"V Česku dochází k zajímavému jevu, totiž k rezignaci vlády a prezidenta na skutečné vládnutí. Jan Werich kdysi prohlásil, že umělec nesmí dávat divákům nebo čtenářům to, co chtějí, ale to, co sám považuje za důležité. Mělo by to platit i pro politiky, kteří by se neměli podbízet na úrovni hospody čtvrté cenové skupiny," vysvětluje krajan z Kanady Jiří Jírovec. Dost nelichotivě se v tomto komentáři nicméně rozepisuje o našich hodnotách a historických tradicích.
Nadávky typu kozomrd místo lásky
Ačkoli Česko stojí bokem současné uprchlické krize, je podle Jírovce společnost rozdělena způsobem, který znemožňuje jakoukoli diskusi. V takové situaci je žádoucí, aby premiér a prezident zásadním způsobem promluvili k národu. Ve hře je nikoliv příval uprchlíků, ale příval rasismu, který se valí českou kotlinou a vede k absolutnímu zhrubnutí společnosti.
"K tomu, aby nejvyšší politici řekli otevřeně, o co ve světě jde, je zapotřebí mravnost. Vlastnost v současném světě nedostatková. Českým politikům, kteří mezi sebou mají nevyřízené účty a napadají se kde mohou, by nakonec překážela. Jednotliví politici i jejich strany chtějí získávat politické body a dělají to přesně v duchu Werichovy čtvrté cenové skupiny," říká.
Česká společnost podle něj neuvěřitelně zhrubla. Slova jako pravda, láska a lidskost byla zatlačena do pozadí nadávkami negr, čmoud, kozomrd. Ta první dvě byla ale již dávno vyprázdněna Havlovým žvaněním. Příznačné je, že ze slovníku politiků zcela zmizelo slovo mír, tedy pojmenování hodnoty, které bychom si měli nejvíc vážit. Je to prý výsledek propagandy, která odkrvila válku a přeměnila ji v počítačovou kratochvíli.
Křesťanské hodnoty poslušnosti
Módními frázemi se staly 'naše hodnoty' a 'naše křesťansko-židovské kořeny'. "Jenže na co máme být hrdi a co si máme z minulosti vzít? Není jasné, kam má dosáhnout zapomnění a kde začíná pokrok, na který se lze odvolávat. Je Starý zákon se všemi krutostmi přijatený? Máme se odvolávat na původní Desatero, kde bůh vystupoval jako krutý ješita, který zakazuoval, aby ho člověk zpodoboval a hrozil, že ztrestá syny hříšníků až do čtvrté generace? Korán to zakazuje stále, kdežto katoličtí kupčíci s vírou ono přikázání prostě zrušili," začíná Jírovec proud řečnických otázek.
"Co další symbol krutosti, tedy ukřižování vlastního syna? Z dnešního hlediska to byl skvělý marketingový tah Všemohoucího. Bylo to 'na oko', protože syn byl obratem vzkříšen. Symbol sejmutí hříchů - Jesus died for our sins - je spojen s nadějí: 'Když budete hodní, v zastoupení boha vám odpustíme a budete spaseni'. Komunisté to zatheisovali na 'soudruhu, my ti to povolíme, když ti to nezakážeme'. Tedy když budeš poslušný," říká.
V otázkách ale pokračuje: "Co Jan Hus? Zavrnout, protože si dovolil kritizovat manýry církevních tatíků a byl po středověkém způsobu a právu upálen? Asi ano, protože jeho dobu si ukradli komunisti a nechali Vávru natočit velkofilm. Nebo kat Mydlář, který setnul sedmadvacet hlav protestantských bastardů, aby jejich majetky mohla dostat katolická šlechta? Když skočíme do čistorasového Německa, zjistíme, že tam odsekli nějakých 16 500 hlav od těl popravenců? To již nebyl středověk, ale léta 1933 až 1945. Koncentrační tábory? To přece rovněž byla naše civilizace založená na křesťanských hodnotách bílé rasy. Pravda, Hitler nemluvil o bohu, ale o Prozřetelnosti."
Komunista Menšík, ještě Švejk a Suchý?
"Je-li objevení Ameriky počátkem nové doby, máme se vracet k likvidaci tamního obyvatelstva evropskými dobyvateli? I to je přece křesťanská tradice, kdy jedna ruka držela kříž a druhá dávala zlato do kabely. Máme být hrdi na Josefa II., který se snažil oslabit moc katolické církve a tím předběhl komunisty, kteří se stejným způsobem snažili o destředověkyzaci společnosti? Nebo začít po první světové válce, kterou začali zdegenerovaní panovníci se svými generály a finančníky? Nebo ještě raději až po té druhé, která měla stejně katastrofální následky," téměř končí s provokativními otázkami.
"A jaké jsou tedy ty ryze české hodnoty?" Ptá se Jírovec a sám si odpovídá: "První republika s vládnoucími klikami, censurou a zfašizovanou pravicí, hospodářskou krizí a nezaměstnaností je vzpomínána přes Oldřicha Nového a pár hereček. Období 1948 až 1989 jistě ne, ostatně proti němu máme zákon o jeho zločinnosti. Co ještě zbývá? Pár vítězství nad Ruskem v hokeji, Nagano a hesla o skákání a češství? K privatizaci se už raději nehlásí ani Klaus. Je tu ještě Panenkova penalta, ale už ne Zátopek, a 'komunistické' seriály v televizi. A Vladimír Menšík, ale to byl komunista. A ještě V+W, Švejk, Suchý a Cimrman."
Prý ty hodnoty musíme bránit, abychom měli co předat potomkům. Možná jim předáme, jak zakončuje biolog z Kanady Jiří Jírovec, co ještě zbyde ze státních lesů a půdy a nějaké ty kulturní památky, upadající jazyk a rostoucí pocit nadřazenosti nad cizími kulturami. Jistě jsme malá země, ale tím víc by vyniklo, kdyby měla česká vláda odvahu říct těm silným, že ve válkách s nimi nejedeme. Alespoň to zkusit. Třeba dopisem, končícím již zapomenutým: Světu mír. Když to naše politické "elity" neudělají, zvýší se pravděpodobnost, že podle něj skončíme v řiti. V té, do níž se čeští politici tak usilovně cpou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
