Vaněk, který se narodil v roce 1943, prožil v emigraci téměř celý svůj život, po roce 1989 však byl nadšen z návratu svobody i z pokroku, který Česko zaznamenalo. Dnes se však za naši vlast stydí, kvůli xenofobii a úpadku morálky národa.
„Nejkrásnější okamžik v mém životě byl, když jsem v květnu v roce 1990 vystoupil z letadla na letišti v Ruzyni. Zažil jsem pocit, který si nikdo nedovedete představit. Zemi jsem nepolíbil, ale slzu v oku jsem měl,“ vzpomíná na rok 1990 Vaněk s tím, že atmosféra zde byla fantastická. I přestože byl poté v Česku po dvaceti letech, nyní se sem již nechystá.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Financování veřejnostátní televize a rádia
proč tyto relikty minulosti neživí a neplatí OSA? Ochranný svaz autorský?
Jinde na netu:
Další články z rubriky
10:51 Reportáž o Klempířovi vybouchla ČT v rukou hned po odvysílání
Redakce Reportérů ČT si posvítila na minulost ministra kultury Oty Klempíře za Motoristy a vytáhla n…
- 8:48 Tresty a odveta za covid. Co nakonec ve sněmovně zbořilo sál
- 8:41 „Žádný protest. Povstání. Tak tomu musíme říkat.“ Mrazivá slova z USA
- 17:10 Drsné historky o prezidentovi. Poslankyně odpovídá na řeči o Turkovi
- 19:45 „Zastavte to!“ Rajchlova akce ke covidu. Zlatý hřeb a šok
- 13:20 Jako za Fialy. Češi zaplakali, když v Německu viděli české pivo
