V uplynulém týdnu byly sdělovací prostředky plné událostí, které se vztahovaly k udělování státních vyznamenání prezidentem Milošem Zemanem u příležitosti 96. výročí vzniku Československa. „Když se podíváte, jak média reagují na udělení, odmítání nebo vracení medailí, tak se vůbec nezabývají meritem věci. Tedy tím, kdo a za co by je měl dostat, nebo jestli je vůbec správně tenhle institut, jestli umělci nemají své státní ceny na ministerstvu kultury a sportovci své ceny na svých mistrovstvích a olympiádách,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Sdělovací prostředky se nezabývají tím, jestli tohle celé není špatně od podstaty, to znamená od Havla přes Klause až po Zemana, ale jenom tím, co se teď hodí jako bič na nynějšího prezidenta Miloše Zemana. „Je pravda, že pan prezident dokázal ten bič v několika případech uplést docela snadno sám a otevřel vlastní bránu pro velmi snadné góly svých kritiků, ať už v médiích nebo v politice,“ konstatuje Petr Žantovský s tím, že to nic nemění na faktu, že úroveň diskuse na toto téma je v médiích velice nízká.
Ocenění režiséři se předháněli v hloupých vyjádřeních
Platí to i pro dva režiséry, z nichž jednoho ocenil před lety Václav Havel, druhého nyní Miloš Zeman. „Začal bych vyjádřením pana Němce, když vracel metál, který kdysi dostal od Havla. Poukazoval na to, že se zde obnovuje diktátorská moc, aniž by se samozřejmě jakkoli zabýval tím, že by měl nějak vysvětlit, v čem spočívá to diktátorství,“ upozorňuje mediální odborník na to, co mu od režiséra Jana Němce chybělo při vracení medaile Za zásluhy II. stupně, kterou mu v roce 2002 udělil Václav Havel.
„Tomu vyjádření tedy nerozumím, ale přijde mi stejně hloupé jako vyjádření pana Renče, který ve čtvrtek pana Němce v rozhlasovém rozhovoru nazval zapšklým a hloupým staříkem. Každopádně to vypovídá nikoli o hodnoceném, nýbrž o hodnotiteli. To je ubohé vyjádření režiséra, který nedokázal ve svém životě v podstatě vůbec nic než natočit klipy politikům, kteří mu rádi platili, ať už to byl Topolánek nebo Zeman. To je jeho nízká úroveň. A právě tímhle pan Renč dokázal, že si ten metál opravdu nezaslouží. Ale to je trošku na okraj té diskuse,“ poznamenává Petr Žantovský.
Mediální odezva na prezidenta znovu zněla unisono
Ta diskuse se vede především o tom, že prezident Miloš Zeman oceňuje své blízké. „Ovšem Havel a Klaus to dělali úplně stejně. Naopak mě udivilo, že Lucii Bílou oceňuje právě teď Zeman, když to byla zpěvačka spojená vždy se sympatiemi spíš vůči Václavu Klausovi. Klaus měl tolik vkusu, že jí ten metál nedal. Ale dal ho zase jiným sobě sympatickým umělcům, na druhou stranu však většinou až poté, co jejich umění prověřila nemilosrdná ruka času tak jako teď u Zemana paní Hegerové. Ve srovnání s Lucií Bílou je opravdu o několik kategorií jinde z hlediska uzavření životní umělecké dráhy,“ míní mediální analytik.
Psali jsme:
Vadí mu ale, že i když si Miloš Zeman skutečně řekl o velice snadné šťouchance a média to velmi využívají, jednohlasnost a jednomyslnost mediální odezvy. „Je to opět unisono. Snad nikde v médiích jsem nezaznamenal oponentní hlas kromě pana Kmoníčka ve středu v České televizi, který ovšem bruslil jak na olympiádě, protože to je téma, kterému jednak nehoví a jednak do něj pravděpodobně na Hradě nemá co mluvit. Přesto byl pozván jako advokát činů pana prezidenta. Pan Kmoníček bruslil, bruslil, ale některé věci prostě říct nedokázal, při vší úctě to ani nešlo,“ přiznává Petr Žantovský.
Udělením metálu Gorbaněvské prezident triumfoval
Naopak mediální scénou unisono zní křik, že Zeman je špatný, že vybírá chybně a podobně. „A dokresluje to i středeční debata v Událostech, komentářích České televize, které byly takřka celé věnované téhle v podstatě banální a nedůležité události. Sledovali jsme v nich dva diskusní dialogy lidí, kteří si notovali. Nevím, jestli Česká televize chápe význam názorové polemiky tak, že proti sobě posadí lidi, kteří spolu souhlasí. V prvním případě pana Tomského a pana Kroupu, ve druhém pana Fajnberga a mladého pana Gorbaněvského. Ti lidé si navzájem říkali ´Ano, souhlasím tady s pánem naproti´ a celé vyznění debaty a jakákoli její informační hodnota byla naprosto nulová,“ tvrdí mediální odborník.
