První soudní pointou v kauze Nagyová se v úvodu svého ohlédnutí za uplynulým týdnem ve sdělovacích prostředcích zabývá Petr Žantovský. „Paní expremiérová vyfasovala podmínku za to, že měla organizovat nezákonné sledování paní ex-expremiérové silami vojenských zpravodajců. Samotní zpravodajci, kteří měli být paní Nagyovou organizováni, ale odešli od soudu de facto čistí. To je docela bizarní vyústění justičně-policejní akce, která připomínala státní převrat – počtem uniforem pohybujících se ve vládních budovách i následným pádem kabinetu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Na místě je proto logická otázka, zda opravdu musela padnout vláda, když to vydalo na banální podmínku. „Tuto otázku kladou zejména přívrženci ODS, třeba komentátor Bohumil Pečinka. Příznivci jiných politických stran – nejvýše asi ministr Chovanec – zase soptí, jak je možné, že z toho Nagyová vyklouzla tak snadno. Nikdo – ani novinářská obec – ale neklade opravdu podstatné otázky. Jak je možné, že v zemi skoro tři roky panovaly balkánské poměry a nikdo proti tomu nic nedělal?“ ptá se tedy Petr Žantovský.

Operetní styl vládnutí Nečasova kabinetu

Přitom každý, kdo opravdu chtěl, si přece dokázal zjistit to, jaké na Úřadu vlády panovaly poměry, a že paní Nagyová měla v Hrzánském paláci vlastní přijímací budoár. „V něm každého, kdo chtěl mluvit s premiérem, nejprve náležitě prolustrovala, a teprve pak sama posoudila, zda je možné toho člověka k Petru Nečasovi pustit. O tom, zda a jaké ´vstupenky´ se v Hrzánu odevzdávaly, už jen zpívají ptáci na drátech, kabelky ve skříních paní Nagyové jsou přece prý jen zapůjčené. A že lidé jako Rittig či Oulický patřili ke kroužku návštěvníků Nagyové, bylo rovněž známo vcelku veřejně,“ podotýká mediální odborník.