Jste spokojeni se způsobem, jakým Petr Pavel vykonává úřad prezidenta? (Ptáme se od 23.5.2023)Anketa
V době debat o zvýšení televizního koncesionářského poplatku, jejich zavedení i pro majitele mobilů a počítačů i jménu nového či staronového generálního ředitele veřejnoprávní televize není na škodu připomenout několik zásadních skutečností. Jiřímu Janečkovi, který stál v čele České televize v letech 2003 až 2011, se za vydatného přispění finančního ředitele Františka Lamberta podařilo ozdravit hospodaření ČT, díky čemuž po deficitu 399 milionů Kč v roce 2002 měla už o dva roky později vyrovnaný rozpočet. Navíc František Lambert zřídil v roce 2004 tzv. Fond televizních poplatků, na němž postupně vznikla pětimiliardová rezerva, kterou převzal v říjnu 2011 nově zvolený ředitel Petr Dvořák. S tímto fondem se v uplynulých dvanácti letech zacházelo tak, že se z něj původní obří suma téměř zcela vyčerpala.
Jak jsou názorově ohební členové pětikoaliční vlády, potvrzuje i ministr kultury Martin Baxa. Ještě na začátku léta minulého roku tvrdil v pořadu Otázky Václava Moravce: „Koncesionářské poplatky naše vládní koalice zvyšovat nechce. Je zapotřebí to v současné době takto otevřeně říct. Myslím, že jsou k tomu správné důvody.“ Neuplynul ani rok a vše směřuje ke zvýšení poplatků a také k jejich zavedení pro ty, co si mohou otevřít obsah televize na chytrých telefonech či počítačích a tabletech. Od tohoto kroku, který by se měl týkat především mladé generace, si poslanec STAN Jan Lacina slibuje, že by se počet domácností, které platí koncesionářské poplatky, mohl rozšířit o zhruba 600 tisíc.
Nerozšíří se jen počet koncesionářů, ale také kritiků
„Nerozšířil by se jen počet domácností, ale také počet kritiků ČT. Jde o neuvážený nápad, ve svém důsledku by prohluboval konflikt mezi Českou televizí a veřejností, která je k České televizi stále kritičtější pro její nevyváženost. Kromě toho jde o necitlivý návrh bez kontextu inflace, drahých energií, potravin a tak dále. Situace by se vyhrotila. Možná ale dobře, protože by působil o to větší tlak ze strany občanů, který by mohl urychlit proces nutných zásadních změn ve veřejnoprávní televizi. A to s ohledem na skutečnost, že Česká televize plní především službu establishmentovým politikům, aby se udrželi u moci, a na druhé straně zájmy veřejnosti a všech jejích názorových skupin upozaďuje nebo ignoruje včetně kritiků současného režimu z řad odborné veřejnosti. Nastala by eskalace dosavadní kritiky ČT, která by nakonec mohla přerůst v zásadní změny v České televizi,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Bohuš, bývalý šéfredaktor zpravodajství a publicistiky ČT v Ostravě a šéfredaktor publicistiky v Praze.
V té souvislosti připomíná situaci na Slovensku. „Od července tam lidé přestanou platit koncesionářské poplatky a slovenská veřejnoprávní televize a rozhlas budou financovány ze státního rozpočtu, čili sice zase z peněz lidí, ale nepřímým způsobem. Jde možná o transparentnější přiznání, že veřejnoprávní televize nepracují ve prospěch lidu a všech jeho skupin, ale že jde o tlampač politiků,“ myslí si provozovatel portálu Modrý jelen, který si klade za cíl odkrývat manipulace, polopravdy a lži elit a médií, odhalovat pravdu a chránit obyčejné lidi.
Důsledky modelu ve stylu čím hůř dole, tím lépe nahoře
Při pohledu na dění kolem a uvnitř České televize je podle něj zřejmé, že se ČT ocitá v křeči. „Je smutné, že má zoufalé nápady a hledá další zdroje, aby konzervovala své pozice namísto reformy, která by lidem této země oproti stávající propagandě, cenzuře a novinářskému aktivismu mohla přinést podmínky pro diskusi všech lidí a odborníků naší společnosti ve prospěch našeho lepšího života a budoucnosti. Jak ale upozorňuji, může to být i pozitivní impulz k zásadním změnám v ČT, které pan Lacina neumí nebo nemůže domyslet a nakonec se obrátí i proti jeho tvůrcům,“ očekává Petr Bohuš, jenž počátkem 90. let pomáhal zakládat novodobé zpravodajství a publicistiku v tehdejší Československé a později České televizi.
