„Neumím si představit lepší místo, kde bych si přála strávit předvečer našeho společného svátku vítězství nad totalitou, jako je Praha. Nejen jako hlava státu, ale především jako člověk se těším z úspěchu vaší země a spolu s vámi též prožívám všechny její bolesti a smutky. Naše společná státnost byla postavená na masarykovských ideálech, které násilně zpřetrhala válka a následně i dlouhá desetiletí komunistického režimu. Ten vzájemný pocit blízkosti, sounáležitosti a schopnosti se navzájem podporovat nebo inspirovat, ten však přetrval. Jedno z mých velkých přání je, abychom ho dokázali společně přenést na co nejvíc dalších generací,“ poznamenala Čaputová.

„Již po prvních letech po sametové revoluci nám bylo jasné, že demokracie není stav, ale je to proces, ve kterém se musíme neustále angažovat. Věděli jsme, že stavíme dům, jehož praskliny na stěnách bude třeba neustále opravovat. V době po sametové revoluci, u nás něžné revoluci, jsme však asi netušili, že kromě stěn bude třeba sanovat i jeho základy. Neočekávali jsme, že i fundamentální hodnoty se někdy stanou terčem zpochybňování, pohrdání a výsměchu. Že lež a nenávist se ve veřejné debatě stanou tolerovaným jevem. Věřím, že toto není a nebude jediná tvář našich společností. Věřím, že i lidé z náměstí z před 32 roků, kteří pokojnou a nenásilnou cestou dosáhli zdánlivě nedosáhnutelné, že i to jsme stále my,“ dodala Čaputová.