Vaněk, který se narodil v roce 1943, prožil v emigraci téměř celý svůj život, po roce 1989 však byl nadšen z návratu svobody i z pokroku, který Česko zaznamenalo. Dnes se však za naši vlast stydí, kvůli xenofobii a úpadku morálky národa.
„Nejkrásnější okamžik v mém životě byl, když jsem v květnu v roce 1990 vystoupil z letadla na letišti v Ruzyni. Zažil jsem pocit, který si nikdo nedovedete představit. Zemi jsem nepolíbil, ale slzu v oku jsem měl,“ vzpomíná na rok 1990 Vaněk s tím, že atmosféra zde byla fantastická. I přestože byl poté v Česku po dvaceti letech, nyní se sem již nechystá.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Imunita
Tvrdíte, že z vás imunita nedělá nic víc. To ale přeci není pravda. I kdyby se týkala jen svobody slova, my běžní občané ji chráněni nejsme. Proč by vyjádření vás politiků mělo být chráněno imunitou a u běžných lidí ne? Navíc ta imunita se přeci netýká jen toho, co říkáte. Třeba vydání Babiše, jak t...
Jinde na netu:
Další články z rubriky
20:13 Dusno na V4 v Budapešti. Vystrčil přišel s Ukrajinou, Poláci hrozili odjezdem
Maďarské předsednictví středoevropské V4 pro roky 2025 a 2026 si zvolilo soutěživé motto Competitive…
- 21:06 „Klondike“ v ČT. Krmelec pro umělce a další penězovody
- 19:55 Nový sovětský model života. Filip Turek o EU
- 17:35 Benešovy dekrety a kroky Petra Pavla. Rajchl ukázal šokující věc
- 16:32 Ne zbraně, ale zdraví lidí, rozhodl Babiš. A přišla vlna vzteku
- 9:41 Ivan Hoffman: Ukrajina musí být pro Rusy přijatelným sousedem, chce-li být v EU
