V USA byl minulý týden zavražděn konzervativní aktivista Charlie Kirk. V Týnském chrámu se v úterý konala zádušní mše na jeho památku. 

Charlieho Kirka jsem zaznamenal během předvolební kampaně Donalda Trumpa v roce 2024. Byl jedním z představitelů mladých Američanů, kteří se vymezili vůči postupujícímu neomarxistickému šílenství. Akt jeho vraždy je určitý čin terorismu, tedy snahy o vyvolání strachu mezi lidmi, kteří prosazují stejné ideály jako Charlie Kirk. V momentě, když jsem se dozvěděl o jeho vraždě, bleskl mi hlavou pokus o atentát na prezidenta Trumpa nebo na slovenského premiéra Fica.

Když jste jedním z předních kandidátů za politické hnutí SPD (Josef Nerušil je trojkou pražské kandidátky SPD, pozn. red.), vůči kterému se denně v liberálních médiích štve, na klidu vám to nepřidá. Mám rodinu, dvě děti a ta nejistota, zda si na vás nepůjde vybít svou životní frustraci nějaký levicový aktivista, je samozřejmě sžíravá. Víme, jak u nás v ulicích řádí Oganesjanův gang, který si za své oběti vybírá protivládní aktivisty, zpravidla v penzijním věku.

Ostatně, před Týnským chrámem se shromáždila skupinka protestujících, aby dala najevo svůj nesouhlas s konáním bohoslužby.

Byli to nějací anarchisté. Oni se však nejen shromáždili, ale zároveň se i pokusili zablokovat vstup do kostela. Když je policie vytlačila, tak alespoň vytvořili jakousi „uličku hanby“ a na účastníky bohoslužby urážlivě pokřikovali. S jedním přítomným knězem jsme se pak shodli, že to si nikdy nedovolili ani bolševici, že by zamezovali lidem ve vstupu do kostela a vytvářeli jim uličky hanby. V tomto je dnešní progresivní levice skutečně podstatně nebezpečnější než minulý režim.