„Na začátku devadesátých let nastala takzvaná vlna dvacet za dvacet, tedy vyhození dvaceti zkušených novinářů a jejich nahrazení dvaceti mladými elévy. Jestli si myslíme, že jsme tady v nějakém blátě, tak na Filipínách jsou na tom mnohem hůře. To jde prostě napříč světem, bere to na sebe lokální podoby v dosti nestabilním světě, ve kterém se dnešní společnost nachází,“ uvedl na začátek svého vystoupení Šlerka. „Rétorika stojí na tom, že je tady lid a elity. A ty elity lidem škodí, protože jsou spiknutí, bohatí a tak dále, placení z Ruska nebo ze Západu, a proti nim stojí lid. Média jsou součástí elit a neochránila před nimi lidi. Je jedno, jestli je to ve Spojených státech nebo u nás, kdy to bude přednášet domácí populista typu Tomia Okamury. Bude se to jen lišit mírou mišuge jednotlivých lidí, kdy jsou představy o spiknutí nesmyslně nepředstavitelné. V tom se tedy nacházíme. Myslím si, že svobodná média jsou v této době zásadní věcí. Je to něco, co v dnešní době je však na ústupu,“ konstatoval host.
Je investigativní, když „napíchnete“ policii?
Anglosaská novinařina není podle pedagoga vlastní naší české. „Když si uvědomíte, po kom jsou nazvány české novinářské ceny, zjistíte, že jsou po spisovatelích – třeba Ferdinanda Peroutky, a to nejsou lidé, kteří by byli dominantně novináři jako třeba Jaroslav Kmenta. To jsou komentátoři a analytici. V našem prostředí nám splývají s těmi, kteří denně šlapou ulici a dělají tu ‚obyčejnou‘ denní novinářskou práci. Zpravodajství nebo reportérství.“
Fotogalerie: - Rok po roce očima studentů (1989–2019)
Co je vlastně pravda?
To není podle Šlerky nástupem internetu, ale nástupem zpravodajství 24 hodin denně. A ČT24 funguje zcela obdobným způsobem. Tedy zprostředkováním informací. „Je tu problém rozhovorů, které jsou populární. Když budu cynik, tak novináři se nepřipravují, nejdou do problému, nekladou ožehavé otázky, nenastavují problematická témata. Nechají lidi se vypovídat, a pak se ohradí, že ‚to my ne, to říkal respondent‘. Chápu, že tento žánr je levný, že se nechytá za slovo. A někdo může říci, že za to může doba nebo byznys model. Prostě, novinařina se posunula,“ konstatoval smutně Šlerka.
Psali jsme:
Parta HIC – objektivita nic?
„Vynecháme veřejnoprávní média, kterým je přisuzována role být objektivní, což je taková zvláštní mantra. Jejich role je ale jinde než zprostředkovávat názory, což ovšem není povinnost soukromých subjektů. Jak by vypadala média, která patří Křetínskému nebo Babišovi, Pentě, kdyby jejich novináři přestali psát o oblasti, ze které mají jejich vlastníci příjmy. To je ochranný princip, který chrání tyto novináře, aby nebyli podezřelí z toho, že píší na příkaz svého vlastníka. To je tedy ochrana svobody slova. My máme tendenci říkat, jací jsme unikátní, ale není to tak. Šéf Amazonu vlastní Washington Post. To je světový trend a my nejsme výjimka. Problém je mnohem hlubší. Řada těchto vlastníků má nejen rozsáhlé podnikání, ale má svůj byznys postavený přímo na koordinaci se státem. Jenom Agrofert má podle veřejných zakázek za tři roky asi 119 miliard korun. Ten je tedy zatraceně navázán. I další jsou takto navázáni. Znamená to, že by média neměla patřit těmto byznysmenům? Vyhýbám se slovu oligarchům. Až tady budou oligarchové východního typu, tak nám to slovo bude chybět. Zatím ještě tak trochu pohoda…,“ zavěštil temně Šlerka.
