Odpovězte nám písemně na tyto otázky o Ukrajině, vyzvala produkce pořadu České televize Máte slovo s Michaelou Jílkovou právničku a aktivistku Kláru Samkovou, která by se čtvrtečního vysílání večerního pořadu na programu ČT 1 měla zúčastnit mimo jiné spolu s poslancem Jindřichem Rajchlem (PRO, klub SPD). 

Když se to ParlamentníListy.cz dozvěděly, požádaly Kláru Samkovou, aby nám „dotazník“ ohledně Ukrajiny, který na pokyn ČT vyplnila, předala. Samková tak učinila. Čtenáře ParlamentníchListů.cz zároveň zdraví a zve ke sledování večerního vysílání.

Je Rusko hrozba?

Anketa

Má být Filip Turek jmenován ministrem životního prostředí?

Ano

91%

Ne

7%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 40379 lidí

Každá velmoc je hrozba, zejména pak jaderná. A to ne proto, že by měla něco „ausgerechnet“ proti nám – České republice, (i když tomu tak může být a následkem mezinárodní politiky ČR poslední 4 roky tomu tak  je), ale protože jsme prostě „pod jejich rozlišovací úroveň“ a nezáleží jim na nás. Snadno se můžeme k něčemu připlést a zaplést a bude na nás šlápnuto jen tak mimochodem, v rámci her „velkých chlapců“. S tím ostatně má Česká republika/Československo bohaté historické zkušenosti. Podle mého názoru je správnou zahraniční politikou země, jako jsme my, udržovat co nejlepší vztahy s okolními sousedy, zejména těmi, co jsou na tom podobně. Co se týká Afriky a Asie, úplně jsme zahodili to, že jsme nikdy nebyli koloniální zemí – a to se dneska zatraceně počítá. Co se Ruska týká (abych neodbíhala od tématu), máme a měli jsme pro ně vždy cenu jako území, které je „vystrčené“ do té západní Evropy. A každý kilometřík blíže na dostřel k Atlantickému oceánu se počítá. Protože každý kilomentřík se počítá všeobecně, avšak jsou místa tak zvaně „strategická“, která se počítají obzvlášť. Dobře si jsou naší strategické polohy vědomy i USA, jinak by svého času tak „netlačily na pilu“ s radarem a teď se smlouvou o – de facto – kdykoliv možné vojenské přítomnosti/okupaci ČR americkými vojsky. Náš kilometřík – dobrej kilometřík je jednoznačný výsledek „poučení z krizového vývoje“ na Ukrajině.

Musíme dál pomáhat Ukrajině vojensky a ekonomicky? Nebo ne, protože sami nemáme dost peněz?

Ukrajině nebo Ukrajincům??? To je dost velký rozdíl... Pomáhat Ukrajině v dnešní geopolitické situaci znamená zapojit se do války. A my jsme ve válce, protože nemůžete dodávat ve velkém jedné válčící straně zbraně a tvrdit, že jste neutrální. To je blbost. Kdo dodává zbraně, je ve válce... V tomto směru je pro mě pomoc Ukrajině jako zemi nesnesitelná a odmítám se na tomto podílet. Něco jiného je ovšem pomoc Ukrajincům, jako jednotlivcům, postiženým válkou. Zde je pomoc na místě. Ovšem je zřejmé, že naší pomoci, našeho širokého srdce a otevřené pomocné ruky bylo řadou osob brutálně zneužito. Prostě není možné, aby „váleční uprchlíci“ se vraceli domů „na svátky“. Evidentně tak nesplňují kategorie, které jsou jasně vymezené naším azylovým právem. Musím říci, že máme velmi dobré azylové zákony a bývalo by stačilo se jich držet. Takto jsme však vytvořili jakýsi model, který se ke zneužívání přímo nabízí. Je tedy zapotřebí udělat v této věci pořádek.

Vydělává Česko na ukrajinských uprchlících?

