„Jeden můj kamarád ze středních Čech napsal o tom, jak se tu máme všichni dobře, jak si lidi jen stěžujou, přitom si žijou jako prasata v žitě. Ale to vzniklo tak, že on si čtyřikrát ročně dá dovolenou mimo Evropu, každý v rodině má vlastní auto, mají dům, vlastně mají všechno, co si běžný člověk může přát. A opravdu, on se má dobře,“ řekl Pikora redakci ParlamentníchListů.cz. Jeho zažitá zkušenost je jiná a setkání s voliči v Ústeckém kraji i na dalších místech republiky, kam Motoristé v rámci kampaně zavítali, ho o tom pouze přesvědčila. 

„Zkušenost je taková, že jakmile vyjedeme mimo Středočeský kraj, je to jiný svět,“ říká ekonom. Bublinu bohaté Prahy by rozšířil ještě na satelity kolem metropole včetně středně velkých měst v dojezdové vzdálenosti. Tam totiž žijí lidé, kteří do Prahy dojíždějí za prací a berou na Česko velmi nadprůměrné platy.

Jinde to tak skvělé není. Pikora se během kampaně setkal s voliči, kteří sice žijí v Lounech nebo v jiném velkém městě Ústeckého kraje, ale za prací stejně dojíždějí do Prahy. Důvodem je markantní rozdíl v nákladech na bydlení. „Když si vyberou práci na správném konci Prahy, tak dojíždějí z domova třeba hodinu dvacet. Ale vlastně dojíždějí asi stejně dlouho jako člověk, který do toho zaměstnání dojíždí z druhého konce Prahy,“ vysvětluje ekonom.

Tam, kde končí „země zaslíbená“, kterou táhne jako jeden z nejbohatších regionů celé Evropské unie Praha, začíná úplně jiný svět. Průměrná mzda v Ústeckém kraji nedosahuje ani 43 tisíc korun. Celorepublikový průměr je ale skoro 47 tisíc. Lidé v Praze berou průměrně 62 472 korun.

Ústecký kraj je chudší než průměr republiky dlouhodobě a má to historické důvody. „Na tom kraji to je vidět,“ říká Pikora. Na vině je podle něj i nespravedlivé přerozdělování daní. „Díky rozpočtovému určení daní se máme v Praze lépe než mimo Prahu. Dá se říct, že rozpočtové určení daní nahrává Praze, Brně, Ostravě, Plzni,“ říká Pikora a vyjmenovává velká sídla, kde se tradičně daří vládním stranám.

Druhou stranu mince podle něj představují ty kouty republiky, kam z daní přiteče méně peněz. Tam je pak méně investičních příležitostí, méně pracovních míst, méně projektů, méně evropských dotací. V součtu to všechno vytváří horší a chudší prostředí pro život. „Člověk pak vidí, že mu lidé v Děčíně říkají, že když si chtějí nějak slušně vydělat, musejí pracovat v Německu. Říkají mi, že tam nemají žádného zubaře, na zuby jezdí až do Prahy,“ popisuje Pikora. V praktické rovině se nedostatek zubařů projeví třeba tak, že na každou úpravu rovnátek si musejí děti, které bydlí v Děčíně, ale zubaře mají v Praze, zařídit několikahodinové volno, aby stihly dvě dlouhé cesty. To také stojí další peníze.

„Zdá se, že ten kraj nikdy nezastupoval nikdo, komu by o něj opravdu šlo, protože je tam těch státních peněz méně, než by tam mělo být,“ myslí si Pikora. Jedna z nejčastějších stížností voličů je, že přežívají od výplaty k výplatě. Ústecký kraj má také mimořádně vysoký počet exekucí. „Oni mi řeknou, že radši pracují načerno,“ popisuje Pikora realitu zadlužených spoluobčanů, kteří jsou kvůli tíživé situaci vytlačeni do šedé ekonomiky.

„Když pak od lidí slyším, jak potřebují domů koupit novou pračku, ale musejí na to rok šetřit, protože na ni nemají, tak mě celé tohle povídání o tom, jak se máme dobře, štve,“ říká Pikora. „To jsou voliči Pirátů a podobných, kteří jsou v Praze, mají všechno, ale mluví jen za tu Prahu, protože mimo ni jsou jen okrajově. Hodně lidí úplně nechápe, že se jim ty peníze vezmou a budou je užívat Pražáci,“ říká Pikora o rozpočtovém určení daní. 

Ke změně je podle Pikory potřeba, aby politici začali myslet na obyvatele mimo Prahu a další velká města. Politika se podle něj v praxi řídí tužbami maximálně třetiny obyvatel. Jedná se o Prahu, Brno, Ostravu a jiná bohatší sídla. „Na zbytek se kašle. Je tady bublina, kde jsou lidi, kteří se objektivně mají opravdu velmi dobře. V zásadě je jim úplně jedno, která vláda se až do konce jejich životů dostane k moci, protože se vždycky budou mít dobře. Tedy pokud se nedostanou k moci Piráti a neznárodní jim byty, které pronajímají, a podobně,“ zlehčuje ekonom povídání.

