Podobných muzeí věnovaných historii Sudet a sudetských Němců jsou i více než 70 let od poválečného vyhnání a vysídlení ve spolkové republice desítky. V posledních letech jich však ubývá, i když se tomu lidé jako Hippmann snaží čelit.

„Jsou to pro mě vzpomínky. Když tu jsem, jsem doma,“ říká v místnosti orámované vitrínami s fotkami českých měst ke svým pocitům rodák z Jeseníku, jehož rodina na území dnešního Česka žila téměř 400 let, než byla v roce 1946 nuceně vysídlena. Hippmannovi tehdy bylo pět let. „Po skončení války jsme museli do Ostrova nad Ohří, kde jsme byli ještě rok, do 28. září 1946. Pak jsme byli evakuováni, vyhozeni,“ vzpomíná ještě dnes s citelným pohnutím v hlase.

Do Bönnigheimu, kam se Hippmann sám dostal až po několika letech v Bavorsku, přišlo po válce kolem 1200 Němců z celé střední a východní Evropy, zhruba polovina z nich z Československa. Městečko přitom do té doby mělo jen 2500 obyvatel. Během pár měsíců tak narostlo o polovinu. I proto byly začátky krušné. „Zdejší lidé sami nic neměli, tak se spalo na půdách nebo ve stodolách,“ vypráví vyučený výrobce kožených rukavic.