Kozumplíková vzpomíná na období v letech 2004–2010, kdy byla starostkou městské části Praha 3 a zásadně evropské dotace odmítala. „Připadala jsem si jako v dětském bláznivém světě, kde si děti myslí, že pečení holubi létají do úst, a ty nejmenší děti se těší, jak hodný strýček přinese čokoládu,“ vzpomíná.

Je totiž toho názoru, že peníze buď odrážejí nějakou hodnotu, nebo je to natištěný papírek, který hodnotu postupně nebo rázem ztratí. A pokud prý peníze na čerpání z fondů EU jsou prvního rázu, nemohly spadnout z nebe, ale musel je někdo vydělat a přeposlat na ony „bohulibé projekty“ v členských zemích.