Od začátku roku platí v Německu zákon, který pod hrozbou drastické pokuty ukládá provozovatelům sociálních sítí odstraňovat nenávistné komentáře. „A už tu máme první případ, na který upozornily Novinky. Na Twitteru a následně i na Facebooku byl smazán příspěvek poslankyně parlamentní strany Alternativa pro Německo Beatrix von Storchové, která tam napsala: ‚Co se to sakra v této zemi děje? Jak to, že oficiální účet policie ze Severního Porýní-Vestfálska tweetuje v arabštině?‘ No a to by mohlo být považováno za nenávistný vzkaz. Von Storchová na Twitteru tweetovala v tomto duchu víckrát a její příspěvky byly odstraněny. Jen připomínám, že sociální sítě mohou na základě toho zákona dostat pokutu ve výši až 50 miliónů eur, což je asi 1,3 miliardy korun, pokud bezodkladně po upozornění nesmažou nenávistný obsah,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Považuje to za smutný příklad působení Velkého bratra v Evropě. „Německo si o to samo koledovalo tím, jak poslední léta funguje v rámci Evropské unie, v rámci euroatlantického prostoru, jakým způsobem tlačí na zavádění nových a nových omezení zejména informačního prostoru. Koneckonců si i vrabci na střeše cvrlikají něco o tom, že mají připravenu směrnici o regulaci internetu. Vidíme, jak fungují Overtonova okna. Už jsem o tom kdysi psal a v rámci Týdne v médiích jsme si o tom před několika měsíci povídali, takže kdo chce, tak si najde, co to znamená. Už to vidíme ve vyjádřeních různých osobností nebo různých umělců, například před pár dny Jiřího Mádla, který tvrdě vyžaduje regulaci sociálních sítí a likvidaci všech tzv. nenávistných obsahů, v podstatě cenzuru. Vytváří se atmosféra, která má připravit stav, kdy veřejnost přikývne tomu, že se nastolí cenzura,“ myslí si mediální analytik.
Europolitikům se realita vrací přes internet, tak přicházejí se zákazy
Cenzuru nastolí nějaký státní orgán. „Ať už to bude policie, ať už to bude justice, stát, vláda, parlament, prezident, kdokoli, nějaký budoucí vůdce. Všechny ty funkce jsou možné, nejsou vyloučené. A to všechno jenom proto, že paní Merkelová není schopna ani sestavit vládu už čtyři měsíce po volbách. Není schopná přesvědčit Němce o tom, že její sen o evropské integraci dospěl ke Čtvrté říši, což je správně, protože Němci jsou chytřejší, než je paní Merkelová. To všechno je projev nervozity a neschopnosti těch europolitiků, kteří jsou odtrženi daleko od reality. A protože se jim realita přes všechny ty sociální sítě a internetové servery a podobné informační zdroje vrací jak bumerang, tak na to neumí reagovat jinak než zákazem. Chovají se stejně bolševicky jako bolševici a je to nový eurobolševismus, který je naprosto trestuhodný a naprosto nepřijatelný,“ tvrdí Petr Žantovský.
Na internetu v té souvislosti zaregistroval názor, že je na čase odejít z Evropské unie, jinak ztratíme svobodu. „Tuto hlášku absolutně podepisuji kvůli tomu, co se teď děje. Uvedl jsem jeden příklad, ona poslankyně AfD je velice snadný terč. Na něm si smlsnou nejenom evropští oportunističtí politici z vládních stran, ale také oportunističtí novináři a budou tančit na domnělých kostech ‚zesnulé‘ Beatrix von Storchové a budou jásat, jak potlačili ten odporný protinázor. Ale dokud se budou potlačovat odporné protinázory, tak budou vznikat silnější a silnější protinázory. A těmto hloupým vůdcům všehomíra zjevně nedochází, že se dostávají do úplně stejné situace jako Výmarská republika, která se chovala úplně stejně pitomě a připustila svým pitomým chováním nástup nacismu, Adolfa Hitlera a všeho toho, co známe z dějin,“ upozorňuje mediální odborník.
