Hrozba dalších lidí, kteří přijdou o práci, hrozba zvyšování poplatků (a sankcí) za likvidaci odpadů, hrozba pro podnikatele, kteří v oboru podnikají, ale i riziko zastavení výzkumu v dalších oblastech. To vše se skrývá prý za novelou a připravovanou novou legislativou. To, že je skutečně nejvyšší čas k alarmování, dokládá právě Petr Miller, který v současné době zastává funkci šéfa SVDS (Sdružení výkupen druhotných surovin) a důvody pro ParlamentníListy.cz rozebral detailněji.
„Víte, když se ministerstvo životního prostředí pokoušelo v létě minulého roku prosadit v Poslanecké sněmovně změnu zákona č. 184/2014 Sb., což je takzvaná ‚elektronovelu‘, odehrávalo se velké divadlo. Ono totiž prosadit něco, co nepokrytě popírá demokratické tržní principy, není jen tak. Musí na to být nátura, jak by řekla moje moudrá babička,“ svěřil se ParlamentnímListům.cz Petr Miller – člověk, který mimochodem při listopadových událostech roku 1989 přivedl největší počet dělníků z ČKD na Václavské náměstí. To je však i pro něj již minulost, i když pro naši redakci na tyto události zavzpomínal. Nyní ho trápí jiné záležitosti.
Škemrání a velké divadlo
„Ministerstvo životního prostředí (MŽP) tak do boje nasadilo arsenál horlivých slibů, přemlouvání a škemrání, dokonce i modré z nebe bylo ochotné snést. A to jen proto, že někteří zatvrzelí zákonodárci, kteří nechápali, že návrh přichází z jiné planety, odmítali se k pošlapání tržních principů připojit. A nebyli to jen poslanci, kdo měl zásadní výhrady. Velké subjekty sdružující významné a rozhodující firmy, a dokonce i instituce, budící na rozdíl od jiných důvěru, na část představení přizvaných do Pracovních skupin pod taktovkou MŽP a v režii moudré neviditelné ruky se mohly, ovšem jen jako kulisy, velkého divadla účastnit. Ale po pravdě řečeno, to bylo tak všechno. Dopadlo to tak, jak už si pomalu zvykáme. Novela, byť veskrze kontroverzní, byla přijata, neboť máme důvěřivé zákonodárce, kteří uvěřili, že ministerstvo opravdu, ale fakt opravdu, vše napraví v připravovaném návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností,“ posteskl si bývalý ministr naší vlády.
Jak dodává, je však třeba říci, že to nebyla jen zmíněná „elektronovela“, co významně nabouralo podle něj tržní prostředí v oboru nakládání se zpětně odebranými elektrozařízeními a elektroodpady. „Na deformacích, krůček po krůčku, se podílela legislativa, která elektronovele předcházela. A tak se stalo, že dnes máme na zákonné úpravy, účelově přizpůsobené zájmům konkrétní lobbistické skupiny tvořené několika soukromými firmami, původně založenými za účelem provozování kolektivních systémů výrobců elektrozařízení. No neberte to,“ konstatoval dál Petr Miller.
Není podnikatel jako podnikatel. Některý umí velmi rychle najít vrátka k profitu - bez ohledu na vše další
A vysvětluje situaci na příkladu. Stačí si představit, že jste firma, která má zákonem nyní zajištěn blahobytný život, nikým neohrozitelný a kdyby se přece jenom nějaký takový závistivý kverulant objevil, se zlou by ho MŽP vyprovodilo. Nic jiného by mu nezbývalo, neboť ministerstvo stálo u zrodu tohoto tržního zázraku a nebylo by dobré, kdyby se nějací šťouralové dotazovali, jakže to vlastně v roce 2005 bylo a kam že ty strůjce tohoto zázraku větřík zavál?
A pak poukazuje Miller na druhou stránku této výše popsané věci – tedy jak ji vnímá jiná skupina.
„Zatím co jiní se pachtí v potu tváře, a dokonce se živí vlastní prací, aby zajistili chléb vezdejší sobě a svým zaměstnancům, existují jiní, také ‚podnikatelé‘, kteří z pozice svého výsadního postavení se tomuto přízemnímu způsobu obživy úspěšně vyhýbají. Dokonce jako pilní střádalové, korunku ke korunce škudlí z recyklačních poplatků, které každé ráno, coby nezdaněný příjem, naleznou jako pozornost, nás občanů, pod polštářem. No, a aby se nestalo, že by škudlilové, nedej bože, někdy nevyšli, tak jim MŽP pomůže aspoň tak, že s elektrozařízeními, která poslední uživatelé odevzdají na sběrné dvory, či prodejcům elektro, mohou tyto ‚významné‘ společnosti svobodně obchodovat nebo je poskytovat ke zpracování s nimi majetkově provázaným firmám. Není tedy divu, že za desetiletí existence těchto ‚podnikatelských subjektů‘ se jejich ‚uškudlené‘ příjmy vyšplhaly do miliardových hodnot,“ říká Petr Miller a poukazuje též na to, že detailněji se tímto tématem zabývá Nadační fond proti korupci (NFPK) na svých stránkách. Kauza se jmenuje předvídatelně: „Elektroodpady“.
Psali jsme:
Likvidace mnoha dalších pracovních míst? I když nenápadná?
A tak – jak se zdá - k ovládnutí průmyslu zpracování elektroodpadů, potažmo i dalších využitelných odpadů, zbývá prý už jen vyvoleným málo.
