„Připadají mi ty reportáže Českého rozhlasu a České televize, tedy médií veřejné služby, jako vyráběné přes kopírák,“ zahajuje svou úvahu na blogu Petr Uhl. Obvykle prý mívají dvě části. První je z Plzně a ukazuje hrdinství Američanů a Belgičanů zařazených do americké armády. Druhá část bývá pro vyváženost z východní části země, ale mluví se takřka výlučně o československém armádním sboru pod vedením Ludvíka Svobody. „V reportážích vždy hledám výrazy „Rudá armáda“ a „sovětský“. Jsou jen ojedinělé, jako kdyby SSSR ani neexistoval,“ dodává Uhl.
Přidává statistiku, že na československém území padlo tři a půl tisíce vojáků Svobodova sboru a na 150 tisíc vojáků sovětských.
„Osvobození Prahy je jedna z mých prvních dětských vzpomínek, bylo mi tři a půl. Vždy se mi to vybaví začátkem máje, když voní šeříky, jimiž rudoarmějce Pražané tehdy zasypávali,“ vzpomíná Uhl. Dnes už prý nikdo nevyžaduje vděk, jen uznání, že zemřeli v boji za správnou věc, a ani toho se nedostává.
Jako příklad uvádí Uhl nedávné pohřbívání pilota Rudé armády Vasilije Alexejeviče Staška, jehož ostatky byly v nepřístupném terénu nalezeny teprve vloni. Po jejich uložení do hrobu se psalo, že byl pohřben „ukrajinský letec“. Podobně se v poslední době stále zdůrazňuje, že hlavní část tažení střední Evropou provedl „ukrajinský front“.
„Při oslavách, pietě či vzpomínce je ovšem důležitá přiměřenost, stejně jako v právu či novinařině. A letos při oslavách osvobození země přiměřenost zvláště postrádám,“ uzavřel Uhl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