Německý zákon může zcela zničit svobodnou polemiku a diskusi
Vnímá to jako selhání demokratických stran, za něž se dříve CDU a CSU považovaly. „Tyto dominantní strany CDU paní Merkelové a CSU pana Seehofera – i když Seehofer je přece jen trošku disentní, avšak je to také oportunista a bude držet linii, protože chce zůstat u koryta – si musí uvědomit svou odpovědnost vůči Německu, vůči Evropě, vůči světu. Tím přijatým zákonem mohou zavřít informační kanály a naprosto zničit svobodnou polemiku a diskusi o čemkoli. Podotýkám o čemkoli, netabuizovat nic, jinak začínají zužovat informační prostor a vytvářet prostor pro nějakou alternativní informační dálnici. Na té se sejdeme my všichni, kdo jsme byli z té centrální mainstreamové dálnice vytlačeni. To je velmi nebezpečné, protože v tom alternativním prostoru samozřejmě vzniknou velmi radikální názory a nápady,“ varuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
A čím radikálnější názory a nápady budou, tím efektivnější a tím zajímavější budou pro příznivce tvrdé ruky. „Myslím, že se budou v Německu velmi brzy všichni divit, jak strašně moc ty radikální názory převáží ty jejich zdánlivě demokratické praktiky. Opravdu si to tihle politici dělají sami, je to jen jejich chyba a můžou si chyby přičíst sami sobě. Ale oni mají tu velkou výhodu, že na rozdíl od nás ostatních, kteří v tom musí být, mohou odcestovat do svých sídel na Bahamy nebo kamkoli jinam a tam strávit celý zbytek života ze všech těch pašalíků, kterými za desítky let prošli, a nic jim nechybí. Copak mají nějaký smysl pro odpovědnost? No, nemají. Kdyby ho měli, tak nikdy v životě nepřijali takový sekernický zákon, jako je ten, díky kterému mohli umlčet poslankyni AfD,“ poznamenává mediální analytik.
Bývalý zahraniční zpravodaj ČT ukázal nenávist a třídní odpor
Pro druhé téma se nechal inspirovat článkem, který sice vyšel na Aktuálně.cz pod titulkem „Referendum nepřichází v úvahu, dokud se nevyléčíme z nákazy dezinformací“ už v minulém roce, ale protože ho považuje za něco skutečně šíleného, tak se k němu vrací. „Autorem je Jan Moláček, dříve Česká televize, dnes Aktuálně.cz. Zaujal mě titulek, a tak jsem si článek přečetl. Dozvěděl jsem se, že referendum je dobré, jen když slouží ‚jejich‘ zájmům, tedy zájmům nějaké vyvolené skupiny. Jak se říká, demokracie je krásná věc, která má jedinou vadu, a tou je volič. To je teze, o níž je vlastně celý článek Jana Moláčka. Kde pan Moláček, dříve zahraniční zpravodaj – a myslím si, že profesně velmi slušně vybavený novinář – v sobě objevil tu míru strašlivé nenávisti a třídního odporu? Článek je totiž plný bojovného zaujetí proti nositelům jiného názoru, než jaký demonstrativně zastává pan Moláček,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Autor se hlásí k názorům, které by se daly zjednodušeně popsat: Evropská unie – ano, Donald Trump – ne, Angela Merkelová – ano, Viktor Orbán – ne. „A tak by se dalo pokračovat. Ty dichotomie, ty černobílosti jsou strašně viditelné, čouhají z toho. Nakopává Parlamentní listy a další, což mi přijde opravdu zvláštní, protože tím, že má potřebu jmenovat ty viníky toho ‚zla‘, těch ‚dezinformací‘, dává najevo, že se bojí. Ta skupina se bojí, že její tzv. pravdy budou konfrontovány s jinými tzv. pravdami, tedy s nějakým oponentním názorem. A tato totalitarizující skupina se opevňuje ve svých pravdách a chová se úplně stejně jako komunisté v padesátých letech. To znamená, kdo nejde s námi, jde proti nám. To je známé heslo. Je to totéž, jako když kdosi kdysi řekl: ‚Raději se budu s Havlem mýlit, než bych měl s Klausem pravdu.‘ Stále se vracejí tytéž teze,“ všímá si mediální odborník.
