„Připadají mi ty reportáže Českého rozhlasu a České televize, tedy médií veřejné služby, jako vyráběné přes kopírák,“ zahajuje svou úvahu na blogu Petr Uhl. Obvykle prý mívají dvě části. První je z Plzně a ukazuje hrdinství Američanů a Belgičanů zařazených do americké armády. Druhá část bývá pro vyváženost z východní části země, ale mluví se takřka výlučně o československém armádním sboru pod vedením Ludvíka Svobody. „V reportážích vždy hledám výrazy „Rudá armáda“ a „sovětský“. Jsou jen ojedinělé, jako kdyby SSSR ani neexistoval,“ dodává Uhl.

Přidává statistiku, že na československém území padlo tři a půl tisíce vojáků Svobodova sboru a na 150 tisíc vojáků sovětských.

„Osvobození Prahy je jedna z mých prvních dětských vzpomínek, bylo mi tři a půl. Vždy se mi to vybaví začátkem máje, když voní šeříky, jimiž rudoarmějce Pražané tehdy zasypávali,“ vzpomíná Uhl. Dnes už prý nikdo nevyžaduje vděk, jen uznání, že zemřeli v boji za správnou věc, a ani toho se nedostává.