„Vážení přátelé z Dopravního podniku hlavního města Prahy, chtěl bych Vám vyjádřit, jakož i všem Vašim cestujícím, hluboký obdiv a úctu. Nedávno jsem kvůli své hloupé nerozvážnosti nechal v odjíždějícím metru na zelené trase A tašku, kde byly pro mě velmi důležité věci. Druhý den jsem ji dostal zpět, byť už jsem nedoufal, že by se to mohlo stát. Chtěl bych Vám všem hluboce poděkovat. Byl jsem dojatý. Jste úžasní lidé!“ Tak tohle jsem napsal na ústředí zmíněného podniku před nedávnem s dovětkem, že jsem novinář. A co se nestalo. Ale popořádku…

Záchrana mé tašky

Přemýšlím o článcích, čtu si a moc nevěnuji pozornost okolí. Kupodivu ani tomu ženskému, byť bych měl. A tak se mi jednoho rána přihodilo, že nesu velkou a malou tašku, načež vystoupím na Hradčanské a až za dvě minuty si uvědomím, že malou tašku nemám. Aby bylo vše jasné, jel jsem zelenou trasou metra A ze stanice Nemocnice Motol. To prodloužení do Motola se odehrálo v roce 2015, ale mně velice významně zlepšilo cestu do práce.

Zděšení nad vlastní blbostí a několik scénářů, co s tím. To mi hned poté proběhlo hlavou. Zmatkoval jsem, ale pak si uvědomil, že právě na Hradčanské má Dopravní podnik hlavního města Prahy (příště jen pražská MHD) jedno ze svých infocenter. Tak tam v domnění, že dostanu úžasné rady, jdu. Pěkná dívka na přepážce ze mě dostala snad i to, co bych neřekl nejlepšímu kamarádovi, a poradila, kam druhý den zavolat. Toť vše.

Já hlava nepomazaná a vlastně dost naivní si myslel, že najdu tašku na konci trasy ve stanici Depo Hostivař. Prostě jsem to chtěl zkusit. Když jsem tam dojel, tak se mě paní z dispečinku optala: „To jste vy, co si jdete pro ty boty?“ Přestože jsem truchlil skrze ztracenou tašku, začal jsem se smát. Vysvětlení, že v metru nechal jakýsi podobný zapomnětlivec jako já krabici s nově koupenou obuví, jsem vzal jako důkaz, že v tom marasmu nejsem sám.