Organizace věnující se boji za svobodu slova vyjadřovaly podiv nad postojem některých vládních stran k zákonu, jehož projednávání v pátek a v úterý patřilo k nejsledovanějším.
Zatímco opozice slibuje „zablokovat sněmovnu“ kvůli novým pravidlům pro neziskové organizace, pro všechny strany vládní koalice byla již před volbami prioritou regulace internetu, kterou Česko musí přijmout jako transpozici unijního zákonodárství.
O nařízení známém pod zkratkou DSA jsme psali už několikrát. Mnozí upozorňovali na čertova kopýtka, která se skrývají v krásných slovech o bezpečném evropském internetu. Obsáhle se tématu věnuje Společnost pro obranu svobody projevu.
Naopak na podporu DSA v poslední době velmi iniciativně vystupovala organizace Lobbio, spojená s lidmi kolem prezidenta Pavla i sorosovské Nadace OSF, která obesílala poslance s výzvou, aby návrh podpořili.
Když přišel návrh v pátek do sněmovny, vyjádřili se k němu pozitivně kromě opozice, která za českou transpozicí stojí (návrh schválila a poslala do sněmovny ještě Fialova vláda), i někteří poslanci hnutí ANO a nakonec jej podpořili i Motoristé.
Je vám líto, že Václav Moravec končí v České televizi?Anketa
Po tomto zážitku poslankyně Markéta Šichtařová oznámila, že se vzdává svého mandátu. „Před volbami jsem slibovala změnu, nikoliv alibismus. Je ale jasné, že skutečná změna se nepodaří, dál ustupujeme EU, dokonce i za cenu rizika zavedení cenzury. Za takové situace nelze plnit, co jsem před volbami slibovala. Proto skládám mandát. U cenzury nebudu asistovat, popřela bych tím všechno své dosavadní působení za mnoho let,“ sdělila na sociální síti.
Složení mandátu v reakci na jedno konkrétní hlasování není v podmínkách české sněmovny obvyklé. Podle všeho jde o zcela první případ tohoto typu.
Právě proto gesto Markéty Šichtařové připoutalo pozornost k předložené legislativě. Divákům České televize byla v Událostech představena jako „unijní zákon o digitálních službách“. Její historie je však pestřejší a zrcadlí se v ní všechny události posledních deseti let.
Začalo to v Německu
Volební vítězství Donalda Trumpa v roce 2016, stejně jako úspěch britského referenda o brexitu o několik měsíců dříve, byly vysvětleny tím, že podstatná část voličů podlehla vlivu dezinformací. V první fázi se mluvilo zejména o „trollích farmách“ v Rusku, později se ale prosadil názor, že viníky jsou sociální sítě, které uživatelům zprostředkovávají tento „dezinformační“ obsah, a to díky algoritmům často přednostně.
Tyto události přiměly politiky více hovořit o tom, že dynamicky se rozvíjející internet je v podstatě „džunglí“, kde se skrývají nebezpečí pro děti, spotřebitele, voliče i další „slabší strany“. A že je třeba tomuto prostoru dát pravidla a regulaci.
Již v roce 2017 byl v Německu přijat vládou Angely Merkelové Zákon o prosazování práva na sítích, který dával provozovatelům sociálních sítí pod pokutami až do výše 50 milionů eur povinnost ve velmi krátkých lhůtách odstraňovat obsah, který je nezákonný, nebo „nenávistný“. Zákon byl přijímán v souvislosti s německou předvolební kampaní 2017 a s explicitními odkazy na zákaz šíření dezinformací a propagaci „pravicového extremismu“, který je v Německu označován za největší nebezpečí demokracie. V prvních volbách po migrační krizi bylo tažení proti „extrémní pravici“ zaměřováno hlavně na Alternativu pro Německo, která rok předtím zazářila v několika zemských volbách a byly obavy z jejího výsledku ve volbách do Spolkového sněmu. Nakonec skončila na třetím místě.
Ministr spravedlnosti, sociální demokrat Heiko Maas, již v té době hlasitě volal po podobné regulaci na úrovni celé EU. A zde se první iniciativy k podobné legislativě objevily hned v následujícím roce. Doporučení týkající se boje proti nelegálnímu obsahu na internetu schválila Evropská komise v roce 2018.
Tradiční postup unijní legislativy pokračoval v následujícím roce strategií nazvanou Evropská připravenost na digitální věk (Europe Fit for the Digital Age), už s novou komisí pod předsedkyní Ursulou von der Leyenovou, která se předtím jako ministryně podílela na přijetí německé regulace a agendu „zákona o digitálních službách“ zmínila jako jedno ze svých hlavních témat. Agendy se iniciativně chopila také česká místopředsedkyně komise Věra Jourová.
