Smetana hned v úvodu připomněl, že nejvíc obětí pocházelo se Sovětského svazu, jde asi o 27 milionů lidí, přičemž „jen“ devět milionů padlo v bojích na frontě. Václavů zmínil, že Hitler měl při rozhodování o sebevraždě před očima smrti Benita Mussoliniho, který byl zastřelen, a jeho mrtvé tělo bylo vystaveno v Miláně pověšené hlavou dolů.
Hitler nikdy nebyl na frontě, Churchill tam byl opakovaně
„Podle mě ten přelomový moment, kdy si uvědomil, že prohrál válku, byl okamžik neúspěchu vojenské ofenzívy v Ardenách,“ konstatoval Václavů. „Kdyby to byl vojenský stratég, což on nebyl, byl to amatér, uvědomil by si mnohem dříve, že prohrál... Já to trochu přeženu, kdyby Hitler nechal své generály dělat jejich práci, tak by válka trvala o několik let déle,“ doplnil Padevět.
Počátky války je pak třeba hledat v přístupu Francie po konci první světové války, která chtěla Německo v podstatě srazit na kolena. Proti tomu stál britský pohled, který počítal s tím, že Německo sice ponese svou vinu, ale bude přijato zpět mezi civilizované národy. Nakonec byla přijata varianta stojící někde mezi těmito dvěma možnostmi. V tom byl jeden z klíčů Hitlerova nástupu k moci. Dalším byla hospodářská krize. Hosté se také shodli na tom, že v očích Němců Hitler představoval silnou osobnost, neboť jim na rozdíl od tehdejších demokratických politiků a versailleského mírového systému nabídl nějakou budoucnost. V tomto mezinárodní společenství selhalo.
Na mezinárodní úrovni na hrozbu, kterou Hitler představoval, upozorňoval především pozdější britský premiér Winston Churchill, který během druhé světové války cestoval opakovaně přímo i na frontu. Hitler se několikrát pohyboval v těsném zázemí fronty, ale nikdy přímo na frontě v době bojů. „Churchill se demonstrativně vyčůral do Rýna, když ho Spojenci překračovali v březnu 1945,“ prozradil Václavů.
Z těchto zemí Hitler získával strategické suroviny
Ve druhé polovině pořadu Václavů také konstatoval, že se Hitler odvážil zahájit válku, aniž kontroloval dvě strategické suroviny – železnou rudu a ropu. Železnou rudu do Německa dodávalo až do roku 1944 neutrální Švédsko a ropu získával Adolf Hitler díky dodávkám ze Sovětského svazu a také z obsazených ropných polí v Rumunsku. V okamžiku napadení sovětského svazu Stalin dodávky ropy do Německa zastavil.
V závěru pořadu rozebírali atentáty na Hitlera. Odehrálo se jich několik a nacistický vůdce získal pocit, že je vybrán „prozřetelností“, když je přežil. Možná i to posílilo jeho vůli k boji.
Kromě Hitlera spáchala sebevraždu celá řada nacistických funkcionářů a nemálo jich stanulo před různými soudy. K jedněm z posledních procesů došlo i v roce 2015. Faktem však také je, že vůle k potrestání nacistických zločinců v padesátých letech dvacátého století ochabovala s tím, jak nabírala na obrátkách studená válka.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