Dokud nebude občan vyléčen z dezinformací, nebude moci rozhodovat
Tihle lidé se radši budou do smrti mýlit, než aby připustili, že pravdu může mít někdo jiný než oni. „A to je katastrofa pro demokracii. Tenhle článek by si měl přečíst každý, kdo uvažuje o demokracii jako o reálném, slušném a zatím asi nejlepším možném uspořádání věcí veřejných. Když to shrnu, tak nám pan Moláček říká, že referendum nesmíme připustit, třeba o typu ‚czexit‘ nebo něčeho takového, protože jsme nakaženi Parlamentními listy a jinými ‚dezinformačními‘ zdroji a občan je do té míry pitomý, že není schopen se dospěle rozhodnout. Tudíž dokud nebude vyléčen, tak není možné mu dát pravomoc rozhodovat se. Před nějakými asi patnácti lety jsem napsal do jedné knížky o referendu o Evropské unii takovou persifláž, ale opravdu těžkou persifláž,“ vzpomíná Petr Žantovský.
V posměšném napodobení popisoval, jak by také referendum mohlo proběhnout. „Jako důkaz ‚demokratičnosti‘ jsem tam popsal scénu, že účastníci referenda nedostanou dva lístky, přičemž na jednom je ‚ano‘ a na druhém ‚ne‘. Dostanou pouze lístek, kde je napsáno ‚ano‘. A oficiální hlásná trouba režimu jim sdělí, že jejich svoboda je tam lístek nehodit. Jenže potíž je v tom, že u volební urny už stojí s halapartnou nějaký četník a velmi pozorně sleduje, kdo lístek hodil a kdo ne, a dělá si čárky. Tak to je situace, kterou velmi dobře známe z minulého režimu. Jsme zase tam. Vinou těchto lidí, kteří si hrají na demokraty – a přitom mnohé z nich jako pana Kundru a další eviduje Bezpečnostní informační služba jako osoby šířící problematické informace –, kteří se staví do pozice jakoby hlavních etalonů a preceptorů demokracie, se ničí demokracie v naší zemi. Je to velmi nebezpečné,“ domnívá se mediální analytik.
Veřejnoprávní televize se pochlubila osobnostmi v poradním orgánu
V přehledu mediálních zajímavostí nemůže opomenout první setkání Divácké rady, nově navrženého poradního orgánu České televize, na které bylo pozváno šedesát osobností zastupujících instituce, sdružení a spolky. „Vyměnil jsem si k tomu několik mailů s paní Blinkovou z tiskového oddělení České televize. Vymámil jsem z ní seznam lidí, kteří se toho úvodního setkání zúčastnili. Divácká rada ale není vynález pana Dvořáka nebo nějakého jiného velkého mozku z České televize, je to institut, který má například rakouská ORF. Tato veřejnoprávní mediální organizace má ovšem statut nadačního fondu. Ne statut, jak si hrajeme my na veřejnoprávní ‚cosi‘, co nemá žádnou ekonomickou ani právní definici. V Rakousku šli na to velice chytře. Vytvořili nadační fond a kromě nadační rady a dalších orgánů tam mají také diváckou radu,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Pokud byl někdo na Kavčích horách inspirován tímto rakouským modelem, tak doporučuje nahlédnout do materiálu mediálního analytika Milana Šmída, který vypracoval pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Jde o veřejně dostupnou studii, jež popisuje uspořádání veřejnoprávních mediální institucí ve Francii, Velké Británii, Německu, ale i v Rakousku, kde má Divácká rada 31 členů. Po jednom členu mají Hospodářská komora, Konference zemědělských komor, Zaměstnanecká komora, Rakouský odborový svaz; všechny komory svobodných povolání dohromady, římskokatolická církev, evangelická církev a Akademie věd. Šest členů zastupuje politické strany a zbylých 17 členů se vybírá ze společenských skupin, jako jsou vysoké školy, vzdělávání, umění, sport, mládež, studenti, senioři, lidé se zdravotním postižením, rodičovské organizace, společenství menšin, turistika, motoristé, spotřebitelské organizace a ochrana životního prostředí.
