozemková reforma, která vyvlastnila pozemky Schwarzenbergům, Černínům a Coloredo-Mansfeldům? Zaplatila je (ovšem za cenu, kterou určil stát) a rozdala je malorolníkům. Byl to bankéř Preiss, který byl ve stejném postavení jako dnes Babiš, ale který rozhodným způsobem profinancoval průmyslové provozy a pomohl k rozvoji a růstu celé průmyslové základny Česka? Byl to Rašín? Který se nemazal s reformou a dokázal ustanovit pevnou měnu navzdory sociálním bouřím? Nostrifikací akcií, takže i obchodování s akciemi českých firem probíhalo úspěšně na burze ve Vídni?“ ptal se a zároveň si odpověděl, že toto již není důležité. 

„Důležité z hlediska běžícího času a pozice země bylo, že prvorepublikový průmysl se úspěšně prosadil v podmínkách Evropy a do jisté míry i celého světa. Novinové titulky z tehdejší doby jsou do jisté míry analogií dneška. Ta situace se cyklicky opakuje. A mě zajímá, kdo pochopil, co je třeba provést. Tady a teď. I když se mi nemusí líbit jednotliví aktéři. Myslím, že v tuto chvíli potřebujeme vládu, která chce provést update systému. A i když se mi některé věci z toho, co píšu, místy příčí z hlediska vlastního nastavení a preferencí, snažím se jen pojmenovat to, co by mohlo a mělo zafungovat,“ poznamenal.

Následně vyjmenoval aktéry – Babiše, Okamuru a komunisty. „Babiše i Okamuru spojuje to, že jsou oba velmi úspěšní podnikatelé. Ne lidi z parlamentních a mediálních kuloárů. Jakkoliv má třeba Okamura nálepky nevítaného heretika diskurzu kvůli odmítavému postoji k uprchlíkům, jde v prvé řadě o úspěšného byznysmena. Který, pokud se nemýlím, se uvedl do veřejného povědomí ne jako politik, ale jako zkušený investor,“ sdělil. Babiš je podle něj na vrcholu profesní kariéry. 

„Tohle je spojuje. Zkušenost s byznysem. Myslím, že by se mohli a dokázali domluvit. Otázkou je, jak by tohle spojenectví dokázali vysvětlit svým voličům,“ dodal.

Komunisté pak podle jeho slov volají po obnově země. „Jenže oni potřebují někoho, kdo tohle umí. Sami to neumí. V nových hospodářských podmínkách se někdejší kapitál z komunistických zdrojů jen přetransformoval na účty velkých skrytých investorů. Jenže. Nikdo z těch Mohoritů a Ulčáků, Dlouhých a bývalých prominentů komunistů se úspěšným podnikatelem nestal. Komunisté si založili živnost jako opoziční strana. Je to pohodlné. Ale teď, v tohle uskupení, by měli reálnou příležitost ledasco ze své agendy prosadit. Babiš, ač to z pohledu komunistů vypadá velmi podivně a nepravděpodobně, je přesně tou kočkou, která umí chytat myši,“ sdělil Martinek se slovy, že pro komunisty je to neopakovatelná šance. 

„Tady totiž mohou prokázat, že jejich pohodlná pozice věčně opoziční partaje, která s ohledem na poměry nemůže dělat nic, se může přetavit v konkrétní spoluúčast na moci. Teď mají jednu z mála příležitostí, kdy mohou leccos udělat pro své voliče. A jsem zvědavý, jestli tuhle hozenou rukavici zdvihnou. A nebo ji nechají pohodlně ležet, tam kde je. Je to zároveň i signál pro voliče komunistů. Teď má jejich partaj možnost pro ně něco udělat. Mohou být ve vládě. A konat. Je to na nich. Filipovy řeči chápu jako předvolební rétoriku. Prakticky ale od něj očekávám praktickou politiku pro lidi,“ míní. 

Lidi jsou naopak podle Martinka problémem Tomia Okamury. „Okamura nemá lidi, profesionály, se kterými by své myšlenky realizoval. Bude potřebovat technology a rutinéry moci, připravené poskytnout výkon v podobě provozu parlamentu, tvorby zákonů, obsazování pozic, projednání desítek tisíc konkrétních kroků. Komunisté tuto schopnost nikdy neztratili, ve vrcholné politice se pohybují prakticky od převratu. Babiš má své lidi. Sice jde o ředitele jeho vlastních podniků, ale alespoň jde o profesionály. Ne o rétory. Takže i pro Okamuru by tohle účelové spojenectví bylo dobré. Vím jak to zní. Děsivě. Ale je to tak,“ dodal. 

