Jako chlapeček, který vztekle kope nožičkama…

„Nejdříve bych se rád zastavil u pana předsedy ODS Petra Fialy. Do médií se dostala řada jeho velmi sebejistých prohlášení, že chce být premiérem. Jedno z takových zní, že Babiš je slabý premiér, zatímco on by byl silný premiér. Nevím, čím získal ty sebevědomé ostruhy?“ podivuje se na úvod dnešního Nedělního rána Ivan Vyskočil. „Strašně moc mi připomíná malého, učesaného, vzteklého chlapečka, který uprostřed silnice sebou praštil o zem a vztekle kope nožičkama a křičí ‚já chci to autíčko, a chci, a chci, a chci‘! Jen s tím rozdílem, že učesaný chlapeček Fiala křičí: ‚Chci být premiér, a chci, a chci, a chci‘! A maminka ho marně táhne za ruku ze silnice, a marně říká: ‚To nemůžeš Petříčku, na to nemáš, na to jsi ještě malej a pojď, než tě něco zajede‘! Ale Petříček křičí pořád a lidi kolem se smějou, nebo si ukazujou na hlavu.“

Oslavu nekazili žádní odcházeči. Dobře, že nebyli pozváni!

„Ještě se vrátím k 28. říjnu,“ načíná herec další téma, ke kterému by se ještě i po více než dvou týdnech rád do Nedělního rána vyjádřil. „Oslava výročí založení našeho státu byla opravdu moc hezká a důstojná. Byl jsem pozván a neviděl jsem rozpačité a otrávené tváře, jako pan Rouček,“ krčí rameny Ivan Vyskočil. „Oslavu nekazili ani žádní odcházeči. Dobře, že nebyli pozváni! To právě patrně některým lidem vadilo, protože nedostali příležitost, na co by mohli plivnout. A tak se jako obvykle chytali blbostí. Ano, pan prezident byl unavený a já se mu vůbec nedivím. Vždyť absolvoval dvoudenní maraton oslav. Co všechno to bylo, ani nevím. Přísaha vojáků, položení věnců, přijímání delegací a večer ještě náročná oslava. Vzpomněl jsem si na svůj stav před operací kyčelních kloubů a musel jsem pana prezidenta obdivovat,“ pokyvuje hlavou Ivan Vyskočil. A vzápětí se rozčílí.

Copak ti pisálkové neměli maminku?

„Vy pitomci, co píšete ty nehoráznosti, vám bych přál si zažít, co to je, když bolí nemocné nohy,“ vzkazuje těm, kteří neustále poukazují na to, že prezident špatně chodí. A vysvětluje. „Tehdy jsem vybíral při každé cestě trasu tak, abych nemusel jít, pokud možno, pěšky. Nechte si vaše pitomé soudy a nechutný posměch! Přejít tam a zpátky Vladislavský sál by byl pro mne tenkrát problém, o schodech ani nemluvě. Zejména při změně počasí jsem měl takové bolesti, že mi moje mladá partnerka musela pomáhat vylézt ze silnice na chodník. Takže vůbec nechápu, že se může někdo tohoto chytit a psát nechutnosti a tímto zdůvodňovat neschopnost vykonávání funkce. Prezidentská funkce se nedělá nohama!“ říká rázně Ivan Vyskočil. Až jednou posměváčka podobný problém s nohama postihne, bude ležet a skučet. „Možná si pak řekne, proč já blbec něco takového vůbec vypustil z huby, když teď sám sbírám sílu, abych přešel kuchyň. Mimochodem, děti se někdy někomu posmívají za nějaký hendikep. Ale pak přijde maminka a řekne, že se to nedělá! Copak ti pisálkové neměli maminku?“ podivuje se Ivan Vyskočil.