Podle Štěpánka žijeme v podivném světě.  Důvodem má být to, že česká média v poslední době propírají, zda při Ódě na radost sedět, stát či se otočit k orchestru, namísto toho, aby informovaly o dění na Ukrajině či Iráku. „Kdyby to nebylo k pláči, byla by to vlastně dokonalá bžunda,“ myslí si.

Negativní postoj k hymně EU, kterou projevili někteří poslanci, pak podle komentátora ukazuje na rozpor v evropské současnosti. „Ve státě, který není státem, v parlamentu, který není parlamentem, při hymně, která není hymnou, někteří zákonodárci, kteří ovšem žádnými zákonodárci nejsou, demonstrují svoji nechuť právě k těmto potěmkinovským evropským kulisám. A novodobí evropští bolševici, rozuměj zastánci jediného momentálně správného názoru na evropský i světový všehomír, se nad tím naopak pohoršují,“ píše.

A to není všechno. Evropská unie má ve svém fungování údajně další paradoxy. „Ten stát, který není státem, ovšem nemá jen parlament, který není parlamentem, a hymnu, která není hymnou, ale má navíc také prezidenta, který vlastně prezidentem není, a vládu, která není vládou, leč o to více moci ve svých rukou soustředí,“ analyzuje Štěpánek EU.