„Komunisté v téhle vládě paradoxně mohou fungovat jako pojistka, aby nedocházelo k dalšímu výprodeji země do rukou korporací a zahraničního kapitálu. Jejich zájmem je obnovovat a podporovat domácí průmysl a domácí kapacity. V tom jsou, myslím, zajedno všechny tyto tři strany. Je to i platforma pro společné programové prohlášení. Obnova země a restart systému. Podpora domácího průmyslu, zemědělství a služeb. Rozumět by si mohli i v dalších ohledech,“ zmínil Martinek například přímou demokracii.

A neopomněl ani Piráty, kdy by podle svých slov uvítal jejich angažmá. „Ať už v rovině vládní, nebo opoziční partaje, v zásadě je to nepodstatné; podstatné je, aby projekty, související s IT a digitalizací země byly svěřeny Pirátům. Klidně nechť jim Babiš svěří nebo vytvoří příslušné ministerstvo. Z těch stran jsou v tomhle ohledu nejdál, své věci rozumějí, a než aby marnili čas pokřikováním na vlekoucí se karavanu Parlamentu, bylo by možná lépe zaměstnat je na něčem, čemu rozumí a dokázali by věc rychle posunout,“ řekl jasně Martínek.

„Rozhodnutí bude na Babišovi. Babiš by si ze všeho nejvíce patrně přál, aby mohl jednat a spolupracovat s některou s tradičních partají, kde by našel kooperujícího a vědomého partnera. Jde mu o úspěch. Spojení s komunisty a Okamurou ho v podstatě vyřazuje z dalšího provozu v politické soutěži. Tradiční strany by z napadání a jekotu kolem učinkování tohoto vládního spojení mohly žít i další tři volební období. Svíjením se a jekotem nad pomyslným narušením demokratických pořádků, pokračující ostrakizací jednotlivých kroků, účelnému předstírání lidskoprávních agend a dalších podobných věcí by mohly nadělat nějaké ty politické body a kapitál. Takže rozumím tomu, že Babišovi se do téhle varianty vlády nechce,“ míní. 

„Potřebujeme nastartovat modernizaci země. A to tradiční strany neudělají. Měly k tomu příležitost několikrát, a vždy ji spolehlivě a trestuhodně promarnily. Pokud se to nepodaří, projekt ‚banana republic‘ na okraji zájmu západních kapacit, projekt levné montovny pro domestikované Čechy bude pokračovat,“ řekl dále režisér.

A zmínil i jinou variantu. „ANO+ČSSD s podporou menších stran. Poroučet se bude Sobotkovo křídlo a pan Zaorálek si bude muset vybrat lidi, kteří vyhoví Babišovu naturelu. Ale vzhledem k tomu, že v ČSSD jde o potenciální konkurenty ANO, vidím tam spíše problémy než synergie. Model, kdy obě strany spolupracovaly do doby před volbami, se nemusí opakovat. Nedůvěra mezi oběma stranami není zrovna malá. A v takovém nastavení update systému neuděláte,“ dodal, že poslední variantou je angažmá tradičních stran.

„Může se stát, že po několikerém neúspěchu se sestavením vlády nastane situace, kdy se vytvoří ‚Koalice proti Babišovi‘ a získá potřebný počet hlasů. Pak bude muset na hru znovu přistoupit i Zeman. Výsledkem bude slepenec ODS+STAN+KDU+... K tomu řeknu jen tohle. K čemu jsou v tuhle chvíli strany, jejichž jediným programem dosud bylo okopávání kotníků Babiše? To je k ničemu. Za oněch 10–15 let, kdy průmysl pojede, proč ne? V době, kdy ČR bude patřit na špičku technologického a vědeckého vývoje ve světě, z našich univerzit nebudou vylítávat absolventi, kteří na místo na skvěle placená místa v technologických a kreativních firmách nastoupí leda za bar, a energie a potenciál země bude natolik stabilní, se můžeme věnovat otázkám, jestli přijmout 70 tisíc lidí z Ghany, Barmy nebo Pobřeží slonoviny a zajistit jim příslušnou podporu, aby se dokázali začlenit do chodu a provozu země, tak proč ne. Pak klidně,“ uvedl, že v tuhle chvíli bohužel na tohle nemáme. 

