Vaněk, který se narodil v roce 1943, prožil v emigraci téměř celý svůj život, po roce 1989 však byl nadšen z návratu svobody i z pokroku, který Česko zaznamenalo. Dnes se však za naši vlast stydí, kvůli xenofobii a úpadku morálky národa.
„Nejkrásnější okamžik v mém životě byl, když jsem v květnu v roce 1990 vystoupil z letadla na letišti v Ruzyni. Zažil jsem pocit, který si nikdo nedovedete představit. Zemi jsem nepolíbil, ale slzu v oku jsem měl,“ vzpomíná na rok 1990 Vaněk s tím, že atmosféra zde byla fantastická. I přestože byl poté v Česku po dvaceti letech, nyní se sem již nechystá.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
K uprchlíkům
Tvrdíte, že naše ekonomické možnosti v souvislosti s pomocí uprchlíkům nejsou nekonečné. Podle bývalé vlády jsou pro nás ale uprchlíci ekonomickým přínosem. Je to tak nebo není?
Jinde na netu:
Další články z rubriky
12:12 Vzkaz? Nejenom. Analytik vysvětlil, proč Rusové stříleli Orešnikem
Minulý týden vyvolal zvednutá obočí zásah střely Orešnik na Ukrajině. Tomu, co znamená, se věnuje an…
- 10:05 Ukrajinka, které vadí Okamura, plísnila dalšího Čecha a zle dopadla
- 10:32 „Zmocněnec“ Filip Turek obdržel podporu z nečekaných míst
- 9:36 Hádka mezi motoristou Gregorem a pirátkou neskončila zhasnutím kamer
- 20:35 „Pomáhat Ukrajině není povinnost.“ Po křiku Zvaryče povstaly osobnosti
- 12:57 „Doba proruských narativů skončila!“ Macinka srazil Rakušana do židle
