Dva ministři za ČSSD, Milan Chovanec a Jiří Dienstbier, předložili novelu, která v parlamentních a krajských volbách stanovuje, že každá politická strana musí obsadit minimálně 30 procent kandidátky druhým pohlavím. Pokud tak neučiní, čeká ji sankce.
„Je to ohromující příklad toho, k jakým protiliberálním předpisům lze dojít, když se o politice přemýšlí jako o souboji různých společenských skupin, v tomto případě selekce nikoliv podle toho, co má člověk v hlavě, ale mezi nohama,“ píše k novele komentátor serveru Echo24.cz Daniel Kaiser.
„Naštěstí až na progresivní křídlo socialistů ve sněmovně celkem nikdo Chovancovo-Dienstbierovu linii nezastává. Vicepremiér Babiš dokonce řekl, že je to ‚nesmysl‘ a že kritériem má být ‚schopnost a výkon, ne pohlaví‘ (Věra Jourová, v jejímž případě ženství nakonec rozhodlo, už je asi v jeho mysli odfajfkovaná položka),“ dodává.
Když je ale více než pravděpodobné, že pohlavní kvóty neprojdou, o co oběma ministrům navrhovatelům jde? ptá se komentátor. „U Jiřího Dienstbiera lze předpokládat, že kvótám a vůbec skupinové politice niterně věří,“ míní Kaiser.
„Jiný případ je Milan Chovanec, člověk s velkou zásobou energie a s ambicí stát se příští rok prvním místopředsedou strany. Třeba si vyhodnotil, že Bohuslav Sobotka, jemuž se po účasti v loňské nepodařené intrice s Michalem Haškem upsal, je zase sám upsaný této modernizační strategii. Ale Chovanec tím, docela brzo ve vysoké politice, vyklízí pozici ‚no-nonsense‘ politika, tedy někoho, kdo jedná přímo, mluví k věci a nepropadá akademickým bludům,“ dodává.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: pan