„Nikoliv dramaticky a s kyjem, ale laskavě, s úsměvem a pozvolnými krůčky lze přece také zlikvidovat všechny na sobě nezávislé recyklační provozy a kompletně ovládnout sběrnou síť. V tomto směru již koneckonců dosáhli vyvolení nemalých úspěchů. V roce 2005 obdrželi od MŽP, jako závdavek do začátku panování zlaté jablko ve formě tzv. Ambrozkovy (bývalý ministr MŽP) vyhlášky. A protože Libor Ambrozek nebyl troškař, položil vskutku základ fundamentální. Jenomže přece jenom je to už dlouho, co ‚škudlilové‘ nic nedostali, a tak MŽP šlo sebekriticky do sebe. No a na podzim vyvoleným věnovalo zase další drobek z pokladnice nás všech. Tím mám na mysli to drahocenné žezlo v podobě ‚elektronovely‘. Ta ze dne na den zakázala provádění sběru a výkupu elektroodpadů všem osobám, k těmto činnostem na základě platného zákona oprávněným, pokud nedisponují smlouvou s kolektivním systémem,“ pokračuje dál Petr Miller v rozboru toho, co ho aktuálně trápí. Jak již v minulosti přitom ParlamentnímListům.cz svěřil, je opravdu nejvyšší čas, pokud se někdo rozhodne tento proces zastavit.
Bohužel proti stojí nejen Millerem popisované zájmy různých skupin, ale také nezájem ponořit se do složité problematiky – například ze strany médií. A tak podle Millera – bez porozumění může vše vypadat jako výborný počin, za kterým se však neskrývá podle jeho názoru nic pozitivního.
„Aby si někteří škarohlídi nemysleli, že MŽP na své děti a budoucnost nemyslí, má pro ně připravený dar vskutku královský, dar, kterým završí panování vyvolených vybubnovaným ve všech koutech českých. Tím bude připravovaný Zákon o výrobcích s ukončenou životností. V něm je zakotvena jen maličkost. Totiž to, že mimo zákon bude postaven každý zpracovatel, který by elektrozařízení a elektroodpady převzal k recyklaci bez smlouvy s kolektivním systémem,“ říká dále Petr Miller.
Co bylo důvodem zděšení?
Zároveň ale dodává, že MŽP do diskuse a k projednání členů již zmíněných Pracovních skupin předložilo 9. ledna 2014 materiál s názvem: „Společné zásady fungování kolektivních systémů, jejichž předmětem činnosti je zajištění zpětného odběru a využití odpadů z vybraných výrobků napříč různými výrobkovými skupinami“.
„Pro členy Pracovních skupin, znalých poměrů na MŽP, to byl doslova šok, neboť v úvodním slově k materiálu z úst ředitele odboru odpadů Jaromíra Manharta zaznělo, že v roce 2005 byla jiná situace a tedy je třeba se ke všemu vrátit a všechny Kolektivní systémy včetně nových, znovu seřadit na startovací čáře. Zděšení, které pro mnohé nezasvěcené toto zdánlivě nic neříkající sdělení vyvolalo u přítomných zástupců stávajících kolektivních systémů, by stálo za pozornost režiséra Trošky, co by námět na další úspěšný film z českých luhů a hájů,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Miller.
Z jaké planety současný ministr importuje tento hybrid ekonomiky, ptá se Miller
Přiznal pak, že přemítá, kam to ministerstvo životního prostředí vlastně kráčí. „Též o tom, z jaké to planety k nám nehodným současný ministr importuje ty úžasné výdobytky jakéhosi hybridu ekonomiky z dob socializace našeho venkova. Je již jisté, že MŽP svůj slib daný poslancům a senátorům nedodrželo. A co víc, svým současným návrhem zákona předstihlo v míře popření demokratických tržních principů všechny jeho předchozí verze. Dokonce navzdory tomu, že na jejich negativní dopady je MŽP dlouhodobě opakovaně upozorňováno jak ze strany ÚOHS a NFPK, tak ze strany podnikatelských svazů a sdružení (SVDS, ČAOH, SZE a SPDS). Stará poučka říká: Když chceš vědět, co za tím je, vždy se ptej, komu to slouží?“, připomíná Miller. A tak se ptá, komu legislativa z dílny MŽP prospívá i komu přinese užitek také ta současně připravovaná.
Komu to prospěje a komu ne? Těch, co budou poškození, je víc
„Seznam těch, kterým neprospívá a ani ta připravovaná rozhodně neprospěje je podstatně rozsáhlejší. A už se to netýká jen recyklačních firem a dalších z podnikatelského segmentu druhotných surovin, kterými jsou všechny osoby oprávněné ke sběru, výkupu, svozu a zpracování elektroodpadů, kterým provozovatelé kolektivních systémů neudělí smlouvy a zabrání jim tak pokračovat v jejich podnikání. Jsou to také zaměstnanci těchto firem, kteří přijdou o práci. Jsou to majitelé těchto firem, jejichž investice budou znehodnoceny. Je to též obor zabývající se výzkumem a vývojem nových recyklačních technologií, které již nebude nikdo potřebovat a je to celé průmyslové odvětví využívající druhotné suroviny, jejichž produkce bude nadále klesat. Co bude důsledkem? Stát bude přicházet o daně, i když se stále více zvyšují výdaje na sociální dávky,“ vyjmenovává Petr Miller, exministr práce a sociálních věcí. A doplňuje, že se problematika, byť je pro někoho těžká a špatně se v ní laik orientuje, týká i tak všech. Tedy občanů jako spotřebitelů, kterým je v důsledku těchto změn diktováno pod hrozbou sankcí platit neadekvátní recyklační poplatky a předávat svá vysloužilá elektrozařízení pouze do sběrné sítě kolektivních systémů.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
