„Naše společnost je hluboce rozdělená a to, co se tady odehrává, by se dalo popsat jako občanská studená válka. Nejezdí tady tanky a nestřílí se ze samopalů, ale ty dvě skupiny jsou nevraživé a své vítězství nebo prohru berou za něco naprosto zásadního,“ vysvětluje Hampl. „V téhle situaci se mobilizuje a obě strany se snaží porazit tu druhou. Lidé vlastně ani moc nechápou proč, ale jejich vůdci jim to říkají a mávají hesly. Tentokrát bylo tím vládním praporem, že v případě prohry Petra Fialy tady budou ruské tanky.“

Podle Hampla strach hrál ve volbách zásadní roli, přestože celá společnost podle něj ve strachu nežije. „V určitých bublinách ten strach působil. A využívaly to zejména ty vládní strany, které strašily vším možným a mobilizovaly voliče. Strašily a vyvolávaly emoce něčím, co nemá žádné reálné opodstatnění. A to mluvím o ruské hrozbě a jak se s ní pracuje ve veřejném prostoru,“ říká v rozhovoru pro XTV. 

„Ruská hrozba je symbol, který vyvolává strach, ale když se jich zeptáte, v čem by ta hrozba měla spočívat, tak to vlastně nikdo nedokáže popsat. Premiér Petr Fiala mluvil zkratkovitě o nějakých tancích, ale nikdo jasně neřekl, jaké ty hrozby jsou. Byl to jen symbol strachu z Ruska použitý proti opozici ve snaze získat pár procent hlasů navíc,“ dodává.

Liberální oligarchie versus vyzyvatelé

Hampl rozděluje českou scénu do dvou táborů. „Když se to české hřiště rozdělí na ty dva tábory, tak v tom prvním je to taková ta liberální oligarchie. Do tohoto tábora pak patří i neziskovky jako Milion chvilek, média jako Česká televize nebo Deník N a miliardáři za těmito médii. Patří tam také Ústavní soud, velké banky, prezident a tito všichni se snaží nějak držet moc,“ tvrdí.

Na druhé straně jsou podle něj „vyzyvatelé nebo konkurenti, kteří se snaží o moc bojovat nebo se o ni alespoň dělit“. „Tam podle mě můžeme zařadit třeba i vaše XTV, pak politické strany jako ANO nebo SPD a mnohé iniciativy, které se snaží tu oligarchickou strukturu porazit. Výsledek voleb ukazuje, že se to může částečně dařit,“ dodává.

Přesto má podle Hampla mocenská struktura velkou setrvačnost: „My v zásadě jenom vyměňujeme poslance, ale ta struktura vládnoucí trvá dál, protože mají tu moc rozdělenou. To bychom museli vyřešit i ty další součásti.“

Ústavní soud a BIS jako součást mocenské hry

Hampl se dotkl i role institucí, které podle něj odrážejí skutečné mocenské poměry. „Ústavní soud v zásadě rozhoduje podle toho, kdo je ve společnosti opravdu mocný. A podle posledního rozhodnutí předvolebního, kdy smetl ze stolu liberální stížnosti proti kandidátkám SPD a Stačilo!, to vypadá, že už ví, že se moc přesouvá jinam,“ říká. „Česká republika v tomto není výjimkou, i v jiných zemích jako v USA ústavní soudy mění své verdikty podle toho, kam se ve společnosti posouvá moc.“

K „liberální straně“ podle něj patří i Bezpečnostní informační služba. „Šéf Michal Koudelka se otevřeně přihlásil na tu liberální stranu, když přijal ocenění od amerického prezidenta Bidena. A vidíme to i na dalších věcech, jako jsou ty zprávy o extremistech, které se každý rok vydávají. Takže BIS je jednoznačně na této straně válčících soupeřů,“ uvedl.

Babiš jako protivník systému

Podle Hampla stojí Andrej Babiš před zásadním dilematem. „Babiš má pozici těžkou, protože bude muset proti tomuto celému systému bojovat. On musí ovládnout Českou televizi, BIS a další struktury, jinak nebude moci vládnout,“ říká. „Tohle vidíme i v USA, kde se Trump snaží ovládnout součásti oligarchické struktury, aby mohl skutečně převzít moc. A Babiš bude muset udělat něco podobného – a opět nastane další kolo té občanské studené války.“

Psali jsme:

Pavel udělá, co bude muset. Vidlák ví, jak se hra hraje

Petr Hampl: Proč nefungují skandály

Stačilo! mohlo být ve Sněmovně. Petr Hampl k dění dva týdny před volbami

Slovensko, Maďarsko, USA. Je to tu. Svět „kavárníků“ se hroutí