Co bude s ČT, když nebude mít poplatky? V Německu řešili Babiše a Zemana. Padly zásadní příběhy

03.12.2018 4:41

REPORTÁŽ Pro veřejnoprávní média a především pro Českou televizi by bylo velmi problematické, kdyby byly zrušeny koncesionářské poplatky. Penta či Babiš si koupili média nikoliv prvoplánově proto, aby se o nich psalo, ale aby se o některých věcech naopak nezmiňovalo. Politici směrem k novinářům hrubnou, nadávky prezidenta Zemana a dalších na adresu „hlídacích psů demokracie“ rozdělují společnost, ale nejsou v Evropě výjimkou. Novináři jako „pressstituti“ jsou už označováni i v Německu. To vše zaznělo na besedě o českých médiích, kterou uspořádala Univerzita v Regensburgu, která si pozvala šéfeditorku zpravodajství České televize Báru Procházkovou a editora a reportéra nedávno vzniklého slovenského Denníku N Patrika Garaje.

Co bude s ČT, když nebude mít poplatky? V Německu řešili Babiše a Zemana. Padly zásadní příběhy
Foto: pixabay.com
Popisek: Média - ilustrační foto
reklama

V podvečerních hodinách zaplnilo přednáškovou místnost několik desítek studentů i starších zájemců o média.

Od zahraničí do tuzemska: Změna nikoliv kvalitativní

Procházková na začátku, kdy osvětlovala proces prodeje sdělovacích prostředků zahraničními domy do rukou českých podnikatelů, uvedla: „U zahraničních médií bylo jediné, co je  zajímalo jako investory, a to byl zisk. Před deseti lety došlo ke změně majitelů. Potom oligarchové jeden po druhém skoupili mediální domy, a to z různých důvodů.“

A začalo se prý dařit hůř. „Čeští oligarchové si řekli, že je to pro ně dobré. Je otázka, proč si je koupili, nevidím jim do hlavy, ale sledovali své cíle.“ Jedním z důvodů podle Báry Procházkové bylo pro oligarchu, že „když má za sebou mediální dům, tak si říká – na mne si nikdo moc nedovolí“.

Kam se hrabou divoké „devadesátky“!

„Na Slovensku to bylo podobné,“ doplnil Garaj. „Švýcaři uvolnili pro slovenské majitele, ať již velké finanční skupiny nebo jednotlivce, dříve koupená média a prodali je. Těmito skupinami se novináři zabývali a je problém, když jsou to teď jejich vlastníci,“ upozornil na problém slovenský reportér. V minulosti, tak jako v Česku, respektive po sametové revoluci, vlastnily média i na Slovensku zahraniční vydavatelské domy. „To bylo lepší, protože ti vlastníci ze zahraničí nejenže přinesli svoje know-how, ale i kulturu. To není případ domácích investorů,“ dodal pesimisticky Garaj. „A pak politická situace na Slovensku, která se v posledních letech změnila. Situace se přiostřila v tom, že novináři sledovali několik politických afér, politici znervózněli a začali je častovat názvy ‚komedianti‘ či ‚slovenské presstitutky‘, a to není normální. Vrcholem byla tedy smrt novináře.“

„Zažili jsme devadesátá léta, která byla také divoká, za Mečiara, ale něco takového si nedovolili,“ porovnal před německým auditoriem Garaj. „Je to ukázka toho, že společnost a demokracie není tak zralá, když novináři nemohou psát o práci politiků. Je to výpověď o stavu společnosti a o kultuře politiků.“

„Mohl by se vyrobit speciální slovník, jak se politici zmiňují o novinářích,“ přisadila si Procházková a na adresu hlavy českého státu uvedla: „Zeman říká, že by se novináři měli eliminovat. Dokonce tomu určitá skupina politiků i tleská, ale je to problém společnosti. Ta  je rozdělena, vidím  to i v Německu, kde jsou nazýváni také jako ‚presstituti‘. Podle žebříčku Reportérů bez hranic se Česko i Slovensko propadlo. Novináři jsou také špatně zaplaceni, a v Polsku, v Maďarsku je to i politickou situací,“ konstatovala Procházková z ČT.