Psali jsme:
„Myslím, že různí diletanti aktuální vládní koalice nás v krátké době rozveselí ještě mnohem absurdnějšími návrhy. Ostatně pamětníci Miloše Jakeše, Vasiľa Biľaka a dalších kůlů v plotech musejí mít čím dál silnější pocit návratu v čase, jelikož současní světonázorově unifikovaní uctívači jediné pravdy řeší problémy evropsko-progresivistickou formou, jejíž důsledky přes miliardové dotace evokují dojem socialistického modelu ve stylu čím hůř dole, tím lépe nahoře. Nicméně snaha o zavedení televizních poplatků za mobil a počítač v prostředí, v němž každá domácnost, tedy na jejíž adrese trvale bydlící členové už společně platí poplatky veřejnoprávním médiím, je věcí jednou. Věcí druhou je její uplatnění v praxi. Ale kdoví, čím nás rozveselí naši koaliční velikáni a zejména velikánky,“ říká pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Radim Hreha.
Nápad stíhá nápad. Poplatníkem už ne odběratel elektřiny
Ovšem nad Lacinovou úvahou, že by chystané opatření rozšířilo počet domácností, které platí koncesionářské poplatky, o zhruba 600 tisíc, bývalý ředitel Slovenské televize jen nevěřícně kroutí hlavou. „Předpokládám, že pan poslanec hlasoval pro zrušení EET stejně jako ostatní koaliční poslanci včetně většiny poslanců SPD, čímž s nimi dohromady připravil státní rozpočet o čtrnáct miliard ročně. Jeho naivní a fakty nepodloženou snahu proto nechápu. Zřejmě si neuvědomuje, že většina starších lidí mobil používá pouze za jeho původním účelem, a to ani nemluvě o mládeži, která o televizi nejeví zájem obecně,“ upozorňuje Radim Hreha.
„Těžko komentovat, když návrh stále není připraven. Nyní poslanec Lacina hovoří o zpoplatnění skrze mobilní operátory, a to všech vlastníků smartphonů či všech uživatelů datových tarifů, a tím navýšení počtu poplatníků. Před pár měsíci ale dominovalo v diskusi, například i na semináři o definici poplatníka, který byl pořádán v Poslanecké sněmovně, jiné možné řešení – poplatníkem by byla každá domácnost, respektive každý odběratel elektřiny, a zpoplatněno by to bylo přes dodavatele elektrické energie. A nedlouho předtím mělo být řešením jen zvýšení toho poplatku a případně uzákonění jeho pravidelné valorizace v závislosti na výši inflace,“ poukazuje pro ParlamentníListy.cz místopředseda Rady ČT Pavel Matocha na turbulentnost nápadů, jimiž chce pětikoalice prodloužit bezstarostný finanční život na Kavčích horách.
Můžeme zrušit ČT art a jeho obsah přenést na dvojku
Objevují se spekulace, že by ČT vzhledem ke své zhoršující se ekonomické situaci a životu nad poměry mohla po kanálu ČT3 zrušit i ČT art. Kromě programu ČT art bývá jako kandidát na zrušení zmiňován i ČT sport. Ten vznikl v době, kdy Česká televize ještě vysílala spoustu významných sportovních událostí, což už nyní rozhodně neplatí. „Nejprve je třeba, aby vláda předložila konkrétní návrh tzv. velké novely mediálních zákonů, pak teprve bude mít smysl navržené změny rozebírat a komentovat. Zdůrazňuji ono ‚velké novely‘, protože tam nemá jít pouze o televizní a rozhlasové poplatky. Vláda se blíží k polovině doby svého mandátu a zatím žádný návrh v tomto směru k odborné diskusi nepředložila,“ podotýká Pavel Matocha.
„Pokud Česká televize může v hlavní vysílací době v osm večer nabízet na ČT1 Angeliku a paralelně ve stejném čase na ČT2 komedii s Funesem, můžeme zrušit ČT art a jeho obsah přenést na dvojku. Můžeme zároveň zvážit, jestli by děti měly po celé dny sedět u televize na Déčku anebo dělat něco smysluplnějšího, aktivního, kde na rozdíl od chladné televize zapojí svou fantazii či fyzičku, a nemyslím tím chodit například do knihoven na besedy s chlapy převlečenými za ženy. Totéž platí pro ČT sport, nejde jen o omezené nákupy vysílacích práv, ale celkově o zvažování přechodu z virtuálního světa na obrazovce do normálního reálného života, jakožto konceptuální vize společnosti, kde bychom mohli na rozdíl od atomizovaného světa, do něhož se nás snaží tzv. elity světa uvrhnout, trávit čas společně. Lidé s lidmi, abychom se lépe poznali a chápali. Společně žili,“ nabádá Petr Bohuš.
