Sinoložka Olga Lomová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy konstatovala, že je to jistě důležitá návštěva, ale neměli bychom ji přeceňovat. „Předěl to určitě je, i když doufejme, že to nebude předěl v dosavadním směřování naší země. Když si vzpomeneme na slova prezidenta Zemana v čínské televizi, že se vymaňujeme z vlivu EU a USA, doufejme, že tak daleko nedojdeme,“ vyjádřila své přání.

„Jsem velmi ráda, že jsme nepřistoupili na požadavek Číny explicitně uznat Tibet a Tchajwan jako součást Číny. Jsem ráda, že jsme v tom dokumentu nepřiznali ekonomický tržní status Číně,“ pochvalovala si odbornice. Novináře o tom informoval ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD). Pravda je, že odlišný postup by byl v rozporu s politikou Evropské unie jako celku. „Ale pan prezident už dal najevo, že se nenechá utiskovat,“ připomněla dáma.  

Nevíme, co od Číny vlastně chceme

Další host ve studiu, sinolog Václav Kopecký, si posteskl nad tím, že česká vláda sice hovoří o obnovování vztahů s Čínou, ale kabinet ve skutečnosti neví, co si vlastně od česko-čínského partnerství přeje. Sinoložka Lomová mu v tom dala za pravdu.

„Vláda vlastně neví, co chce, mně to připomíná obrovské nadšení, které jsme viděli např. na počátku 90. let, pokud šlo o Viktora Koženého,“ poznamenala Lomová. A víme, jak to s Viktorem Koženým dopadlo. Čeští politici v tuto chvíli zkrátka vidí miliardy, které sem potečou, ale nestarají se příliš o to, co za to Čína bude chtít. „V tom podle mého jednáme neprofesionálně,“ upozornila sinoložka.

Pobavilo ji, jak se český prezident Zeman snaží chovat familiárně, ale čínský prezident Si Ťin-pching mu prý neoplácí stejnou mincí. „Já jsem si všimla, jak ho na zámku v Lánech prezident Zeman objal kolem ramen, ale Si Ťin-pchingovi se to moc nelíbilo. Ono to připomnělo takovéto gesto z koloniálních dob, kdy to bylo velmi obvyklé,“ zaznělo z úst odbornice. Je to náznak toho, že se „bílý muž cítí stále nadřazen tomu čínskému“. A to se Si Ťin-pchingovi jistě nelíbilo.