„Podle OSN zemřelo na následky válečných operací v Sýrii v posledních deseti dnech více než 100 lidí,“ začal Bednář. „Vládní vojska a jejich spojenci, například i Rusko, pokračují v bombardování oblasti, kterou dosud ovládají povstalci a bomby dopadají na tržiště, školy i nemocnice,“ dodal a následně hovořil o zemi s komentátorem Janem Fingerlandem.
Válka podle všeho tak v Sýrii ještě neskončila. „Skoro jsme na to zapomněli, protože Sýrie byla po mnoho let jednou z hlavních zpráv téměř každý den, teď najednou celé týdny, ne-li měsíce se o Sýrii přestává mluvit, nebo minimálně se o tom mluví jako o zprávě číslo 10,“ zmínil Fingerland, že je nutné o tom znovu hovořit, neboť v Idlibu, což je provincie na úplném severozápadě, se opět bojuje, bombarduje...
„Je to situace, která by měla zajímat Evropany z vícero důvodů, nejenom proto, že tam za několik posledních týdnů zemřelo už několik set lidí, ale také proto, že několik set tisíc lidí opustilo své domovy kvůli těm bojům, část z nich se možná pokusí například dosáhnout opět evropských břehů, takže se nás to týká i po této stránce. V každém případě je to ohnisko války v Sýrii, o kterém se sice nemluví, ale které pořád hoří,“ podotkl Fingerland.
Další drama se dle jeho slov odehrává na syrsko–turecké hranici. „Část těch sil, které ovládají Idlib, to je směs různých sil, z velké části jsou to džihádisté, islámští extremisté, nejrůznějšího druhu, jsou podporované Tureckem. Turecko má velký zájem na určitých faktech na hranici se Sýrií, zejména tam, kde jsou Kurdové, protože hned vedle se vede spor mezi USA a Tureckem,“ uvedl Fingerland.
Komentáře najdete ZDE.
Dalším tématem byla ústavní žaloba iniciovaná skupinou senátorů na prezidenta Miloše Zemana pro jeho časté překračování ústavních zvyklostí. „Ústavní soud by se ale žalobou zabýval jen tehdy, kdyby ji podpořila též ústavní většina poslanců, což není pravděpodobné,“ podotkl Bednář. Dále o tématu hovořil komentátor Petr Honzejk.
Fotogalerie: - Žaloba na prezidenta
„Odpůrci prezidenta Miloše Zemana zajásali. Senát navrhl žalobu na prezidenta pro hrubé porušení Ústavy. Na jednu stranu je dobře, že se Senát chopil role ústavní pojistky. Na stranu druhou je ale jasné, že jde o ryze symbolický krok. Je jisté, že žalobou se Ústavní soud zabývat vůbec nebude. Aby k tomu došlo, muselo by s žalobou souhlasit 120 poslanců. A to je ve Sněmovně, kde mají sympatizanti prezidenta, především z řad hnutí ANO, KSČM a SPD absolutní většinu, naprosto vyloučené,“ zkonstatoval Honzejk.
„Plynou z toho dva závěry. Jeden takticko-praktický, druhý systémový. Po praktické stránce se jeví jako chyba, že tvůrci ústavní žaloby ji pojali spíš jako politickou deklaraci. V návrhu se prezidentovi vytýká osm případů jednání – od nečinnosti při jmenování či odvolávání členů vlády přes vystupování v rozporu s oficiální zahraniční politikou Česka až po údajné ovlivňování justice prezidentem a zaměstnanci Hradu. Nejnověji přibylo Zemanovo otálení s odvoláním Antonína Staňka z čela ministerstva kultury. Zkrátka je tam příliš mnoho motivů, z nichž některé nejsou zrovna přesvědčivé, takže s žalobou jako celkem mohou mít problém i ti, kdo v dílčích momentech porušování Ústavy ze strany Miloše Zemana vidí. Je to zřetelné například z postoje šéfa ČSSD Jana Hamáčka, který prohlásil, že pokud by se žaloba týkala jen nečinnosti prezidenta při výměně ministra kultury, jeho strana by ji podpořila. Poučení pro autory žaloby tedy zní: Méně znamená někdy více. Nebo jinak – méně otevřených antipatií plus více právní analýzy rovná se větší šance na úspěch,“ dodal Honzejk.
„Podstatnější je ale systémový závěr. I kdyby byla žaloba formulovaná lépe, přes Sněmovnu by zřejmě neprošla. Tamní prozemanovský blok je silný, ať už ho drží pohromadě sympatizanti prezidentovi, což je případ SPD a KSČM, nebo strach z toho, že by se mohl mstít, což je případ ANO, a podobné to bude v různých obměnách za jakékoli politické situace, která může v budoucnu nastat. Možnost, že by se někdy vůbec mohly shodnout tři pětiny senátorů i tři pětiny poslanců na žalobě jakéhokoliv prezidenta, je jen teoretická. V praxi je tak vyloučeno, že by bylo reálné prezidenta dohnat k odpovědnějšímu chování. A to je zlé, protože to svádí k ignorování pravidel a k libovůli,“ dodal Honzejk.
