Václav Havel podle něj především dokázal vždy zmobilizovat všechny své síly k zápasu o demokratický právní stát. A tuto statečnost Uhl dává „před závorku“ jeho intelektuální orientace. Zejména zmiňuje Havlovo angažmá ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, ve kterém se sešli nejaktivnější signatáři Charty 77.

Připomíná, že v této skupině byla většina účastníků buď bývalí komunisté, anebo lidé nábožensky orientovaní. Václav Havel prý nic takového nebyl. „Nebyl elitář, nebyl konzervativní. Politicky vystihl Havla asi nejlépe Martin Jirous, když v Magorových labutích písních přihlásil sebe i Václava Havla k odkazu Jaroslava Haška, tedy anarchokomunisty,“ definoval Havlovo politické zakotvení Uhl. Za nejdůležitější vnímal, že exprezident „nebyl maloměšťák“.

Pak Uhl obsáhle vzpomínal na léta disentu, na to, že Havel býval důvěřivý, ale snažil se nacházet společná východiska, ne jitřit debatu.