„Všichni oligarchové mají nějakou kriminální historii, která by se měla šetřit,“ uvedl jako memento anglický univerzitní profesor a pak se již věnoval „hrdému Albionu“.
Tunely v médiích
„V Británii více než polovina obyvatel neodebírá vůbec žádné deníky, a už vůbec ne regionální,“ posteskl si před auditoriem. „Čím více jste na západě země, tím méně těch lidí je. Prostě nemají na to, aby si kupovali noviny. Před dvaceti třiceti lety dominovaly regionálním novinám společnosti, které je více méně tunelovaly. Byli to prostě tuneláři, kteří kryli různé špinavosti,“ šokoval poprvé, ale nikoliv naposled svojí otevřeností Cathcart. „Když se pak objevily velké mediální skupiny, většina regionálních deníků byla ve Velké Británii skoupena třemi velkými skupinami. Snížili náklady tak, že novináře v zásadě vyhodili na ulici, zavřeli kanceláře a noviny a redakce přestěhovali do větších měst. Oni vlastně vytiskli něco v nějakém větším městě a pak to odvezli do těch menších, aby předstírali, že to vzniklo v tom menším městě, pokud jim to ještě vydělávalo peníze. Pokračovali v tom tak dlouho, že v posledních deseti letech zaniklo ve Velké Británii 200 menších novin. Tisíce novinářů pak skončilo na dlažbě.“
Centralizace
„Tyto společnosti vydělaly opravdu hodně peněz. Jejich zisky byly hóóódně záviděníhodné,“ lehce zalaškoval profesor a pokračoval: „Používají tyto modely – například zkrachovali proto, že začali nakupovat příliš mnoho lokálních novin a zadlužili se tak, že to už finančně nezvládli. Jeden z novinářů mně kdysi řekl, že zjišťoval, jak je možné, že se tak zadlužili. Že obsluha toho dluhu, úroky, byly tak vysoké, že ta firma musela zákonitě skončit. Některé mediální skupiny posílají své zisky do USA, takže u nás ve Velké Británii v zásadě nezůstávají. Rupert Murdoch se nyní snaží zbavit nálepky, že odposlouchával různé politiky. Vlastnil mnoho lokálních novin a vůbec jim nedával najevo, že by byly nějakou prioritou,“ pustil se do tiskového magnáta, který je pro někoho pojmem, profesor Cathcart. „Vložil 200 milionů liber do nákupu národních deníků. Jsou u nás společnosti, které se snaží vysát to, co se jim na tendru hodí. Proč bychom tedy měli v rámci pomoci médiím tyto firmy ještě dotovat? Vy jim chcete posílat peníze? Jako daňoví poplatníci již posíláme těmto lidem dost peněz, protože majitelé těchto vydavatelských domů mají například odpuštěné DPH nebo garantované příjmy ze státní reklamy, ze státní inzerce,“ vypočítával mediální odborník, velmi živý šedesátník. „A nakonec se ještě s vládou dohodli, že seškrtají rozpočet BBC tak, aby tyto peníze šly v jejich prospěch, přestože toto nemá žádný přínos. Oni těch dotací pobírají nyní opravdu hodně. V tomto prohnilém světě je velmi pravděpodobné, že od britské vlády se jim ještě dostane dotací.“
Psali jsme:
Penězovody v zavedených cestičkách
„Nechci, abyste mne nějak špatně pochopili,“ vyslal apel do auditoria Cathcart. „Mám rád noviny, od těch lokálních až po ty národní. Já jsem se narodil a vyrostl ve světě novin a mám je rád, když dělají dobré on-line služby. Ale současně bych si přál opravdovou novinařinu, kterou budou přinášet. A pokud to bude veřejnost platit, a vypadá, že je to reálné, tak se budou peníze tak nějak propírat a pak je redakce stejně pošle svým majitelům. Pokud budou dostávat dotace, tak je budou dostávat bez nějakých omezení, bez regulací, které by jim nařizovaly, jak se mají chovat. Že by se kupříkladu měli držet nějakých principů, jako například: nesmíš věřit žádné lži. Nebudou se muset držet žádných povinností, které klasičtí novináři považovali za naprosto klíčové. Tento zločin v zásadě spočívá v tom, že je mnoho menších organizací ve Velké Británii, které produkují docela dobrou novinařinu, ale nedostávají vůbec žádné peníze,“ rozvášnil se profesor. „Často dělají svoji práci dobrovolně, v mnoha ohledech jsou inovativní, velmi chytří, ale poznáte, že se snaží vyškrábat peníze, kde se dá. Dělají takové velké inzertní akce. Ti by si zasloužili peníze, ale věřte, že právě tito ty peníze nedostanou. Tak to vypadá ve Velké Británii,“ informoval o stavu za „Kanálem“ Brian Cathcart.
Fotogalerie: - Svíčka pro Václava Havla
Tutlání jako trend
„Mohu napsat nějaký kritický názor, ale pokud bych byl zaměstnán ve státně řízených novinách, tak by to vůbec nikdo neotiskl. Prostě nevydal by se ani řádek. Mohu publikovat v akademických časopisech nebo na blogu, ale nikde jinde. To se netýká jen mne, ale je to obecný problém. Nepřeháním, když říkám, že u nás je to stejně špatné jako v Bulharsku,“ překvapil už po několikáté svojí otevřeností přítomné. „U nás se lidé vůbec nedozví, jaký problém ve světě novin a médií máme. Když se v tom našem světě něco pokazí, tak se o tom nikdo nedozví. A pak se to tak nějak uklidní. Někdy před šesti sedmi lety jsme měli v parlamentu velké slyšení, kdy se každý snažil zjistit, co se děje v naší branži. Ale věci se vůbec nedostaly ven a závěry, které jsme prezentovali jako nedostatky byly tak nějak zmírněny, jako kdyby se vůbec nic nedělo. Ve Velké Británii se všechno ututlává a nikdo zodpovědně s médii nezachází,“ poznamenal na závěr svého příspěvku celoevropsky uznávaný profesor a dodal na účet podnikatelů-vydavatelů-oligarchů: „Oni vlastně žádné argumenty nemají a nepotřebují. Oni mají moc…“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
