Úvodem se biskup Malý zamyslel, jak by definoval zdravý vztah k dnešnímu svátku, ke státu: „Když dobře znám svou kulturu, vyrůstám ve svém mateřském jazyku, to patří k vlastenectví, to není něco laciného. Je třeba mít své východisko. To se nevylučuje pak s poznáváním i jiných kultur a jiných jazyků, které člověka obohatí,“ pravil.

To podle jeho slov v dnešní společnosti chybí: „Dnes lidé po světě tak nějak poletují, cestují, ale nejsou nikde zakořeněni. Je nutné mít někde domov a odtud vycházet do světa. Tak chápu vlastenectví, to není žádné vlastenčení,“ myslí si biskup.

Něco takového nesmí však přerůst v nacionalismus: „Nesmí se z toho stát, že budu brát vážně jen své jazykové souputníky, kteří obývají stejnou zemi, a ostatní brát jako podezřelé, nebo dokonce nepřátelské. Vlastenectví neznamená nacionalismus,“ zdůraznil.