„Myslím, že tradiční polistopadové partaje si v tuhle chvíli zaslouží posedět na střídačce. Ostatně, výzkumy a předvolební preference tomu odpovídají. Ke změně režimu nedojde ani s případnou vládní účastí komunistů. Demokracie a svobody lidí ohroženy nejsou a nebudou. K čemu ale dojde, je pouze to, že v opoziční roli by mohly tradiční partaje typu ODS či ČSSD najít potřebný atavismus pro touhu dostat se zpět k moci. A začít skutečně řešit, co skutečně lidé potřebují. Protože jiná cesta k volebnímu úspěchu už nepovede. Všechny ty staré marketingové kousky si mohou strčit za klobouk,“ sdělil.

„Pak, po téhle vynucené přestávce, by totiž mohlo dojít k tomu, co si přejeme snad všichni. Po všemožných experimentech mladé demokracie s různými protest-partajemi a radikálními hnutími stabilní, konsensuální vlády, složené z demokratických stran, které vědí, kam se ubírá vývoj, dělají maximum pro stát a lidi a mají ve svých řadách nejschopnější lidi ve státě, kterým etika a zdravý selský rozum radí, jak nakládat se svěřenou a propůjčenou mocí,“ uzavřel Martínek.

Celý příspěvek Davida Martinka:

Povolební puzzle 2017

Přemýšlím, co se bude dít po volbách 2017. 
ANO vyhraje, ale co se bude dít dál? S kým vlastně chce Andrej Babiš složit koalici?

Rýsuje se zřetelná a jasná volba, kterou Šafr pojmenoval "vládou hrůzy". ANO+SPD+KSČM. Pohodlně přes 50%.
Šafrovu pojmenování se rád zasměji, ale po delším přemýšlení mi skorem jeho hodnocení přijde jako impulz, pro zrovna tohle udělat. Protože, co říká Šafr, je potřeba dělat, jen obráceně.

Mandát, který by tato vláda měla, nevznikal a nevznikl náhodou. A zčistajasna. Má velmi reálný základ ve volání po obnově země. 
V zásadě. V tuhle chvíli jsme na vzestupné trajektorii dlouhého cyklu, kdy se země, ekonomiky i průmysly aktualizují a mění ve prospěch modernějších technologií. Je čas na update systému.

Vidíme to. Naposledy v příkladu, jak se bouří taxikáři proti Uberu. Je to typický symptom a symbol, jak je stát a systém nepřipraven na změny prostředí, inspirovaných novými technologiemi. 
Jak pomalu a váhavě si lidé uvědomují, jak tyhle nové věci mění podstatu společnosti.

To, co proběhne během příštích 5-15 let by se dalo nazvat updatem systému. Musí proběhnout a proběhne update průmyslu na Průmysl 4.0, především klíčového automobilového průmyslu. Stejně tak bude nutně restartovat zahraniční montovny na provozy s vlastním vývojem. Bude nutná změna dopravní infrastruktury na nový, rychlejší level. Nesmírně důležitá bude implementace domácích kreativních průmyslů a začlenění a provázanosti s průmyslovou výrobou. Ale zároveň nastoupí robotika, produkce z nových materiálů, biotech, genetika a umělá inteligence. IT je dávno klíčovým oborem. A to je jen vrcholek ledovce. 
Proces přinese změny, které si většina lidí zatím neumí představit.

Jde o program, který je neuvěřitelně náročný i pro stabilní vlády se stabilní podporou obyvatel a prokazatelnými výsledky z minula. My jsme na začátku.
Při zachování podmínek sociálního smíru, v součinnosti s odbory a s jasnou a zřetelnou schopností vysvětit jednotlivé kroky občanům. Jejich podstatu, horizont změn i to, co ve výsledku přinesou.

Ve vládě je v tuhle chvíli potřeba mít lidi, kteří mají apetit, energii i odhodlání podpořit update systému. Ono to totiž netrvá věčně. Zhruba kolem roku 2031 se dlouhodobý trend zase začne obracet a začne přirozeně klesat. Platí, co vybudujeme teď, během příštích 15 let, předurčí budoucnost na dlouhé roky dopředu.

Pojďme se tedy podívat na aktéry téhle možné vlády ne očima titulků novin a komentářů. A ne zasviněnou optikou politických a mediálních tanečků. Ale spíše z pohledu dlouhodobějšího trendu.