V následujícím roce probíhaly „konzultace“ s akademiky a občanskou společností. Dne 15. prosince 2020 byl pak připraven návrh legislativy nazvané Digital Service Act. Stáli za ní zejména komisaři Margrethe Vestagerová a Thierry Breton. Legislativní proces probíhal v následujících dvou letech.
Fotogalerie: - Příjezd eurohonorace
Při jeho propagaci bylo argumentováno různými dobovými kauzami, kromě již popsaných politických okolností bylo využito zejména celosvětového tlaku na velké digitální platformy. V roce 2018 musel kvůli kauze Cambridge Analytica, která sbírala a zneužívala data uživatelů, vypovídat před Kongresem šéf Facebooku Mark Zuckerberg, v roce 2020 čelily internetové giganty dotazům na zneužití své tržní dominance.
A podstatným argumentem, dokazujícím potřebu regulace, byla i pandemie, respektive „koronavirové dezinformace“, které zpochybňovaly oficiální politiku izolace a vakcín.
SA je pouze jednou částí vizí EU o regulaci internetu, širokého spektra předpisů, které by měly vytvořit „globální standard regulace internetu“ jako vzor pro zbytek světa. Současně s ní byly schváleny zákon o digitálních trzích a Akční plán pro demokracii. Jako její přínos je zdůrazňována vedle transparentnosti argumentů hlavně „moderace obsahu“ a vytvoření „bezpečnějšího digitálního prostředí“.
Digitální platformy jsou touto regulací vedeny k odpovědnosti, zejména negativní motivací pokut až do šesti procent jejich globálního obratu.
Unijní akt definuje postupy, kterými má být dodržování pravidel vymáháno. Základem je síť Národních digitálních koordinátorů, kteří mají zajišťovat dodržování na úrovni členských států. V Česku tuto roli plní Český telekomunikační úřad. Na unijní úrovni plní tuto úlohu Evropská komise a Evropský sbor pro digitální služby.
Za mnohem problematičtější je však považován institut „důvěryhodných oznamovatelů“. To má být síť neziskových organizací, jejichž „oznámení“ o porušení zákona musí být národním koordinátorem vyřízena přednostně a ve zvláštním režimu. Na tuto činnost čerpají organizace prostředky z unijního rozpočtu.
Zkušenost s některými oznamovateli například v Německu již ukázala problematickou stránku tohoto oprávnění, když bylo pozorováno, že do jejich hlášení pronikají politické tendence. První organizací, která v Německu dosáhla certifikátu důvěryhodného oznamovatele, byla organizace Respect!, která je současně významným beneficientem dotačních programů na „živou demokracii“ od spolkové vlády. Ještě kontroverznější je organizace HateAID, jejíž představitelky se letos dostaly na „černý seznam“ Trumpovy vlády.
Na unijní úrovni akt platí od 17. 2. 2024 a k druhému výročí letos na stránkách komise vyšel bilanční text s fotografií dětí, kterak si na tabletu s úsměvem surfují bezpečným internetem. „Zákon o digitálních službách (DSA) chrání vaše základní práva regulací on-line služeb, jako jsou platformy sociálních médií, tržiště, obchody s aplikacemi a on-line cestovní a ubytovací služby. Jeho cílem je zajistit bezpečnější digitální prostor řešením problémů, jako je návykový design, nelegální obsah, manipulativní taktiky a další,“ vysvětluje Evropská komise.
Od roku 2024 probíhá implementace v členských státech. Pomalu se blíží lhůta, kdy bude nepřijetí vymáháno, což bylo komentováno i při rozpravě v české Poslanecké sněmovně.
Fialova vláda žádala zrychlené schválení
Za Česko transpozici připravovala ještě Fialova vláda prostřednictvím návrhu zákona o digitální ekonomice. Ten současně transponuje unijní směrnici o správě dat a v podstatě si klade ambici být jako komplexní předpis českým „zákonem o internetu“. Končící vláda jej schválila 27. 11. 2025 a Ministerstvo průmyslu a obchodu, které jej připravovalo, to prezentovalo jako krok k „bezpečnějšímu on-line prostředí“, zdůrazňovalo jistotu zákazníků nakupujících on-line a bezpečnost dětí na internetu.
Fialova vláda navrhovala, aby tato unijní legislativa byla schválena ve zrychleném řízení, v takzvané devadesátce (postupem podle § 90 jednacího řádu Poslanecké sněmovny). Je podle ní důležité, aby tato unijní regulace začala v českém právu platit co nejdříve.
Fotogalerie: - Interpelace na Fialu
To nová koalice zamítla a návrh se projednává standardně. Debata v pátek a v úterý tak byla klasickým „prvním čtením“, jehož účelem je pouze odfiltrovat zcela beznadějné návrhy. Následně se legislativou podrobně zabývají výbory a plénum v druhém a třetím čtení.