„Pokud se tedy uvažuje o změnách Ústavy, stálo by za to přemýšlet nad tím, co navrhuje ústavní právník, profesor Jan Kysela. Tedy zjednodušit podání ústavní žaloby na prezidenta tak, aby stačilo, kdyby se na ní shodl Senát, v takovém případě by se tendence prezidenta k mocenské expanzi nepochybně omezila. Pokud není prezident v uvozovkách sebevrah, reálná hrozba sankce by se na jeho chování musela odrazit. Aby bylo jasno, to není nic prvoplánově proti Miloši Zemanovi, jde o každého dalšího muže nebo ženu, který nebo která nastoupí do úřadu. Pokud zdejší prezidenti čtou článek Ústavy říkající, že jsou z výkonu funkce neodpovědní tak, že mohou dělat cokoliv si zamanou, je jim třeba dát na vědomí, že hranice existují i pro ně. A k tomu by zjednodušení podání žaloby posloužilo velmi dobře. Pokud máme ústavně neodpovědného prezidenta, který ví, že mu vůbec nic nehrozí, je to riziko pro celý systém. Takže zjednodušení ústavní žaloby by opravdu nebylo nic osobního proti Miloši Zemanovi. Byla by to záležitost aplikace sebezáchovných mechanismů parlamentní demokracie, kterou Česká republika dle Ústavy je,“ uzavřel.
A jaká je situace ve Velké Británii? „Nový britský premiér Boris Johnson představil ve čtvrtek veřejnosti svůj kabinet a znovu potvrdil, že je rozhodnutý vyvést Británii z Evropské unie do konce října. Na to mu ale už nezbývá moc času,“ poznamenal Bednář a předal slovo spolupracovníkovi do Londýna Janu Jůnovi.
Už jen 97 dní zbývá do odchodu Británie z Evropské unie s dohodou, či bez ní. Podle veřejného slibu nového premiéra Borise Johnsona po drastické bezprecedentní čistce, tedy vyhazovu a rezignacích 17 členů kabinetu Theresy Mayové, jmenoval Johnson totálně brexitářskou vládu. Ta je až na výjimky zcela srozuměna s tvrdým odchodem z Unie bez dohody a komentátoři hovoří o brexitářském puči. A nejen to. Vůdcem konzervativců ve sněmovně plánujícím program byl jmenován předseda brexitářské skupiny ERG Rees-Mogg a hlavním poradcem kanceláře premiéra kontroverzní autor vítězných brexitářů v referendu Dominic Cummings,“ poznamenal Jůn s tím, že jmenování už prý zapříčinilo kvůli kompetencím rezignaci „brexit ministra“ Bakera z ERG a jeho nejtvrdší spojenci se prý najednou cítí Johnsonem odvrženi.
„Johnson také jmenováním Cummingse zjevně ignoroval požadovanou bezúhonnost spolupracovníků, neboť ten je stále obviněn parlamentem z urážky. Skvrny však mají i ministryně vnitra a ministr školství. Je však nutné přiznat, že Johnsonovi se úvodní den ve sněmovně zdařil. Bombastický, ale na detaily chudý úvodní projev neobsahoval kromě slibů už Mayové vlády zvýšit o 20 tisíc počet policistů, zavést australský bodový systém imigrace a ochránit Evropany a také převést 20 nemocnic do nejlepší kategorie, žádné detaily. Navíc v rozporu s britskou obchodní komorou Johnson prohlásil, že podniky, banky, přístavy a další sektory hospodářství jsou připraveny na tvrdý brexit a pokud Unie necouvne, on nezaplatí dlužných 39 miliard liber, nyní však činících 33 miliard. Pak však odpovídal 2,5 hodiny na kritiku i blahopřání 129 poslanců a zjevně se cítil ve svém debatním živlu. Jakoby to byly jeho první interpelace a místo nepříjemných odpovědí děkoval a sliboval tematiku prozkoumat. Za absence odpůrců v čele s exministrem financí Hammondem, kteří raději šli s expremiérkou na kriket,“ poznamenal Jůn.
„Nepříjemný byl útok vůdce labouristů Jeremyho Corbyna a taky prohlášení vůdce skotských nacionalistů Blackforda. Ten jej oslovil jako posledního premiéra Spojeného království, neb po tvrdém brexitu se odtrhne ignorované Skotsko, které hlasovalo pro setrvání v Evropě. Kvůli prázdninám do třetího září Johnsonovi sice nyní nehrozí vyjádření nedůvěry Sněmovnou, kde má většinu pouhých dvou poslanců, ale co bude pak, nikdo není. A většina je stále proti tvrdému brexitu. Johnson už také prohlásil, že chce zrušit takzvanou irskou pojistku a čeká na návrhy Unie. Ale ta opáčila, že dosažená dohoda je neměnná, irská hranice musí zůstat otevřená a že na návrhy, co dál, čeká ona. Tedy rezolutní ne Johnsonovi – a to jednání ještě ani nezačala,“ zakončil Jůn.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
