Česká diplomacie podle Jocha ztrácí určitou svobodu volby, kterou jsme měli doposud. Doteď jsme mohli „triangulovat“ mezi Německem, Francií a Británií; s Německem se spojit například v probyznysových záležitostech, s Británií třeba v antiregulačních a s Francií například při zachování jaderné energie. Když nyní Británie z klubu odchází a Německo se s Francií na něčem dohodne, odmítat jejich dohodu bude pro nás velice obtížné. Ale paradoxně, jak na to upozornil bývalý velvyslanec ve Velké Británii Michael Žantovský, odchodem Británie z EU získají všechny postkomunistické země dohromady blokační menšinu; dohodnou-li se na něčem a budou postupovat společně, mohou zablokovat cokoli, co se jim – nám – nelíbí.
Joch také poukazuje na to, že naše ekonomika je provincií německé ekonomiky, a to pro nás není špatné. Tedy zintenzivnění ekonomické spolupráce s Německem je nasnadě. Ale vsadit všechno na jednu kartu – německou, jak se snaží naši sociální demokraté, kteří se „stydí“ za některé země Visegrádu – by bylo neprozíravé. „Aby mi bylo rozuměno dobře; s kancléřkou Angelou Merkelovou se nám spolupracuje výborně a ona coby kancléřka je tak vstřícná a velkorysá vůči našim (a polským) zájmům, jak už asi nikdy žádný německý kancléř v budoucnu nebude. O důvod víc si přát, aby i po podzimních volbách kancléřkou zůstala,“ píše Joch.
Podle něj je ale nutné si uvědomit, že Merkelová kancléřkou nebude věčně. Časem po ní přijde někdo jiný. Někdo jako Martin Schulz – či přímo Martin Schulz. A chce někdo vložit ruku do ohně, že on se nad našimi hlavami nedohodne s Vladimirem Putinem? Kdyby tento případ nastal, nezbude nám než výrazně zintenzivnit obrannou a bezpečnostní spolupráci s Polskem, píše Joch.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