I poslankyně Markéta Šichtařová zmínila možnost, že by mohla být zachována část zákona věnující se ochraně spotřebitelů při internetových nákupech. Osobně je však skeptická k tomu, že by se podařilo při projednávání v Poslanecké sněmovně odfiltrovat všechna negativa a „miny“, které Fialova vláda poslancům v návrhu poslala.
Jiní koaliční legislativci ale v projevech naznačovali, že by se o to koaliční většina chtěla pokusit. Současně by tak přijetí zákona mohlo uklidnit tlak ze strany Evropské unie, která prý začíná kvůli zdržení v této legislativě, považované Ursulou von der Leyenovou za vlajkovou loď unijního přístupu k internetu, hrozit sankcemi. Zmiňuje se o nich i důvodová zpráva předkladatele.
Jindřich Rajchl zmínil, že unijní legislativu je u nás možné vymáhat i bez této transpozice, takže nejrozumnějším postupem je pokusit se formulovat aspoň trochu přijatelnou podobu v rámci českého zákona.
Gabriela Sedláčková z Motoristů poznamenala, že řešíme téma spravedlnosti, kde jsou argumenty pro a proti, takže původně měla nápad, že by si do řečniště přinesla váhu a na její dvě strany kladla kamínky.
S asi nejdrtivější kritikou vystoupil místopředseda ústavně-právního výboru Libor Vondráček, zatímco poslanci opozice nový zákon hájili. Nejrázněji vystupoval v rozpravě Ivan Bartoš, který na poslankyni Šichtařovou i další námitky, že „moderace obsahu“ je jen sofistikovaným výrazem pro cenzuru, reagoval názorem, že největšími cenzory jsou dnes Elon Musk a další internetové giganty, a Evropská unie proti této zvůli naši svobodu slova naopak chrání.
Jiní zástupci opozice však vyjádřili názor, že bude zcela správné, když svobodu slova někdy omezíme. Poslankyně z klubu Pirátů Irena Ferčíková Konečná mluvila o „nekonsenzuálním obsahu“, Jan Bartošek připomněl svou někdejší profesi psychoanalytika a vykládal poslancům, co všechno na internetu hrozí dětem, a Helena Langšádlová sdělila, že ona žádá „svobodu nebýt vystaven dezinformacím“, které k nám přes internet šíří Rusko.
Karel Haas z ODS zmínil možnosti, jak v rámci dalšího projednávání dojít k některým kompromisům, a Helena Válková z hnutí ANO konstatovala, že některé jím zmíněné návrhy dávají smysl.
Po prvním čtení zákon jako každá legislativa zamíří k projednání ve výborech, kde se čeká velmi podrobná rozprava. Koaliční poslanci navrhli jako garanční výbory ústavně-právní, hospodářský a pro regionální rozvoj. Byl přijat i návrh poslance KDU-ČSL Jana Bartoška zařadit mezi garanční výbory i výbor bezpečnostní.
V této fázi projednávání se legislativa může ještě zásadně proměnit. A poměr sil ve výborech odpovídá výsledku voleb.
„Nejlepší by podle nás bylo rozdělit implementaci DSA do dvou samostatných zákonů. V jednom (klidně pod současným názvem o digitální ekonomice) by byly ty relativně bezproblémové věci věnované např. ochraně spotřebitele před podvody při elektronickém obchodování a kyberzločinem (hacking, phishing, vydávání se za jinou identitu apod.). Pro něj by se jistě našel snadný konsenzus napříč politickým spektrem. V tom druhém zákoně by se pak potřebná ochrana před elektronickými podvody nemíchala s unií vnucovanou ideologickou filtrací toho, co čeští občané nesmějí psát na sítě,“ doporučuje pro ParlamentníListy.cz Vlastimil Veselý.
Pokud k tomu koaliční strany přistoupí poctivě, mohou podle něj pozměňovacími návrhy návrh zákona významně upravit. „Bude s tím ale víc práce, než kdyby se přepsal od začátku,“ dodává.
Připomíná, že díky prezidentově vetu se implementace zasekla i v Polsku, protože tamní koalice, jinak dost probruselská, nemá dost hlasů k přehlasování Karola Nawrockého.
„My v SOSP máme na jedné straně pochopení pro implementaci těch bezproblémových částí DSA, které se týkají ochrany spotřebitele nebo mimosoudního řešení sporů pro stížnosti uživatelů na zásahy platforem. Na druhé straně by bylo právně čistší a k voličům férovější paskvil Fialovy vlády do projednávání nepouštět a vytvořit místo něj nový návrh, který by cenzurní šikanu EK neobsahoval. Tato vláda dostala od voličů mandát k odmítání unijní legislativy, která ohrožuje naše zájmy. Navzdory sankcím. A DSA patří vedle migračního paktu a emisních povolenek právě k tomu nejhoršímu,“ uzavírá Vlastimil Veselý.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Máme se obávat cenzury z EU?