ČT24 bychom pro nezměrnou demagogii mohli zachovat
Je přesvědčen o tom, že přehršel kanálů České televize, vycpávky, vaty, kde nic tu nic, nás musejí zákonitě vést k myšlence, že méně je více. „Klíčové i minoritní programy, události, přenosy mohou být na programech ČT1 a ČT2. Když už děláme pořádek ve vysílání, ČT24 bychom prozatím mohli zachovat pro nezměrnou demagogii, manipulaci, propagandu a novinářský aktivismus, který se line světem, abychom na tomto programu mohli dělat nápravu a kromě redakce ČT vysílat i produkci všech alternativních médií. Hnedle bychom viděli, jak by se mainstream probudil a přistupoval ke své práci zodpovědněji. Redakce ČT nevlastní patent na rozum,“ zdůrazňuje publicista.
Rád by k produkci alternativních médií viděl i návazné diskuse s odborníky všech názorových spekter. „Ti by mohli osvětlovat pro a proti, výhody a úskalí sděleného ze všech těchto zpravodajsko-publicistických kanálů. Lidé by konečně mohli přestat říkat jiným názorům, že jde o dezinformace, a mohli by se rozhodovat zodpovědně, nejen při volbách. Pokud jako občané nemáme informace, budeme vždy rozděleni do skupin proti sobě, kdy lidé obhajují nesmysly a navzájem si nadávají, přičemž určujícím faktorem k ovlivňování myslí je strach. To je cíl elit, který jsme konečně prokoukli. Máme co napravovat. Musíme být informovaní, informovaný člověk nemá strach. To je náš úkol,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Bohuš.
Sestra ředitele zpravodajství a publicistiky se v Číně činí
Program ČT24 zmiňuje v souvislosti s jeho vysokou nákladností a nevídanou „objektivitou“ také Radim Hreha. „Jeho dezinformační zpravodajství a publicistika klade extrémně vysoké nároky na transformaci reality do virtuální roviny, jež je veřejnosti podsouvaná coby skutečnost. Ani důsledně prověření uvědomělí, charakterově i ideologicky správně nastavení jedinci bez nadstandardního ocenění a různých bonusů však negarantují požadované autorské produkce. Ostatně zpravodajka České televize v Číně coby sestra ředitele zpravodajství a publicistiky je toho dokonalým příkladem. Její občasné reportáže udržují zatvrzelé příznivce neoconů v naivní představě Číny z dob velké kulturní revoluce,“ poznamenává mediální expert.
„Naštěstí Petr Dvořák v pozici generálního ředitele ČT s pomocí programového ředitele Milana Fridricha zajišťuje informační vyváženost skrze kanál ČT2. Kupříkladu dezinformační reportáž ČT24 z produkce reportérky České televize v Číně záhy vyváží cestopis na dvojce o čínských reáliích, jejichž technologická úroveň či veřejná prospěšnost je pro západní země včetně Spojených států hudbou budoucnosti. Jinými slovy, vysílání ČT2 je opravdovým veřejnoprávním programem, jenž veřejnosti vyvrací propagandu kanálu ČT24. Proto bych nejprve zrušil ČT24 a až pak bych uvažoval o nějakých dalších alternativách,“ nabízí pro ParlamentníListy.cz svůj pohled bývalý šéf Slovenské televize Radim Hreha.
Sportovní kanál měl smysl, když ČT neměla konkurenci
Našel by i dostatek důvodů pro opuštění projektu sportovního kanálu veřejnoprávní televize. „Pokud by to situace vyžadovala, pak bych neváhal zrušit sportovní vysílání, které mělo opodstatnění před digitalizací, kdy Česká televize neměla ve sportovních přenosech valnou konkurenci. V dnešní době je nabídka sportovních kanálů natolik široká, že zánik ČT sport vzruší jen marginální počet diváků. Avšak ČT art je svým záběrem unikátním kanálem, jehož úrovně jen zřídka dosahují obdobně zaměření evropští vysílatelé,“ dodává Radim Hreha.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
giačomentos
