Veselý na začátek zařadil téma názoru na Jana Palacha, o kterého se prý oba dva přeli už na Frekvenci 1. Veselý uvedl, že dříve, možná nešťastně, prohlásil, že Palach nebyl úplně duševně zdravý a že každý, kdo spáchá sebevraždu nebo se sám poškozuje, tak ublíží mnoha lidem okolo. A kladl si otázku, co tím činem dosáhne. Uznal, že „obyčejní lidé“ asi světem nepohnou, ale to mu snad neukládá povinnost obdivovat sebevraždu. Během Veselého úvodu Doležal jen nesouhalsně vrtěl hlavou.

„Vy máte jeden pořad, ve kterém kouříme. Nemyslíte, že jsme duševně nemocní?“ argumentoval na to Doležal. „Mně příjde, že člověk, který obětuje život za cigáro, je mnohem větší blázen než ten, kdo ho obětuje za vlast,“ přidal ještě Doležal. Veselý se snažil oponovat, že zabíjí spousta dalších věcí jako zplodiny, ale Doležal ho usadil argumentem, že kouření je zcela dobrovolné.

Druhý Doležalův argument byl, že Palach nespáchal sebevraždu, ale padl v boji. Veselý jen nevěřícně zíral a zeptal se, zda se baví o stejném člověku. „Je lépe přijmout smrt než žít v otroctví. Nezbývá-li v boji než zemřít, je třeba zemřít,“ citoval publicista židovský koncept a vyprávěl historku o židovských obráncích pevnosti, kteří se raději vzájemně pobili, než aby padli do otroctví. A přidal i příklad mnichů z Vietnamu, kde jejich sebeupálení dle Doležalova názoru vedlo ke změně režimu a ubití předchozího představitele davem. „To se stalo v roce 1963 a Jan Palach nevěděl, že Češi na rozdíl od Vietnamců nemaj koule,“ řekl natvrdo Doležal. Palach podle něj padl v boji, protože nechtěl zabíjet jiné lidi, odmítl přijmout otroctví a chtěl zmobilizovat národ.