„Rýsuje se zřetelná a jasná volba, kterou Šafr pojmenoval ‚vládou hrůzy‘. ANO+SPD+KSČM. Pohodlně přes 50 %,“ poznamenal Martinek s poukázáním na novináře Pavla Šafra. 

„Mandát, který by tato vláda měla, nevznikal a nevznikl náhodou. A z čista jasna. Má velmi reálný základ ve volání po obnově země. V zásadě. V tuhle chvíli jsme na vzestupné trajektorii dlouhého cyklu, kdy se země, ekonomiky i průmysly aktualizují a mění ve prospěch modernějších technologií. Je čas na update systému. Vidíme to. Naposledy v příkladu, jak se bouří taxikáři proti Uberu. Je to typický symptom a symbol, jak je stát a systém nepřipraven na změny prostředí, inspirované novými technologiemi. Jak pomalu a váhavě si lidé uvědomují, jak tyhle nové věci mění podstatu společnosti,“ zmínil s tím, že je nutné, aby následujících 5–15 let skutečně proběhl update průmyslu na Průmysl 4.0.

„Stejně tak bude nutné restartovat zahraniční montovny na provozy s vlastním vývojem. Bude nutná změna dopravní infrastruktury na nový, rychlejší level. Nesmírně důležitá bude implementace domácích kreativních průmyslů a začlenění a provázanosti s průmyslovou výrobou. Ale zároveň nastoupí robotika, produkce z nových materiálů, biotechnologie, genetika a umělá inteligence. IT je dávno klíčovým oborem. A to je jen vrcholek ledovce. Proces přinese změny, které si většina lidí zatím neumí představit,“ dodal Martinek. Podle něj jde o program, který je neuvěřitelně náročný i pro stabilní vlády se stabilní podporou obyvatel a prokazatelnými výsledky z minula.

„My jsme na začátku. Při zachování podmínek sociálního smíru, v součinnosti s odbory a s jasnou a zřetelnou schopností vysvětit jednotlivé kroky občanům. Jejich podstatu, horizont změn i to, co ve výsledku přinesou. Ve vládě je v tuhle chvíli potřeba mít lidi, kteří mají apetit, energii i odhodlání podpořit update systému. Ono to totiž netrvá věčně. Zhruba kolem roku 2031 se dlouhodobý trend zase začne obracet a začne přirozeně klesat. Platí, co vybudujeme teď, během příštích 15 let, předurčí budoucnost na dlouhé roky dopředu,“ sdělil a zahleděl se i do historie. 

„Kdo si dnes vzpomene, kdo pomáhal nastartovat hospodářský růst první republiky? Který poslanec nebo bankéř kdy přispěl s nějakým tím návrhem? Co k tomu tehdy říkali tehdejší novináři? A elity? Kdo tehdy seděl v parlamentu? Kdo měl víc másla na hlavě než jiný? A které strany z tehdejší turbulentní scény zasáhly ve prospěch země a jejího prostředí? Byla to Švehlova pozemková reforma, která vyvlastnila pozemky Schwarzenbergům, Černínům a Coloredo-Mansfeldům? Zaplatila je (ovšem za cenu, kterou určil stát) a rozdala je malorolníkům. Byl to bankéř Preiss, který byl ve stejném postavení jako dnes Babiš, ale který rozhodným způsobem profinancoval průmyslové provozy a pomohl k rozvoji a růstu celé průmyslové základny Česka? Byl to Rašín? Který se nemazal s reformou a dokázal ustanovit pevnou měnu navzdory sociálním bouřím? Nostrifikací akcií, takže i obchodování s akciemi českých firem probíhalo úspěšně na burze ve Vídni?“ ptal se a zároveň si odpověděl, že toto již není důležité.