Jakl nejdříve rozvíjel, s jakým úmyslem byla založena tato rada, na jejímž založení se podílel. Byl prý definován vágní veřejný zájem, sepsán zákon, a tak rada vznikla. Jakl také uvedl, že na rozdíl od toho, co dnes tvrdí zastánci veřejnoprávních médií, tak tehdy nebyl úmysl odstrčit radu a kontrolu od politiků, jenom od exekutivy, aby si vláda nevyřizovala účty s opozicí. A Jakl dodal, že si dokáže představit i jiné modely, jak by rada a veřejnoprávní média mohla fungovat.

Zdůraznil, že v době, kdy se instituce zakládala, tak neexistovaly soukromé televize a rádia. Připomenul, že se mu povedla „loupež“, když prošel návrh, aby z rozpočtu státní televize a rozhlasu bylo uloupnuto od každého 50 milionů korun a bylo to poskytnuto začínajícím soukromým médiím. Zmínil, že na rozdíl od novin bylo k dispozici méně kmitočtů, což už dnes neplatí, takže trh byl mnohem menší. Argument pro veřejnoprávní televize byl, že menšiny, jako třeba fanoušci pořadů o zvířatech, jež by se ekonomicky nevyplatily, by měly být zastoupeny. A ten již dnes také neplatí, protože televizi si přes internet může zřídit v podstatě každý, kdo má kameru nebo mobil. Ale ubezpečil diváky: „Jestli se někdo bojí, že dekretem zruším ČT nebo Český rozhlas, tak to skutečně není možné.“