Třicet šest schůzek za tři dny. Cítí Cichanouská únavu, nebo naopak jí to dodalo energii? „Jsem unavená. Ale v mém boji mě to nemůže zastavit. Protože vím, že každá schůzka je nezbytná, aby propustili politické vězně. Právě teď hovoříme o 407 politických vězních. Další tisícovka je ve vězení za své politické názory,“ uvedla Cichanouská.
Ta někdy pozoruje na schůzkách upřímný zájem, jindy prázdné výrazy. Do které kategorie spadá podle ní Česko? „V České republice jsem se u politiků s nicneříkajícími výrazy nesetkala. Opravdu. Všichni měli zájem. Narazila jsem na opravdovou touhu pomoct lidem v našem boji. Kampaně na podporu lidí, kteří jsou v Česku v exilu a potřebují pomoc, budou pokračovat. Prezident taky nabídl a premiér vyjádřil podporu myšlence na vybudování běloruského centra v Praze, kde by se lidé mohli scházet a diskutovat a vymýšlet nové akce na podporu solidarity. Je velmi důležité, aby takové místo Bělorusové v Praze měli. A co se týče sankcí, plně podporují myšlenku uvalení ještě tvrdších postihů. Mohou totiž zastavit režim, aby nestupňoval násilí, a naopak propustil politické vězně. V tomhle nás podporují. Požádali jsme o to, aby trestní orgány začaly připravovat mezinárodní tribunál, který shromáždí důkazy o zločinech v Bělorusku,“ podotkla Cichanouská.
A je stále těžší upoutat pozornost k tomu, co se v Bělorusku v posledních měsících odehrálo? „Vlastně ano. A to také režim chce. Všechny umlčet, aby evropské a demokratické země ztratily o Bělorusko zájem. Je to jeho strategie. My jsme ale měli i v oněch ospalých dnech mnoho schůzek. Vnímali jsme, že po celém světě vyšlo mnoho zpráv. Museli jsme ale vynaložit mnohem více úsilí, abychom na situaci upozornili. Ta kauza kolem letu hodně zvýšila zájem evropských zemí o to, co se v Bělorusku vlastně děje,“ uvedla. Podle jejích slov nejde tuto aféru vnímat bez kontextu, jde jen o vyústění toho, jak násilně se režim chová.
Podporujete boj Svjatlany Cichanouské proti Lukašenkovi?Anketa
Režimu se Cichanouská podle svých slov bojí od první chvíle, kdy se pustila do boje. „Kdy jsem ústřední volební komisi přinesla dokumenty. Nemůžete žít v Bělorusku, a cítit se v bezpečí,“ uvedla.
Své Cichanouská řekla i k tomu, jak se z učitelky angličtiny, milující matky a manželky stala ikona boje za svobodu. „Jak se z obyčejných mužů a žen v Bělorusku stali bojovníci za svobodu? Stejně jako já. Všichni jsme si uvědomili, že nastal čas. Vždy jsme probírali situaci v Bělorusku šeptem za zavřenými dveřmi. Byli jsme celou dobu vyděšení. A nebyli jsme si jisti, že je nás takových víc. Až když jsme se všichni konečně setkali, byl to ohromný zlom. Pochopili jsme, že jsou nás miliony. A že chceme změny. Mít možnost cestovat a poznat, jaký život dokáže být,“ podotkla.
„Náš národ má zkušenost se sovětskou okupací, zkušenost starou víc než padesát let. V roce 1968 nám celý svět vyjadřoval podporu. Ale nedošlo k žádnému skutečnému činu. Cítíte to teď podobně?“ zeptal se Kubal závěrem Cichanouské. Následovalo ticho. „Nemohu říct, že bychom neviděli žádnou akci. Možná jich není dost. Doufám, že demokratické země udělaly, co mohly. Ale jsem si jistá, že toho lze udělat mnohem víc. Spousta činů vyžaduje odvahu. Takže musím zopakovat, že pokud máte příklad, jak jednat, vzor, jakým je Česká republika, a cítíte, že jste jednotní, že i další země stojí za vámi, tak je mnohem jednodušší být silný, statečný a pomáhat lidem, kteří bojují a truchlí. Nemluvím pouze o Evropské unii. Ale také o Spojeném království, USA, Ukrajině. O zemích, které společně mohou Bělorusku pomoci. Můžeme tak uspět. Bělorusové si zaslouží žít v bezpečné a demokratické zemi,“ uzavřela.
autor: vef