Vedle lidí, kteří vyprávějí, jak se máme skvěle a do práce chodí spíš proto, aby se doma nenudili, podle Pikory žije většina obyvatel Česka. Ti si o takovém luxusu mohou nechat zdát. Takoví lidé ale nejsou prostřednictvím politických stran slyšet, a to podle Pikory ani od levicových stran, tedy tam, kde by to očekával nejvíce. „To se dozvíte akorát, že zase vymysleli novou podporu na bydlení, kterou už bude brát skoro úplně každý. To je taková zvrácenost doby, že místo aby se průměrná rodina měla dobře, tak dostane podporu, aby mohla bydlet,“ říká. Vedle dotací ho fascinují i vládní proklamace o tom, jak té nebo oné profesi přidají na 100+ procent průměrné mzdy.

„Řekněte mi, kdo pro ně co udělal,“ vrací se Pikora k Ústeckému kraji. Jako největší bolest slyší od lidí z kraje, že se doma necítí bezpečně. Druhý největší problém jsou nízké mzdy a nutnost dojíždět za prací do Německa nebo do Prahy. Nízké mzdy se odrážejí i do situace s byty. Dalším problémem je špatné spojení se zbytkem republiky. „Louny profitují z toho, že jsou na dálnici. Ale jakmile na dálnici nejste, jako třeba Děčín, tak máte problém. A tak lidé z Děčína sednou na vlak a jezdí pracovat do Prahy,“ říká Pikora. Systém selhává i ve zdravotnictví: „Není to problém poslední vlády. Je to problém dlouhodobý a systematický. Ten kraj byl pozapomenutý, všichni se na něj vykašlali. Možná že se někdo snažil, ale ten efekt tam prostě není.“

Cestu k nápravě je podle ekonoma nutné začít u změny rozpočtového určení daní. Více peněz musí zůstávat v chudších krajích a musí skončit vycucávání, které přesměrovává prostředky do velkých a bohatých měst. Dlouhodobé zaostávání Ústeckého kraje, ale i dalších míst v republice podle Pikory vede k tomu, že mladí lidé z regionů, kteří odjedou na studia do Prahy, se po získání diplomů už domů nevrátí. Pracovní nabídka a životní úroveň jsou lákavější jinde. Krajům utíká perspektiva a tomuto začarovanému kruhu se přizpůsobuje i průmysl. Do chudších krajů se stěhují výroby s nižší přidanou hodnotou. Jediným lákadlem pro mladé zůstanou jen relativně levné nemovitosti. Ty jsou ale levné ve srovnání s Prahou, a jen tehdy, pokud o nich přemýšlí člověk s pražským platem.

Fialova vláda podle Pikory nezvládla do kraje přinést investice. Jako úkaz proto působí strategická průmyslová zóna Triangle u Žatce, kde působí ke spokojenosti mnoha místních obyvatel zahraniční firmy. Triangle byl oficiálně otevřen už v roce 2007. „Ale my potřebujeme něco většího,“ namítá Pikora. Chtěl by, aby v kraji vznikla zvláštní ekonomická zóna podle vzorů ve východní Asii. Jde o místa, kde kraj vytvoří speciální podmínky pro výhodné podnikání. To do místa přitáhne investory a žene vzhůru počet pracovních míst. „Když se to chytře vymyslí, tak, jak to dnes dělají ve světě, tak tu nemusí být jen průmysl. Ano, může to být třeba další automobilka. Ale primárně tam ve světě vznikají IT firmy,“ vysvětluje Pikora, že zvláštní ekonomické zóny by do českých krajů mohly přivést práci s vyšší přidanou hodnotou, která je i lépe placená.

Dnešní vláda podle Pikory nezvládá pracovat s domácím talentem. Šikovných IT start-upů v Česku vzniklo poměrně dost, ale když trochu vyrostou, často utíkají do USA nebo jinam. Problémem jsou zbytečně vysoké daně, nepružná administrativa, zbytečné zákony, vysoké ceny energií nebo špatná konektivita. „Pak zjistíte, že by byli blázni, aby tady zůstávali,“ říká Pikora. Změnu musejí prosadit politici.

„Dvacet let jsem nezaznamenal nic, co by vedlo k tomu, aby se eseročkám lépe podnikalo,“ říká Pikora. Středním podnikatelům, na kterých obrazně řečeno stojí svět, toho stát moc nenabízí. Světýlkem ve tmě je podle Pikory zavedení paušální daně pro živnostníky, ale je potřeba hodně přidat. Nedobrá politická rozhodnutí mají za výsledek žalostný nárůst českého HDP v posledních letech. Vládní koalice se v těchto dnech chlubí predikcí růstu HDP 2,1 %. „Cože, to se nestydíte říct nahlas?“ ptá se Pikora. Ukazuje na sousední Polsko, které nás ekonomicky hravě přerostlo.