Co se týká uprchlíků, myslím SKUTEČNÝCH uprchlíků, lidí, kteří jsou přímo ohroženi na životě a jejichž majetek zmizel, nemá přece hodnocení typu „vyděláváme na nich – proděláváme na nich“ – vůbec žádné místo! Co to je za pokleslou argumentaci? Buď někomu poskytujeme pomoc, nebo neposkytujeme pomoc... A poskytneme jí tolik, kolik sami můžeme. Pamatujete tu hlášku v letadle, co slyšíme pořád dokola kdykoliv do něj vlezeme? „Nejdříve nasaďte kyslíkovou masku sobě, pak pomozte ostatním“. Toho bych se docela držela s tím, že když vidím, že se někdo vedle mě dusí akutně, tak se pokusím na chvíli zadržet dech a pomoci jemu dříve než sobě. Ale jen na dobu „nezbytně nutnou“, což je právní termín, běžně se používá a má celkem jasný obsah...

Ještě bych upozornila na jedno: Uprchlická vlna má naprostý potenciál zničit hostitelskou zemi. Byla jsem před třemi roky v Libanonu a viděla to na vlastní oči. Ta země je beznadějně v háji: Živí cca 1,5 milionu uprchlíků a oficiálně v ní žije 4 miliony „původních“ obyvatel. Realita je taková, že těch uprchlíků je zřejmě více a „domorodci“, zvláště ti se slušnějším vzděláním, prchají jak mohou do dalších zemí, zejména USA, takže poměr občanů a uprchlíků se stále vyrovnává ve prospěch uprchlíků. Ta země je nemanažovatelná a nedovedu si představit, jak z toho ven. Již při své návštěvě jsem si uvědomila, že stejný osud může potkat i nás...

Je neposkytnutí české záruky za půjčku Evropské unie Ukrajině sobecké a ohrozí naši bezpečnost, či ne?

Existuje termín, kterému se říká „mimorozpočtová rizika“. To znamená, že dluhy, záruky, nedobytné pohledávky a podobné radovánky „nastrkáte“ do kapitol, které se nezobrazují ve státním rozpočtu. Zejména Česká republika v této schopnosti „zaretušovat“ svoje díry mimořádně vynikala, skutečný majstrštyk bylo vytvoření „Konsolidační banky“, což byla jedna hluboká propast na zakrytí těchto finančně-rozpočtových průůůů...švihů. Což ovšem neznamená, že se udělá čáry-máry-fuk a dluhy zmizí. Ony, bohužel, ovlivňují ekonomiku země i nadále. Proč o tom mluvím? Protože „půjčka Evropské unie Ukrajině“ je přesně takové „čáry-máry-fuk“ mimorozpočtové riziko. Naši bezpečnost bezpečně ohrozí v momentě, kdy bychom takovou záruku POSKYTLI.

Má v české muniční iniciativě ČR pokračovat? Je přínosem pro ČR?

Muniční iniciativa je zradou ideálů Václava Havla. Ten se zásadním způsobem zasadil o to, aby skončila výroba zbraní v Československu, což bral jako československý příspěvek ke světovému míru. Na základě tohoto jeho kroku ovšem došlo k takovému hospodářskému propadu Slovenska, že to bylo jedním ze zásadních důvodů rozpadu Česko-Slovenské federace. (Kdyby někdo tvrdil, že to tak nebylo, tak bylo: Byla jsem u toho jako poslankyně Federálního shromáždění v letech 1990–1992). Takže „muniční iniciativa“ je popřením všeho, na čem jsme chtěli postavit nové polistopadové Československo, případně Českou republiku. Kromě toho, že se mi nelíbí žádná „muniční iniciativa“ jako taková, tak z tohoto se mi chce skutečně zvracet. Česká republika je dojícím nástrojem zbrojařů.

Měla by se EU dál pouze bránit hybridní válce Ruska (sabotáže na železnici i v letectví, kyberútoky, vlivové operace) či by měla být v přístupu k Rusku tvrdší?

