„Bez Beneše bychom republiku neměli.“ Okřídlený Masarykův výrok, který by se dal tesat do kamene. „I na té větě je znát, jak hluboce si to T. G. Masaryk uvědomoval. Zatímco on měl image jakéhosi demokratického monarchy s portréty na koni, Beneš proti němu vypadal jako úředník, který se stále věnuje svým papírům,“ říká na úvod Zdeněk Čech. Právě před sedmdesáti lety se národ dozvěděl o Benešově abdikaci a pak už komunistům nestálo nic v cestě nasměrovat Československo extrémně doleva a na východ.

Mezi mlýnskými kameny

Ke konci roku 1935 se Beneš stal prezidentem Československa a tehdy vlastně začínala doba jeho zklamání a neštěstí. „Spoléhal v Evropě hlavně na Francii. Vždyť i ve spojenecké smlouvě se Sovětským svazem byla vepsána návaznost na předchozí pomoc Francie. No a po Mnichovské dohodě, kdy určily čtyři mocnosti - Británie, Francie, Itálie a Německo -, že Čechoslováci mají své pohraničí odstoupit Němcům, protože jinak ponesou odpovědnost za válku, ztratil svou někdejší víru v západní spojence,“ vysvětluje Čech. Poprvé na svou funkci rezignoval pár dní po Mnichovu, abdikoval v říjnu 1938 a opustil zemi. Po okupaci okleštěných Čech a Moravy nacistickým Německem vytvořil v Londýně exilovou vládu, která byla definitivně uznána roku 1941.