Diváckou radu obsadili zástupci, kteří jsou v těžké kolizi zájmů
I když mluvčí České televize Karolína Blinková tvrdila, že seznam členů Divácké rady nemusí být stejný jako seznam účastníků úvodního setkání, bere to analytik jen jako pokus o mlžení. „Když se dívám na seznam těch lidí a institucí, které zastupují, tak mi to z velké části připomíná seznam, který navrhovala paní Marvanová v legislativním paskvilu, jímž zaměstnávala v loňském roce obě parlamentní komory a všechny mediální odborníky. Snažila se jím změnit zákon o České televizi v tom smyslu, že v Radě ČT budou zasedat pouze lidé, kteří jsou z té skupiny, co ‚s nimi mluvíme‘, abych tak zjednodušeně řekl. To znamená z různých FITESů, ARASů a podobně. Tak tenhle soupis, který jsem dostal z České televize, je hodně podobný tomu, co zformovala paní Marvanová a ta její parta,“ poukazuje Petr Žantovský.
Účastníci úvodního setkání Divácké rady České televize
Výčet institucí, které členové diváckých rad u nás a v Rakousku zastupují, je zcela odlišný. „V Rakousku zastupují profesní komory, církve, Akademii věd, politické strany. Do Divácké rady ČT bylo najmenováno několik desítek lidí, aniž je zjevné, jak ten seznam vznikl. Nevím, jestli si ho vymyslel pan Dvořák, někdo jiný z managementu, nebo jestli to je převzato od paní Marvanové. Každopádně se na něm objevují lidi, kteří nejsou nikým voleni, jsou jen tak samovolně osloveni a navíc jsou v kolizi zájmů, a to docela těžké. Tak například Jiří Dědeček z Českého centra Mezinárodního PEN klubu, členové tohoto centra jsou ve střetu zájmů, protože jejich díla mohou být nebo jsou transformována do televizních adaptací. Dále šéf FITESu pan Vadas, režisér, střet zájmů jako noha,“ kritizuje mediální odborník.
Veřejnosti se to podá tak, že to jsou ti praví, co ji mají zastupovat
Zastavit se musí i u Stanislava Moši, jenž zastupuje Asociaci profesionálních divadel. „Byl jedním z lidí, kteří pravděpodobně pomohli dnešnímu ministru kultury do jeho funkce, jak jsem se ze zákulisí dozvěděl. Nepochybně je ve střetu zájmů, protože jeho divadlo má své inscenace pravidelně na televizní obrazovce, jeho herci tam působí. Asociace producentů v audiovizi – Vratislav Šlajer. Česká filmová a televizní akademie – Ivo Mathé, Nadační fond nezávislé žurnalistiky je tam zastoupen svým ředitelem Josefem Šlerkou. Národní divadlo – Jan Burian, generální ředitel, všechno střet zájmů. A samozřejmě vrcholí to šéfem Syndikátu novinářů Adamem Černým, což už snad není ani střet zájmů, to už je ještě něco víc. Musím říct, že jsem byl úplně konsternován tím, co se považuje za Diváckou radu České televize,“ přiznává Petr Žantovský.