Musíme pro příklad zpátky do historie. 
Kdo si dnes vzpomene, kdo pomáhal nastartovat hospodářský růst první republiky? Který poslanec nebo bankéř kdy přispěl s nějakým tím návrhem? Co k tomu tehdy říkali tehdejší novináři? A elity? Kdo tehdy seděl v parlamentu? Kdo měl víc másla na hlavě, než jiný? A které strany z tehdejší turbulentní scény zasáhly ve prospěch země a jejího prostředí?
Byla to Švehlova pozemková reforma, která vyvlastnila pozemky Schwarzenbergům, Černínům a Coloredo-Mansfeldům? Zaplatila je (ovšem za cenu, kterou určil stát) a rozdala je malorolníkům?
Byl to bankéř Preiss, který byl ve stejném postavení jako dnes Babiš, ale který rozhodným způsobem profinancoval průmyslové provozy a pomohl k rozvoji a růstu celé průmyslové základny Česka?
Byl to Rašín? Který se nemazal s reformou a dokázal ustanovit pevnou měnu navzdory sociálním bouřím? Nostrifikací akcií, takže i obchodování s akciemi českých firem probíhalo úspěšně na burze ve Vídni?
Dnes to už není důležité. Důležité, z hlediska běžícího času a pozice země, bylo, že prvorepublikový průmysl se úspěšně prosadit v podmínkách Evropy a do jisté míry i celého světa. 
Novinové titulky z tehdejší doby jsou do jisté míry analogií dneška. 
Ta situace se cyklicky opakuje. A mě zajímá, kdo pochopil, co je třeba provést. Tady a teď.
I když se mi nemusí líbit jednotliví aktéři.

Myslím, že v tuto chvíli potřebujeme vládu, která chce provést update systému. 
A i když se mi některé věci z toho, co píšu, místy příčí, z hlediska vlastního nastavení a preferencí, snažím se jen pojmenovat to, co by mohlo a mělo zafungovat.

Takže, aktéři: Babiš, Okamura, komunisté. Hm.
Babiše i Okamuru spojuje to, že jsou oba velmi úspěšní podnikatelé. Ne lidi z parlamentních a mediálních kuloárů. Jakkoliv má třeba Okamura nálepky nevítaného heretika diskurzu, kvůli odmítavému postoji k uprchlíkům, jde v prvé řadě o úspěšného byznysmena. Který pokud se nemýlím, uvedl se do veřejného povědomí ne jako politik, ale jako zkušený investor. 
Andrej Babiš je na vrcholu profesní kariéry. Multimiliardář, kterému se úspěšně podařilo vytvořit vertikálně integrované celky, které se po revoluci nadšencům devadesátkové verze kapitalismu podařilo rozbít a vyprodat. Babiš má nativní zkušenost s tím, jak rekonstituovat zastaralé hospodářské celky do fungujících provozů. 
Tohle je spojuje. Zkušenost s byznysem. 
Myslím, že by se mohli a dokázali domluvit.
Otázkou je, jak by tohle spojenectví dokázali vysvětlit svým voličům.

Komunisté volají po obnově země.
Jenže oni potřebují někoho, kdo tohle umí. Sami to neumí. V nových hospodářských podmínkách se někdejší kapitál z komunistických zdrojů jen přetransformoval na účty velkých skrytých investorů. Jenže. Nikdo z těch Mohoritů a Ulčáků, Dlouhých a bývalých prominentů komunistů se úspěšným podnikatelem nestal. Komunisté si založili živnost jako opoziční strana. Je to pohodlné. Ale teď, v tohle uskupení, by měli reálnou příležitost ledasco ze své agendy prosadit.
Babiš, ač to z pohledu komunistů vypadá velmi podivně a nepravděpodobně, je přesně tou kočkou, která umí chytat myši.
A Babiš nenamítá nic proti obnově a update domácí hospodářské základny. Naopak. Je v tom dobrý a patrně by s komunisty dokázal najít, v praktické rovině, řeč. I lidi.

Pro komunisty je to neopakovatelná šance.
Tady totiž mohou prokázat, že jejich pohodlná pozice věčně opoziční partaje, která s ohledem na poměry nemůže dělat nic, se může přetavit v konkrétní spoluúčast na moci. Teď mají jednu z mála příležitostí, kdy mohou leccos udělat pro své voliče. A jsem zvědavý, jestli tuhle hozenou rukavici zdvihnou. A nebo jí nechají pohodlně ležet, tam kde je.
Je to zároveň i signál pro voliče komunistů. Teď má jejich partaj možnost pro ně něco udělat. Mohou být ve vládě. A konat.
Je to na nich. Filipovy řeči chápu jako předvolební rétoriku.
Prakticky ale od něj očekávám praktickou politiku pro lidi.