Určitě by měla být tvrdší!!! Dopadne jak Němci u Stalingradu, Napoleon u Moskvy, 4 bělogvardějští generálové v občanské válce 1918–1923, jako švédští králové i mongolské hordy... zapomněla jsem na něco? Kdo útočí na Rusko, dopadne vždy stejně, a pokud si to neuvědomuje, měl by si dát zábal a antidepresiva, případně svěrací kazajku. A mně jen kávičku a popcorn...

Jste pro zákaz sbírek na nákup zbraní? A vybírat peníze na zbraně a vojenský materiál by měl mít na starosti výhradně stát?

Já prostě jen žasnu, žasnu, žasnu... a víte proč? Protože máme zákon o veřejných sbírkách č. 117/2001 Sb. a v něm je ustanovení paragrafu 1, který zní:

(1) Veřejnou sbírkou je získávání a shromažďování dobrovolných peněžitých příspěvků od předem neurčeného okruhu přispěvatelů pro předem stanovený veřejně prospěšný účel, zejména humanitární nebo charitativní, rozvoj vzdělání, tělovýchovy nebo sportu, nebo ochrana kulturních památek, tradic nebo životního prostředí (dále jen „sbírka“). Sbírku je oprávněna konat za podmínek stanovených tímto zákonem pouze právnická osoba.

(2) Sbírku není možné pořádat k účelu, který je v rozporu s bezpečností státu, ochranou veřejného pořádku, ochranou majetku nebo ochranou práv a svobod druhých.

Jsou snad sbírky na zbraně „veřejně prospěšný účel“??? Charitativní, humanitární, atd.??? A co ty soukromé osoby, které je „vypisují“? Tady se LÉTA jedná naprosto protizákonně a evidentně to nikomu naprosto nevadí, včetně státu, který má povinnost ZE ZÁKONA dohlížet na dodržování svého právního řádu. Kdokoliv má cokoliv společného s jakoukoliv zbraňovou sbírkou okamžitě začít stíhat, minimálně na úrovni přestupkového řízení...

Souhlasíte s navýšením výdajů na obranu na 5 % HDP?

Rozpočtová kapitola na obranu souvisí s mezinárodní politikou země. Jednu bez druhé nelze hodnotit ani plánovat. Kromě otázky „kolik“, je ještě důležitější otázka „za co“. Jestliže máme nakupovat zbraně, které nám může jejich dodavatel „vypnout“, tak ty zbraně nenakupujeme, ale vládě dodavatele platíme za to, abychom směli dělat obslužný personál. Takže já bych raději ty polní lopatky... a v takovém případě je možno diskutovat i o těch pěti procentech.

„Jsme ochotní právně zakotvit, že nezaútočíme na EU ani NATO,“ zní z Ruska. Máme tomu věřit?

Na rozdíl od Ruska, kde VVP je vystudovaný právník (na což všichni zapomínají) a mezinárodním právem se úzkostlivě řídí, pro kolektivní západ jsou smlouvy „zdrap papiera“. Vidíme to dnes a denně a konec konců blahé paměti i Angela Merkelová přiznala, že minské dohody byly podepsány pro to, aby byl poskytnut čas, aby se Ukrajina mohla vyzbrojit, ne pro to, aby byly dodržovány. Takže otázka, zda máme věřit nějakému právnímu zakotvení čehokoliv v Rusku je úplně nepřípadná. Otázka je, zda se čemukoliv dá věřit na NAŠÍ STRANĚ.

Zaútočí Rusko na NATO? (Náčelník Generálního štábu AČR Karel Řehka prohlásil, že jen nevíme, kdy to bude.)

Gratuluji generálovi Řehkovi k jeho křišťálové kouli a posílám klíčenku...

Psali jsme:

Klára Samková: Turek je na straně vítězů. Pavel by si to měl uvědomit

Klára Samková: Co to ten Orbán vlastně k sakru chce?

Šmírování občanů jako armádní cvičení? Veterán zpravodajec rozbil verzi od Řehky

Advokát od Pirátů zatnul sekyru do vzdělání Evy Decroix