Podle řady evropských diplomatů šlo o moment, který překročil dosud tolerované hranice. Zatímco Trumpovy opakované spory s evropskými spojenci, jeho kritika NATO či obchodní konflikty byly vnímány jako součást tvrdé, ale stále zvládnutelné politické reality, hrozba namířená proti suverenitě členského státu EU zasáhla samotné jádro poválečného uspořádání. V soukromých rozhovorech evropští úředníci popisují Trumpovo jednání jako „šílené“ či „bláznivé“ a mluví o jasném a nevyprovokovaném útoku na spojence, jak informuje bruselský list Politico.
Podle jednoho z evropských diplomatů je situace vnímána jako bod zlomu. Evropa byla dlouhodobě kritizována za příliš opatrný přístup k Trumpovi a snahu vyhýbat se přímým střetům. Tentokrát však podle diplomatických zdrojů převládá názor, že další ustupování by znamenalo rezignaci na základní principy. „Existují určité hranice,“ zaznívá z evropských hlavních měst, která byla dosud považována za nejvěrnější partnery Washingtonu.
Roste tak přesvědčení, že Spojené státy pod Trumpovým vedením už nelze považovat za automaticky spolehlivého partnera – a to ani v oblasti obchodu, ani v otázkách bezpečnosti. Vysocí představitelé několika evropských vlád otevřeně hovoří o tom, že změna americké politiky je strukturální a dlouhodobá, nikoli jen dočasným výkyvem jednoho prezidentského období. Čekání na „návrat starých časů“ proto podle nich není strategií, ale iluzí.
Alternativa bez Spojených států
Tato úvaha má dalekosáhlé důsledky. Pokud by se Evropa skutečně vydala cestou větší strategické autonomie, znamenalo by to zásadní přetvoření Západu, jak byl znám po více než 80 let. Dopady by se neomezily jen na politickou rovinu. Očekávat lze hospodářské ztráty vyplývající z eskalace obchodních sporů, ale i bezpečnostní rizika spojená s tím, že Evropa by se musela bránit s menší nebo žádnou americkou podporou, aniž by na to byla plně připravena.
Zároveň by takový vývoj zasáhl i samotné Spojené státy. Bez evropské sítě základen, letišť a logistické infrastruktury by se výrazně zkomplikovala schopnost USA uplatňovat vojenskou sílu v Africe či na Blízkém východě. Transatlantická vazba totiž nebyla jednostrannou závislostí Evropy na Americe, ale oboustranně výhodným uspořádáním.
V evropských metropolích se proto paralelně s debatou o možných odvetných opatřeních vůči USA vede intenzivní diskuse o tom, jak by mohla vypadat budoucnost bez Washingtonu. Pro mnoho vlád je tato představa bolestná, protože by znamenala konec desetiletí mírové spolupráce a zásadní oslabení NATO v jeho současné podobě. Některé státy se proto stále snaží zachovat alespoň část stávajícího rámce a například italská premiérka Giorgia Meloniová podniká kroky k obnovení dialogu s Bílým domem.
„Koalice ochotných“
Jiní aktéři však už dnes vidí zárodky alternativy. Evropské státy – včetně těch mimo EU, jako je Velká Británie či Norsko – během Trumpova druhého funkčního období prohloubily spolupráci v takzvané „koalici ochotných“ na podporu Ukrajiny. Tato skupina, která funguje do značné míry bez účasti USA, sdružuje národní bezpečnostní poradce z přibližně 35 zemí a vyznačuje se vysokou mírou důvěry i operativnosti.
Podle lidí obeznámených s jejím fungováním nejde jen o úřednickou spolupráci. Do komunikace se stále častěji zapojují i samotní političtí lídři. Premiér Velké Británie Keir Starmer, francouzský prezident Emmanuel Macron, německý kancléř Friedrich Merz, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, finský prezident Alexander Stubb či italská premiérka Meloniová si pravidelně vyměňují zprávy – často v jedné společné chatové skupině.
Tato neformální, ale intenzivní komunikace se stala nástrojem rychlé koordinace pokaždé, když Trump učiní krok, který je v Evropě vnímán jako destabilizující. Podle diplomatických zdrojů právě osobní vazby a vzájemná důvěra umožňují Evropanům reagovat pružněji než prostřednictvím tradičních, zdlouhavých institucionálních struktur.
Krize kolem Grónska opatrný přístup narušila. Trumpovy hrozby byly vnímány jako kvalitativně nový typ nátlaku, který už nelze přehlížet. Dokonce i Starmer, považovaný za jednoho z nejopatrnějších evropských lídrů, označil hrozby zavedením cel za „nesprávné“ – podle všeho i v přímém telefonickém rozhovoru s americkým prezidentem.
Budoucnost evropské bezpečnosti
Diskuse se tak rychle přesouvá k otázce, jak by mohla vypadat evropská bezpečnost bez Spojených států. Někteří diplomaté poukazují na to, že koalice ochotných vytvořila pevné vazby mezi klíčovými aktéry a mohla by se stát základem nové bezpečnostní architektury. Ta by nevylučovala spolupráci s USA, ale zároveň by na ní nebyla existenčně závislá.
Pozornost přitahuje i role Ukrajiny. Přestože dlouhodobě usilovala o členství v NATO, v současné situaci se tato perspektiva jeví méně lákavá než dříve. Ukrajina disponuje jednou z největších a nejzkušenějších armád v Evropě, rozvinutým obranným průmyslem a praktickými zkušenostmi s moderní válkou. V kombinaci s vojenskými kapacitami Francie, Německa, Polska či Velké Británie by mohla tvořit páteř nové mocné koalice.
Debata o evropské obranné autonomii tak nabírá na intenzitě. Evropská unie si oficiálně stanovila cíl být do roku 2030 schopna se bránit sama. Evropský komisař pro obranu Andrius Kubilius nedávno navrhl vytvoření stálé armády EU o síle 100 tisíc vojáků a oživil myšlenku Evropské bezpečnostní rady, do níž by bylo zapojeno i Spojené království. Ursula von der Leyenová zároveň představila obrysy nové bezpečnostní strategie, byť zatím bez konkrétních detailů.
Shoda panuje alespoň v jednom bodě: Rozhovory o nové evropské bezpečnostní architektuře už nelze odkládat. Lídři EU se mají v nejbližších dnech sejít na mimořádném summitu, kde budou hledat odpověď nejen na Trumpovy hrozby týkající se Grónska, ale i na širší otázku budoucnosti transatlantických vztahů.
Po nedávných konzultacích s Macronem, Merzem, Starmerem a generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem však von der Leyenová zdůraznila, že Evropa bude stát pevně za ochranou Grónska a evropské solidarity. Vzhledem k rychlosti a razanci současného vývoje je zřejmé, že Evropa bude muset hledat nová, často kreativní řešení. Otázka už nezní, zda se vztah s Amerikou mění, ale jak hluboká a trvalá tato změna bude – a zda se Evropa dokáže postavit na vlastní nohy dříve, než ji k tomu okolnosti donutí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Měla by se Evropa v bezpečnostních otázkách méně spoléhat na USA
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