(Ne)povedený Babišův mediální projekt

Ať je Babiš miliardář, ať je bohatý a koupil si vydavatelský dům, ale že ho Češi volili, to je hrozné,“ zhrozila se Procházková. „V roce 2013 založil mediální dům, kdy jeho týdeníky chodily zdarma do 9 miliónů domácností, a když tam byl TV program, tak ležel pořád někde na stole v rodinách. Měl tam plno textů, nikdo nevěděl, komu to patří, ale každý týden vyšel článek o Babišovi. Opravdu tam každý týden byl článek o Babišovi, kterého vychvalovali a nikdo nevěděl, komu to patří,“ děsila se Procházková. „Tady je vidět, jak média mohou být zneužitá. Tato osoba získala ve volbách významné procento,“ uvedla Bára Procházková před studenty.

Skutečnost je ale taková, že v těch krajských volbách, které byly pro ANO 2011 první, Andrej Babiš zcela propadl. Byl „kyselý“, že mu tyto noviny-týdeníky nepomohly k úspěchu, a tak zdárně se rozvíjející okresní noviny, které se rozdávaly nebo byly volně k dispozici, nikoliv chodily do domácností, zastavil. Přitom při jejich vzniku přeplatil novináře z vydavatelství Vltava-Labe-Press, velkoryse zařídil okresní redakce, poskytl jim techniku i auta, ale po neúspěchu zmíněné týdeníky píšící o okresních a krajských událostech, s minimem „velké politiky“, utnul.

Procházková si pak posteskla: „Tlak na veřejnoprávní média je mimořádný, nyní údajně leží v šuplíku návrh zákona na zrušení koncesionářských poplatků. Co se stane, když televize zůstane bez poplatků? Tlak na novináře vede k autocenzuře, protože novináři mají strach, aby něco neřekli nebo nenapsali špatně.“ Výroční zprávy jednotlivých mediálních rad (ČT, ČRo) jsou odhlasovávány parlamentem, což podle Procházkové působí jako tlak ze strany politiků na veřejnoprávní média.

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej (?)

Garaj pak představil, podle jeho slov úspěšný, slovenský projekt Denník N: „Před třemi lety do Sme vstoupila finanční skupina Penta, která se doposud věnovala zdravotnictví a nemovitostem. Viděla, jak má Babiš média a chtěla to samé. To ale je problém pro novináře, protože se zabývali touto skupinou, která nyní koupila médium a je majitelem. Lidé se vzbouřili a až 70 procent novinářů z redakce dalo výpověď. Odešli náhle, takže tam nechali všechno a neměli nic. Denník N založili na zelené louce, začínal jako on-line platforma, ale podařilo se přesvědčit lidi, aby platili za digitální obsah. Ukázalo se, že lidé jsou na to připraveni. Nyní máme skoro 30 tisíc předplatitelů, což je jedinečné,“ pochlubil se Garaj.

„Penta koupila ekonomický časopis Trend. Pracoval jsem tam a bylo vidět, když se Penta stala stoprocentním vlastníkem, že se musí psát, co bylo přikázáno. Ale ukázalo se, že neumí dělat média. Od té doby z redakce odešli další novináři, ale ne proto, že měli příkaz něco psát, ale že vedení prostě neumělo řídit.“

… ať děláte, co děláte, aneb psaní s cejchem

„Nejde jen o strach, co má novinář psát, ale o to, co se psát nebude,“ konstatovala ještě Procházková. „A o to jde majitelům a pomáhá jim to. Psát, či nepsat? Pak přichází autocenzura, když novinář přemýšlí, jak to udělat. Od ostatních novinářů to schytává, že dělá pro Pentu, ať udělá to či ono, dobře či špatně. To je psychologický efekt, že novináři dělají jen a pouze pro Pentu,“ uvedla Procházková. A bylo slyšet, že něco podobného je i v Babišových médiích, především v MF Dnes, kde její zaměstnanci, především novináři, jsou prostě „ocejchováni“. I kdyby byli antibabišovsky založení.


Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Václav Fiala
reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ovčáček se postavil přívalům hnusu na Filipa. Napsal autorům, co si o nich myslí, hezky od podlahy. A z druhé strany...

22:22 Ovčáček se postavil přívalům hnusu na Filipa. Napsal autorům, co si o nich myslí, hezky od podlahy. A z druhé strany...

Ředitel odboru tiskového a tiskový mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček se znechucením sleduje, …