Ing. Miloš Zeman
Za zajímavý považuje v souvislosti s udělováním státních vyznamenání jeden pohled, který ovšem s oceněním bývalé disidentky Natalji Gorbaněvské sdělovací prostředky vůbec nepoužívají. „Ač si můžeme každý myslet, co chceme, jestli to náhodou není poněkud po sezoně, proč nebyl vyznamenán pan Litvinov, Fajnberg a další účastníci protestu z Rudého náměstí v roce 1968, to jsou legitimní úvahy. Ale fakt je ten, že v souvislosti s udělením metálu Gorbaněvské Zeman triumfoval. Na to žádné médium neupozornilo,“ konstatuje Petr Žantovský.
Už v případě Mišíka šlo o podání ruky na druhou stranu
„Všimněte si, že zatímco různí jiní dopředu vykřikovali, že na tenhle ceremoniál nepůjdou, případně odmítnou vyznamenání a podobně, tak Gorbaněvská rukou jednoho ze svých synů ten metál převzala a kvůli tomu přijela celá rodina Gorbaněvských. A co je zajímavé, na Hrad tuhle rodinu doprovázeli občanští aktivisté, kteří opravdu nemají Miloše Zemana rádi. Například v loňském roce protestovali proti jeho zvolení na Hradčanském náměstí. A tentokrát přivedli Gorbaněvské za ruku až k samotnému ceremoniálu. To si myslím, že je triumf Zemana, protože tím podal ruku na druhou stranu,“ domnívá se mediální analytik.
Takhle četl i Zemanův loňský pokus udělit vyznamenání zasloužilému rockerovi Vladimíru Mišíkovi, který ho ale odmítl. „Myslím, že je škoda, že to odmítl, protože Zeman podal ruku napříč názorovým spektrem, čímž chtěl asi naznačit ´Podívejte, tohle státní vyznamenání je pro lidi, kteří něco dokázali, a sem nepatří nějaké osobní ambivalence, sympatie nebo nesympatie.‘ A to, že si potomci Gorbaněvské přijeli vyznamenání převzít, je Zemanův triumf, to je marné. Může to jeden z jejích synů vysvětlovat v televizi stokrát jinak, nic na tom nezmění. Vyznamenání neodmítli, přijeli si ho převzít a sami dali tomu ocenění určitý význam. V médiích se to ale takhle nedočtete,“ poznamenává Petr Žantovský.
Předáním odposlechů Nečase a Nagyové šlo o trestný čin
Druhé téma se týká pokuty 240 tisíc korun, kterou musí za zveřejnění odposlechů v kauze Nagyová zaplatit vydavatelství Mafra. Úřadu pro ochranu osobních údajů vadily hlavně informace, které se týkají soukromí expremiéra Nečase a jeho současné manželky. Naopak Mafra považuje rozhodnutí za nezákonné a odvolává se na veřejný zájem. „To je diskuse, která se vleče už mnoho let, co všechno je a není ve veřejném zájmu. Pan šéfredaktor Mladé fronty Plesl říká, že zveřejňování odposlechů Nečase a Nagyové bylo ve veřejném zájmu, že je to v pořádku a že se s úřadem Igora Němce bude soudit,“ shrnuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ale ani jedním slovem nikdo ať už z MF Dnes nebo z jiných mainstreamových médií nepřipomíná, že odposlechy odněkud pocházejí. „Pocházejí z otevřených spisů, pravděpodobně od policie, od koho jiného, těžko ze státního zastupitelství. To znamená, že ten policajt, který předal odposlechy ke zveřejnění, se dopustil zcela jednoznačně trestného činu. A novinář, který je převzal a zveřejnil, se dopustil spoluviny na trestném činu. A je úplně jedno, co v odposleších bylo, zda to byly milostné rozhovory, nebo jestli plánovali ukrást zeměkouli,“ upozorňuje mediální odborník, že to je naprosto nepodstatné.
Nemít důkazy, ale pocit se stává hlavní pracovní metodou
Hlavní je to, že státní zaměstnanec pravděpodobně za úplatu předal odposlechy z otevřeného případu do novin a noviny to ve své senzacechtivosti a bulvárnosti okamžitě zveřejnily. „Avšak není to jenom senzacechtivost a bulvárnost, je to samozřejmě i politický postoj. Pan Plesl také říká velice pěkně a přesně – abych ho citoval – ´Je to pomsta Igora Němce a ODS vůči Mladé frontě Dnes´. Když byl tázán, jak to dokáže, tak prohlásil, že nemá důkazy, ale jasný pocit. Nemít důkazy, ale pocit to je zřejmě teď u českých novinářů a zejména v MF Dnes hlavní pracovní metoda. Když nemám důkazy, tak mám pocit, a tím pádem můžu říkat úplně cokoli, co mi slina na jazyk přinese,“ podivuje se Petr Žantovský.
