V podvečerních hodinách zaplnilo přednáškovou místnost několik desítek studentů i starších zájemců o média.

Od zahraničí do tuzemska: Změna nikoliv kvalitativní

Procházková na začátku, kdy osvětlovala proces prodeje sdělovacích prostředků zahraničními domy do rukou českých podnikatelů, uvedla: „U zahraničních médií bylo jediné, co je  zajímalo jako investory, a to byl zisk. Před deseti lety došlo ke změně majitelů. Potom oligarchové jeden po druhém skoupili mediální domy, a to z různých důvodů.“

A začalo se prý dařit hůř. „Čeští oligarchové si řekli, že je to pro ně dobré. Je otázka, proč si je koupili, nevidím jim do hlavy, ale sledovali své cíle.“ Jedním z důvodů podle Báry Procházkové bylo pro oligarchu, že „když má za sebou mediální dům, tak si říká – na mne si nikdo moc nedovolí“.

Kam se hrabou divoké „devadesátky“!

„Na Slovensku to bylo podobné,“ doplnil Garaj. „Švýcaři uvolnili pro slovenské majitele, ať již velké finanční skupiny nebo jednotlivce, dříve koupená média a prodali je. Těmito skupinami se novináři zabývali a je problém, když jsou to teď jejich vlastníci,“ upozornil na problém slovenský reportér. V minulosti, tak jako v Česku, respektive po sametové revoluci, vlastnily média i na Slovensku zahraniční vydavatelské domy. „To bylo lepší, protože ti vlastníci ze zahraničí nejenže přinesli svoje know-how, ale i kulturu. To není případ domácích investorů,“ dodal pesimisticky Garaj. „A pak politická situace na Slovensku, která se v posledních letech změnila. Situace se přiostřila v tom, že novináři sledovali několik politických afér, politici znervózněli a začali je častovat názvy ‚komedianti‘ či ‚slovenské presstitutky‘, a to není normální. Vrcholem byla tedy smrt novináře.“

„Zažili jsme devadesátá léta, která byla také divoká, za Mečiara, ale něco takového si nedovolili,“ porovnal před německým auditoriem Garaj. „Je to ukázka toho, že společnost a demokracie není tak zralá, když novináři nemohou psát o práci politiků. Je to výpověď o stavu společnosti a o kultuře politiků.“