Vaněk, který se narodil v roce 1943, prožil v emigraci téměř celý svůj život, po roce 1989 však byl nadšen z návratu svobody i z pokroku, který Česko zaznamenalo. Dnes se však za naši vlast stydí, kvůli xenofobii a úpadku morálky národa.
„Nejkrásnější okamžik v mém životě byl, když jsem v květnu v roce 1990 vystoupil z letadla na letišti v Ruzyni. Zažil jsem pocit, který si nikdo nedovedete představit. Zemi jsem nepolíbil, ale slzu v oku jsem měl,“ vzpomíná na rok 1990 Vaněk s tím, že atmosféra zde byla fantastická. I přestože byl poté v Česku po dvaceti letech, nyní se sem již nechystá.
- Původní text ZDE
„Nemůžu letět do země, která je v šovinistické křeči. Do země, kde je normální psát do komentářů k snímku trpících dětí – ‚pobijte je všechny‘. Nemůžu přiletět do země, v níž uznávaný sociolog chce lovit imigranty. Do dneška jsem si myslel, že se loví zajíci, divoká prasata a podobně, ale nikdy jsem neslyšel mimo Papuánskou Novou Guineu, že by se někde lovili lidi,“ konstatuje Vaněk s tím, že protože není lidožrout, tak se musí od takového národa distancovat.
„V Čechách žije hodně dobrých lidí, ze kterých se lidožrouti nestanou. Těm se omlouvám za moje rozhodnutí a vydržte. Zůstaňte normálními civilizovanými Evropany,“ uzavírá.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: vef