Lidi jsou naopak problémem Tomia Okamury. Okamura nemá lidi, profesionály, se kterými by své myšlenky realizoval. Bude potřebovat technology a rutinéry moci, připravené poskytnout výkon v podobě provozu parlamentu, tvorby zákonů, obsazování pozic, projednání desítek tisíc konkrétních kroků. Komunisté tuto schopnost nikdy neztratili, ve vrcholné politice se pohybují prakticky od převratu. Babiš má své lidi. Sice jde o ředitele jeho vlastních podniků, ale alespoň jde o profesionály. Ne o rétory.
Takže i pro Okamuru by tohle účelové spojenectví bylo dobré.
Vím jak to zní. Děsivě. Ale je to tak.

Komunisté v téhle vládě paradoxně mohou fungovat jako pojistka, aby nedocházelo k dalšímu výprodeji země do rukou korporací a zahraničního kapitálu. Jejich zájmem je obnovovat a podporovat domácí průmysl a domácí kapacity. V tom jsou myslím zajedno, všechny tyto tři strany.
Je to i platforma pro společné programové prohlášení. Obnova země a restart systému. Podpora domácího průmyslu, zemědělství a služeb.

Rozumět by si mohli i v dalších ohledech.
Okamura celé roky tlačí přímou demokracii. Jenže. Přímou demokracii můžete provozovat, až když k tomu máte připravený systém a státní aparát. 
Ano, zhruba za 3-5 let můžeme volby odbývat pomocí mobilu.
Vláda může pořádat referenda prakticky obden a on-line. A rozhodovat s přihlédnutím k preferencím občanů, nebo naopak zavelet jinak. Jenže. Nejprve musíte důsledně digitalizovat státní správu. Zjednodušit ji, updatnout, dát státní infrastruktuře potřebné nástroje, software, datová úložiště, servery. Babiš o digitalizaci hovoří a má v tomhle ohledu jasno. I v metodě; chce se inspirovat modely, které se podařilo nastavit jinde ve světě. A vzhledem k jeho schopnostem nemám strach, že by se zalekl obtíží, spojených se zaváděním. EET byl v podstatě pre-test, který může být snadno nahrazen něčím modernějším a smysluplnějším.
Takže, pokud chce Okamura přímou demokracii, bude muset začít jednat s někým, kdo má zájem digitalizovat infrastrukturu.

Tady bych VELMI bych uvítal angažmá Pirátů. Ať už v rovině vládní, nebo opoziční partaje, v zásadě je to nepodstatné; podstatné je, aby projekty, související s IT a digitalizací země byly svěřeny Pirátům. 
Klidně, nechť jim Babiš svěří nebo vytvoří příslušné ministerstvo. Z těch stran jsou v tomhle ohledu nejdál, své věci rozumí a než aby marnili čas pokřikováním na vlekoucí se karavanu Parlamentu, bylo by možná lépe zaměstnat je na něčem, čemu rozumí a dokázali by věc rychle posunout.

Otázkou je, jestli by takové angažmá Piráti přijali. Zatím jsou bojovně naladění a připraveni vrhat se "na ně". Chápu, ale to je málo.

Rozhodnutí bude na Babišovi.
Babiš by si ze všeho nejvíce patrně přál, aby mohl jednat a spolupracovat s některou s tradičních partají, kde by našel kooperujícího a vědomého partnera. Jde mu o úspěch. 
Spojení s komunisty a Okamurou ho v podstatě vyřazuje z dalšího provozu v politické soutěži. Tradiční strany by z napadání a jekotu kolem učinkování tohoto vládního spojení mohly žít i dalších tři volební období. Svíjením se a jekotem nad pomyslným narušením demokratických pořádků, pokračující ostrakizací jednotlivých kroků, účelnému předstírání lidskoprávních agend a dalších podobných věcí by mohly nadělat nějaké ty politické body a kapitál.
Takže rozumím tomu, že Babišovi se do téhle varianty vlády nechce.
To je hlavní riziko pro vytvoření takové vlády.
Tahle vláda by totiž nastartovala potřebný update systému a pak, po nějaké době, by se musela poroučet.
Odhaduji, že podobné angažmá by netrvalo déle než 24 měsíců.
Ale i to by stačilo.