Šéfredaktor MF Dnes své vyjádření doplnil ještě větou „Přece nebudeme ustupovat nátlaku politických stran, které jsou v problému“. „Mínil tím opět ODS. Kdo si pamatuje víc než včerejší noviny, tak si vzpomene, že pan Plesl působí už bezmála dvacet let v různých pozicích v Lidových novinách, v Mladé frontě a celá ta léta byl jedním z nejradikálnějších klausobijců a jedním z nejradikálnějších bojovníků proti ODS. Dnes mu ta nemoc zůstala, ačkoli už dávno není v módě, protože ODS je dnes strana víceméně marginální. Také otírat si dnes boty o Igora Němce je poněkud po sezoně a hodně trapné. Už jsem dnes jednou říkal, že to nevypovídá ani tolik o hodnoceném, jako o hodnotiteli. Pan Plesl tím jenom řekl, co je zač,“ konstatuje mediální analytik.
Česká televize se dopustila velkého novinářského selhání
Zvláštní mu pak připadá, že k této kauze je do pořadu veřejnoprávní televize Události, komentáře přizván právě Jaroslav Plesl jako představitel novin jedné politické strany, a to hnutí ANO, k tomu, aby zeširoka hodnotil jinou politickou stranu, tedy ODS, aniž by měl nějakého oponenta. „To byl rozhovor mezi moderátorem Dolanským a panem Pleslem, kteří si nejenomže tykali, což nepovažuji za vhodné pro tenhle seriózní formát, ale hlavně si notovali, souhlasili spolu a žádný další názor nebyl připuštěn. To považuji za velké novinářské selhání,“ kritizuje Petr Žantovský.
Na závěr si nechal téma, které podrobněji rozebral jen článek Michala Mocka v sobotním Právu, a sice, že Britové nechtějí platit zvýšené příspěvky do Evropské unie. „Oceňuji, že to je asi jediný mediální zdroj informací o tom, o co vlastně jde v tomhle sporu. Jde o to, že Evropská unie má tak zapeklitá pravidla, která zvýhodňují neschopné a líné a znevýhodňují schopné a pracovité, což je přesně opak toho, co by Evropská unie měla dělat. Takže když náhodou nějaký stát má rozpočtový přebytek, tak je povinen platit do unijní pokladny nějaké miliardy eur navíc, ze kterých se sanují problémy států, které nejsou schopny hospodařit,“ popisuje mediální odborník.
Diskriminace naruby je už i za hranicemi George Orwella
To považuje za absurdní a samo o sobě jen vyjadřující princip pokřivené existence celé Evropské unie. „To ale bude Evropskou unii dříve či později stát krk, protože to není možné takhle donekonečna táhnout. Nejenom Velká Británie, ale i jiné úspěšné země tomu začnou vzdorovat. Já bych tipoval, že brzy přijde Polsko s nějakým podobným postojem a možná i další země. Rozhodně tahle diskriminace naruby, protože nic jiného to není – jste neschopní, proto dostanete peníze, které povinně odevzdá ten schopný a úspěšný – je naprosto bizarní, to už není ani Orwell, to už je i za hranicemi George Orwella,“ domnívá se Petr Žantovský.
Poukazuje na to, že v ostatních sdělovacích prostředcích se tomuto tématu nikdo moc nevěnuje, natož abychom si přečetli takto postavený komentář. „Oceňuji, že Právo alespoň přineslo tu informaci, jiná média ji přinesla v mnohem menším měřítku, třeba jako jednosloupeček a podobně. Tady to byla skoro půlstrana, takže se člověk aspoň dozvěděl, v čem je podstata. Ale to je obecně problém, a to jsme si říkali už mnohokrát, zahraničního zpravodajství nebo zahraniční tématiky v českých médiích jakoby se novináři báli,“ poznamenává mediální analytik.
Na zahraničně-politická témata se dělá těžko názor od stolu
Není to ale jenom tím, že většina novinářů je v předklonu před Evropskou unií a její pomyslnou autoritou. „Tak jako mnozí byli v předklonu před Sovětským svazem a RVHP ještě před čtvrtstoletím, tak titíž lidé nebo lidé podobných motivů jsou v předklonu teď před Bruselem. Ale hlavně ta zahraničně-politická tématika obecně chybí nebo je jí velmi málo proto, že se na ni dělá těžko názor od stolu. Musíte něco nastudovat, musíte to umět, musíte to vědět, musíte ty informace získat často i z jinojazyčných zdrojů než českých, a to českého novináře velmi často bolí, jak jsem říkal už mnohokrát,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
