Supermarkety jsou ve výhodě, Tam je po ruce vždy nějaký brigádník, ať již na shromažďování pojízdných košíků nebo při doplňování regálů. Malé prodejny to mají horší. Že by řezník odešel od výseku s ještě krvavou sekerou či olbřímím nožem a šel zamknout a zase odemknout krám, to by zcela jistě působilo nejen hororově, ale bylo by to jaksi nepraktické.

Velké peníze jsou vám k ničemu

V Albertu na plzeňském Lochotíně se potlouká řada různých hochů, majících přes ramena možná dva metry. Nabušení mladíci nekompromisně strkají tomu, kdo nemá košíček, nákupní košík přímo do ruky. To v sousední Normě, pokud nemáte drobák do zámku nebo propagační kolečko, nahrazující minci, máte po nákupech.

„Hlavně aby se starali o to, aby ty košíky byly čistý,“ říká jeden z místních pravidelných  návštěvníků Albertu, který sem už poslal nejednu kontrolu. „Rukojeti jsou zamatlaný, vnitřek usmolený, a s tím mám jezdit?“ rozčiluje se bezvýsledně tento postarší řemeslník, chodící snad jen a pouze v barvou a vápnem zacákaných modračkách. Přiznám se, že jsem sem také chodil jen se svoji taškou a z nemytých košíků jsem měl pomalu osypky. Teď si můžete pokapat páchnoucí nejlevnější desinfekcí ruce, což ovšem nikdo nekontroluje, a nasadit si igelitové sáčky na ruce jako při předpřevratovém cvičení civilní ochrany, protože rukavice na jedno použití mají tak maximálně u pečiva. „Chudáci, jsou na tom ekonomicky tak špatně,“ komentuje situaci řemeslník s dvěma nasazenými pytlíky na rukou. Vzpomínka na IPCHO (pro mladší – improvizované prostředky chemické ochrany). Z vlhkých rukou se stahovat moc nedají, a tak to někteří dělají dokonce i zuby, čímž virům a bakteriím umožní, aby radostně infikovaly daného nešťastníka.