Jenže. Babiš si přirozeného spojence mezi tradičními stranami patrně nenajde. Je to přímo v genetickém kódu jeho partaje. ANO je stranou jednoho muže.
Je to výhoda pro akceschopnost.
A zároveň věc, která ANO v budoucnu pohřbí.
Budoucnost totiž patří výhradně demokraticky utvářeným stranám, ne autoritářským a protestním spolkům.
Nicméně v tuhle chvíli je nastavení jeho strany spíše výhodou.
Je to jeho chvíle a nebude se opakovat.

Potřebujeme nastartovat modernizaci země.
A to tradiční strany neudělají. Měly k tomu příležitost, několikrát a vždy ji spolehlivě a trestuhodně promarnily.
Pokud se to nepodaří, projekt banana republik na okraji zájmu západních kapacit, projekt levné montovny pro domestikované Čechy bude pokračovat.

Pak, samozřejmě existuje jiná varianta.
ANO+ČSSD, s podporou menších stran. Poroučet se bude Sobotkovo křídlo a pan Zaorálek si bude muset vybrat lidi, kteří vyhoví Babišovu naturelu. Ale vzhledem k tomu, že v ČSSD jde o potenciální konkurenty ANO, vidím tam spíše problémy, než synergie. 
Model, kdy obě strany spolupracovaly do doby před volbami se nemusí opakovat. Nedůvěra mezi oběma stranami není zrovna malá. A v takovém nastavení update systému neuděláte.

Poslední variantou je angažmá tradičních stran. 
Může se stát, že po několikerém neúspěchu se sestavením vlády nastane situace, kdy se vytvoří "Koalice proti Babišovi" a získá potřebný počet hlasů. Pak bude muset na hru znovu přistoupit i Zeman. Výsledkem bude slepenec ODS+STAN+KDU+... 
K tomu řeknu jen tohle. K čemu jsou v tuhle chvíli strany, jejichž jediným programem dosud bylo okopávání kotníků Babiše?
To je k ničemu. Za oněch 10-15 let, kdy průmysl pojede, proč ne.
V době, kdy ČR bude patřit na špičku technologického a vědeckého vývoje ve světě, z našich univerzit nebudou vylítávat absolventi, kteří namísto na skvěle placená místa v technologických a kreativních firmách nastoupí leda za bar a energie a potenciál země bude natolik stabilní, se můžeme věnovat otázkám, jestli přijmou 70 tisíc lidí z Ghany, Barmy nebo Pobřeží slonoviny a zajistit jim příslušnou podporu, aby se dokázali začlenit do chodu a provozu země, tak proč ne.Pak klidně.
V tuhle chvíli bohužel, na tohle nemáme. Ani na další květnaté řeči o multikuturním obohacení a nekonečném pindání o demokracii. My demokratický stát už jsme. Tohle je zbytečné donekonečna řešit.
Potřebujeme řešit jiné věci.

Myslím, že tradiční polistopadové partaje si v tuhle chvíli zaslouží posedět na střídačce. Ostatně, výzkumy a předvolební preference tomu odpovídají. Ke změně režimu nedojde ani s případnou vládní účastí komunistů. Demokracie a svobody lidí ohroženy nejsou a nebudou. K čemu ale dojde, je pouze to, že v opoziční roli by mohly tradiční partaje typu ODS či ČSSD najít potřebný atavismus pro touhu dostat se zpět k moci. A začít skutečně řešit, co skutečně lidé potřebují. Protože jiná cesta k volebnímu úspěchu už nepovede.
Všechny ty staré marketingové kousky si mohou strčit za klobouk.

Pak, po téhle vynucené přestávce, by totiž mohlo dojít k tomu, co si přejeme snad všichni. Po všemožných experimentech mladé demokracie s různými protest partajemi a radikálními hnutími stabilní, konsensuální vlády, složené z demokratických stran, které vědí, kam se ubírá vývoj, dělají maximum pro stát a lidi a mají ve svých řadách nejschopnější lidi ve státě, kterým etika a zdravý selský rozum radí, jak nakládat se svěřenou a propůjčenou mocí.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: vef

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Dva telefonují, jeden kouká do počítače... Kalousek a Fiala zaměstnali sněmovnu. Než se to pokazilo, bylo veselo

13:34 Dva telefonují, jeden kouká do počítače... Kalousek a Fiala zaměstnali sněmovnu. Než se to pokazilo, bylo veselo

V Poslanecké sněmovně se dnes sešli zákonodárci na mimořádné schůzi, kterou vyvolali poslanci opozič…