Vaněk, který se narodil v roce 1943, prožil v emigraci téměř celý svůj život, po roce 1989 však byl nadšen z návratu svobody i z pokroku, který Česko zaznamenalo. Dnes se však za naši vlast stydí, kvůli xenofobii a úpadku morálky národa.
„Nejkrásnější okamžik v mém životě byl, když jsem v květnu v roce 1990 vystoupil z letadla na letišti v Ruzyni. Zažil jsem pocit, který si nikdo nedovedete představit. Zemi jsem nepolíbil, ale slzu v oku jsem měl,“ vzpomíná na rok 1990 Vaněk s tím, že atmosféra zde byla fantastická. I přestože byl poté v Česku po dvaceti letech, nyní se sem již nechystá.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Co zmůžeme?
Na adresu Ursuly von der Leyenové a asi i dalších jste napsal, že strpíme ve funkcích fanatiky. Já je ale trpět nechci a určitě nejen já, ale třeba i vy. Ale co zmůžeme? Vždyť jsou občany nevolení a neodvolatelní – podle mě to je záměr EU, že o tom hlavním rozhodují ti, které nemáme šanci vyměnit a ...
Jinde na netu:
Další články z rubriky
20:55 Před 60 dny založili novou firmu. Pak? Požár
Je požár pardubické továrny na drony aktem státního terorismu jako Vrbětice, nebo jde o palestinský …
- 18:51 Lipavského tiskovka: Máme tady žhářský útok, možná vede do Ruska
- 8:40 Moravec po konci v ČT vystrčil růžky. A začal se hádat
- 15:45 „40 kauz na obraně, pane bože.“ Vondráček se ve studiu neudržel
- 22:12 Nejasno kolem zákona o neziskovkách. Rakušan jásá, jiní píší o vítězství Letné
- 20:37 Senátorka Hamplová inspirována Zdeňkem Svěrákem. Když veřejná služba, tak pro všechny