„Média musejí vystupovat jako nezávislý mechanismus, který kontroluje moc. Ne politiku. V Čechách existuje zvláštní představa, že média jsou tady od toho, aby kontrolovala politiky. Ne. Média jsou tu od toho, aby přinášela relevantní informace a lidé se mohli rozhodnout. A mají monitorovat moc, protože to je velmi široký termín. Nadnárodní korporace mají mnohem větší moc měnit podmínky, ve kterých lidé žijí. Příliš se soustřeďují na politiky, na přestřelky mezi nimi, než aby se soustředila na kontrolu moci. Soustředit se na to, co se ve státě děje. Mne zajímá například to, že když se podívám do Karlovarského kraje, zjistím, že je tu totálně zdevastované vzdělávání,“ konstatoval šéf Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. „Kdyby se novináři vrátili zpátky, než se věnovali půtkám a přestřelkám mezi politiky, měli by monitorovat moc… noviny by měli být diskusním fórem, kde se hledají návrhy, východiska, a ne místem, kde se huláká, kdo je větší a silnější. Jestliže jsme médium s nějakým nákladem nebo čteností, tak jste zodpovědní za nastolování témat. A jste odpovědni lidem,“ uvedl dále Šlerka.
Když se partaje obejdou bez médií
„Volební výsledky AfD ukázaly, že strana nepotřebuje sdělovací prostředky. To samé u hnutí Tomia Okamury. Znamená to však, že se na to mají novináři vykašlat? Média mají být také proporční. To souvisí s tím, že svoboda slova slouží k tomu, abychom našli pravdu. U nás jsme redukovali svobodu slova na to, že si mohu říkat, co chci. Mohu, ale zároveň nemohu. Ona se přece velmi často může dostat do konfliktu s jinými svobodami. My jsme z ní udělali něco, že si můžeme říkat, co chceme. Proporčnost je proto, že média nemají zapomenout dát hlas menšině. Když jste banka, tak si ten prostor vybojujete, jako člověk v exekuci jen velmi těžko,“ srovnal Šlerka.
„Máme tu ještě stranické noviny – to jsou Haló noviny. Pak jsou tu subjekty, které jsou relativně nové a reagují na aktuální situaci. Jako politický bulvár býval Špígl, předchůdce ParlamentníchListů.cz. Bulvár je důležitá součást médií. Názorový deník bychom před deseti nebo patnácti lety nazývali jako negativní médium. Dnes se názorovost stala jedním ze žánrů, a to nejen u nás. Názorovost nemusí být špatná, ale může s sebou přinášet určitou selekci zpráv. To je velký fenomén, ať jde o Echo24, Fórum24, Referendum. To jsou média, která se často sama označují jako názorová.“
Dalším fenoménem jsou podle Josefa Šlerky takzvané antisystémové weby. „Nebudu řešit dezinformace. Ale vznik širokého spektra médií jako Protiproud, AC24, je velmi zvláštní. Jsou de facto poháněny impulzem být odnoží občanské žurnalistiky. Ať si to tu je. Zajímavé je, že to ukazuje, kde je extrémní hranice mezi novinařinou. V těchto médiích jsou často věci jen předkládány z jiných zdrojů. Tam vesměs není žádný kmenový novinář. Novináři se tomu systematicky nevěnují a často ani nejsou podepisovány autorem. V AC24 máte třeba místo podpisu jen ac24. Kromě toho vznikl další segment. Stars24, InStory. To jsou média, která fungují na českém trhu a dělají čistý mediální byznys. Oni si zaplatí kus ČTK a pak překlápějí do nich další materiály. Těchto webů je fakt hodně! Jsou docela mrzuté, když o nich napíšete, mnohdy se chtějí soudit, ale prostě existují,“ vysvětloval dále přítomným Šlerka.
Bude něco, nebo nic?
„Trh je zatížen čekáním na to, co bude. Třicet let pomalu, ale jistě odumírá mediální podnikání. Když tu byl Axel Springer nebo pasovští, tak to byli mediální podnikatelé. Dnes podnikatelé nejrůznějšího zaměření skupují média. Česká média rezignovala na své stavovské instituce. Když neexistují, nejsou ani normy.“
Jak z toho všeho ven? „Že si média budeme platit. Ono to vypadá jako nějaká hraběcí rada, ale je to jednoduché. Když budete platit, budete vyhledávat informace, které pro vás mají hodnotu. A máte možnost podílet se na rozhodování. Musí se obnovit důvěra mezi lidmi a médii. Placením se posílí vztah mezi čtenáři a médiem. Nejde o to, kolik lidí na článek na netu klikne, že si jej přečte, ale že si na jeho konci odklepne ‚koupit‘. Protože tím chtějí pochopit kontext. Dojde k tomu, že článků bude méně, budou delší a komplexnější. Média jsou dnes tak velká a drahá, že si je už zpět žádný mediální podnikatel nekoupí,“ uvedl na závěr svého vystoupení Josef Šlerka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