Především se to týká způsobu, jakým byli do ní členové nominováni. „Už vidím, že to bude v médiích prezentováno, že to jsou lidé, kteří budou jakoby verifikovat a validizovat to, co se děje na Kavčích horách, že to jsou zástupci té skutečné veřejnosti. Přitom tam jsou zástupci organizací, které mají veliký zájem na tom, aby hezky pěkně spolupracovaly s Českou televizí. A to už nemluvím vůbec o panu doktoru Janstovi z České unie sportu. Pana doktora Janstu si dobře pamatujeme z české politiky z okruhu někdejší ministryně školství Petry Buzkové. Jako šéf sportovní unie má nepochybně velký zájem na dobré spolupráci s Českou televizí. A takhle bychom tu kolizi zájmů mohli jmenovat téměř u devadesáti procent organizací, které mají v divácké radě svého zástupce,“ podotýká mediální analytik.
Z trucu odštěpená organizace zastoupení má, ta nejtradičnější nikoli
Mezi zastoupenými organizacemi však nachází i takové, jejichž reprezentace v Divácké radě vypadá jako opodstatněná. „Třeba Nadace rozvoje občanské společnosti – paní Šilhánová, která by měla zastupovat neziskovky, nebo Asociace spisovatelů – pan Kahuda, který by měl zastupovat spisovatele. Ale já se ptám, jestliže tam jsou zastoupeny tyto organizace, proč když tam je jedna asociace, která nota bene vznikla velice netradičně a jakýmsi trucovitým odštěpením od Obce spisovatelů, proč tam není samotná Obec spisovatelů jako v tuto chvíli zřejmě nejstarší česká fungující spisovatelská organizace. Proč tam není Unie českých spisovatelů, Asociace nezávislých médií, Klub českých a slovenských spisovatelů? To mluvím o spisovatelích, teď vezmu neziskovky. Proč když tam je NROS s paní Šilhánovou z Charty 77, proč tam není SOS dětské vesničky, Klokánek, Asociace lesních mateřských škol? A tak bych mohl pokračovat dál a dál,“ tvrdí Petr Žantovský.
Kromě toho je pobouřen tím, že v té takzvané Divácké radě není ani jeden zástupce národnostních menšin v České republice. „Jako by tu nebyly. Neustále se mluví o tom, že jsme xenofobní, že jsme homogenní stát a že odstrkáváme od vlivu na cokoli jakékoli jiné národnosti. Ale v tak důležitém orgánu, jakým by mohla být Divácká rada, kdyby ovšem byla formulována alespoň podle rakouského vzoru, tak ať se dívám, jak se dívám, tak kromě Židovských obcí, přičemž židovství chápu jako náboženství, nikoli jako národnost, tak jsem nenašel jediného zástupce národnostních menšin v České republice. Máme tu dost Vietnamců, spoustu Slováků, hodně Ukrajinců. Jen se stačí podívat na Radu národnostních menšin při Úřadu vlády České republiky. Jenže to zřejmě nebylo cílem České televize při sestavování Divácké rady,“ míní mediální odborník.
Podvod na televizních koncesionářích a velká taškařice jako alibi
„Nemohu se ubránit dojmu, že cílem celé téhle taškařice je pouze vytvořit si alibistický orgán, který se jednou za tři, čtyři měsíce sejde, bude pohoštěn, chvilku si požvaní a pak si řekne, jak je ta Česká televize dělána dobře, jak je dobře, že máme takového pěkného ředitele, tak pěkný management, který to tak pěkně dělá. To, myslím si, alespoň v tom rakouském prostředí, není smyslem divácké rady. Opravdu ne. Kromě toho – a to znovu připomínám – byla pominuta jakákoli nominační procedura, tohle vzniklo někde svrchu. Suma sumárum celá tahle aktivita je podle mě jeden velký podvod na televizních koncesionářích a je to o důvod víc velmi silně vážit, zda tento způsob veřejnoprávního vysílání má, nebo nemá legitimitu,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
