Jiří Krampol zemřel 26. července a civilní pohřeb se konal 8. srpna. Přesně měsíc poté přišlo i na vzpomínku za zemřelého herce v podobě zádušní mše, kde se přítomní modlili za Krampola i jeho blízké.
Vadilo by vám, kdyby se STAČILO! podílelo na vládě?Anketa
Hlavní celebrant kardinál Duka během svého kázání vyzdvihl hercovo umění práce s hlasem i dar rozdávat radost druhým. Z kazatelny starobylého tomášského kostela při klášteře Augustiniánů sopranistka Tereza Mátlová na úvod i během závěru zádušní mše svaté zapěla slavnou modlitbu Ave Maria.
„Chrám svatého Tomáše augustiniánského kláštera, kde se nacházíme, hrál v dějinách umění, ale také v dějinách vědy z jednu z nejvýznamnějších úloh v naší zemi, protože zdejší učiliště bylo spoluzakladatelem Karlovy univerzity, na které se učila i rétorika. My se loučíme s mužem slova. Každý, kdo je aspoň trochu obeznámen s kulturou v naší zemi a seznámí se s životními kroky pana Jiřího Krampola i scénami, na kterých působil (Fidlovačka, Semafor, Zábradlí, Viola, ale i Barrandov), může říci, že obohatil nejenom naši uměleckou scénu, fond pravého slova, ale také se výrazným způsobem podílel na formování charakteru našeho národa,“ uvedl kardinál Duka pod klenbou kostela, na jehož výzdobě se podíleli mistři evropského malířství jako Peter Paul Rubens nebo Karel Škréta.
Kardinál ve své řeči zdůraznil, že Krampol dovedl i svým pohledem povzbudit. „Jde o slovo, komunikaci a sdílení, kdy se nejen setkáváme, ale také svým slovem pomáháme rozvoji toho druhého. Připomněl bych slova Josefa Kemra, který byl častým návštěvníkem bohoslužeb nejen na Pražském hradě, což mu vyčítal tehdejší ministr kultury. Josef Kemr řekl, že člověka poznáte podle jeho tváře a když se mu zadíváte do očí. Jiří Krampol patřil k lidem, z jejichž tváře, úsměvu, ale především z lesku a záře v očích jste vždy viděli povzbuzení a někdy i pohlazení,“ pokračoval Dominik Duka.
„Jak víte, Jiří Krampol nahradil pana Filipovského při namlouvání francouzského herce a komika Louise de Funèse. Tento muž se zapsal do světové tvorby svým úsměvem, svou tváří i nenapodobitelným způsobem sdílení se s druhými a zacházením se slovem. Jeden z mých dominikánských spolubratří vydal knihu Kdo je pro vás Ježíš Kristus? Na tuto otázku odpověděl i zmíněný francouzský herec: Ježíš Kristus je pro mne paprsek radosti a přátelství v mém soukromém i profesním životě. Je na místě, abychom zesnulému panu Jiřímu Krampolovi opravdu přáli, aby se setkal s tím, který je paprskem a zdrojem radosti pro každého z nás. Děkuji vám za účast, děkuji za to, že i já mohu spolu s vámi říci: Mistře, děkujeme,“ zakončil svou promluvu kardinál Dominik Duka.
Přímluvy během zádušní mše četla herečka Eva Čížkovská, čtení z Písma se ujal básník a spisovatel Josef Fousek.
V závěru bohoslužby se slova ujal kněz Jiří Veith, který byl s Jiřím Krampolem v kontaktu a poskytl mu i poslední službu v podobě posledního pomazání dva dny před jeho skonem v nemocnici Na Františku. Jeho slova vysvětlují, proč si sám herec přál zádušní mši, což některá bulvární média zpochybňovala. Byl totiž pokřtěn a páter Veith s minulosti na hercovo přání sloužil i mši za jeho zesnulou manželku.
Fotogalerie: - Mše za Jiřího Krampola
„S Jiřím Krampolem jsem se znal několik let. Po smrti manželky Haničky projevil přání, zda bych za ni odsloužil mši svatou a bylo tomu tak. Když jsme všichni tušili, že se blíží finále Jiřího bohatého života, jako knězi mi to nedalo a ve čtvrtek 24. července kolem půl sedmé večer jsem jej navštívil v nemocnici Na Františku. Ještě před tím mi paní na vrátnici stačila říci: Pane faráři, ten už s vámi komunikovat nebude. Já na to odpověděl: Paní, víte co? Necháme to Pánu Bohu. Poté jsem tiše přistoupil k lůžku Jiřího, pohladil jej po vlasech, Jiří procitnul, poznal mě, komunikoval se mnou, já vykonal, co bylo zapotřebí a s modlitbou Otče náš na rtech Jiří opět usnul. Od jeho lůžka jsem odcházel s pocitem nesmírné vděčnosti režiséru s velkým R. Paní na vrátnici jsem řekl: Děvče, podařilo se. Ona na to: Tak to je úžasné,“ popsal kněz Jiří Veith svou návštěvu Jiřího Krampola na smrtelné posteli.
Poslední se slova ujal Miloš Schmiedberger, Kramplův dlouholetý přítel a manažer. Ten se zřejmým pohnutím v hlase děkoval všem za účast. „Vážený pane kardinále, vážení přítomní hosté. Velice vám děkuji, že jste na zádušní mši za Jirku Krampola přišli. S Jirkou jsme se vždycky drželi pravidla, že za námi musí zůstávat nějaká práce. Slova a řeči jsou nesmysly, důležité jsou výsledky. Proto mi dovolte, abych dnes odprezentoval naši poslední společnou práci. Je to duet, který se jmenuje Slečna z Paříže. Jde o poslední mluvené slovo, které Jirka Krampol namluvil v roce 2024 v nemocnici. Dobře si na konci klipu všimněte jeho výrazu v očích. Dnešním dnem uzavírám svůj scénář s Jirkou Krampolem. Jirko, děkuji ti za vše,“ řekl dojatý Schmiedberger se slzami v očích.
Následovala projekce uvedeného klipu, ve kterém Krampol i přes ubývající síly neztratil svůj známý přednes.
Mezi hosty se objevili Krampolovi herečtí kolegové, kamarádi a další hosté. Zpěvák Milan Drobný, herci Zdeněk Podhůrský, Jan Kuželka či Monika Kvasničková. Nechyběl hudebník Karel Vágner, režisér Tomáš Magnusek nebo ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Dorazil i Jiří Paroubek, který se s Krampolem dlouho znal, a desítky dalších hostů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Jak hodnotíte článek?
autor: Radim Panenka
